V jednom komentáři, který jsem nedávno napsal, jsem zmínil, že všechny dosavadní předvolební modely jsou cinknuté, ale různě. Zatím se volební hry jen rozehrávají. Šéfredaktor jednoho významného deníku se mě zeptal, zda vím, jak jsou cinknuté a jaké hry se hrají. Poctivě jsem odpověděl, že ne, že jsem nad tím ještě neuvažoval, protože musím co nejdříve dokončit monografii o tvůrčích mezigeneračních týmech. Ale nasadil mně brouka do hlavy. Na prázdninových vycházkách jsem trochu popřemýšlel a výsledek se pokusím přetavit do několika poznámek:

1. Dominantní hrou bude patrně to, co ve volbách (do Sněmovny) minulých: "Všichni proti Babišovi". Z hlediska procentuálního zisku to není pro Babiše tak nevýhodná pozice, protože to polarizujevoliče a jeden ze soupeřících pólů musí výsledek dělit mezi velký počet zúčastněných. Navíc v situaci, kdy se ukazuje sterilita "demo" i "nedemo" opozice. Zejména ta "demo" se zmohla jen na okopávání. Zblbnutí "marketingovým" pojetím voleb odsoudilo všechny strany k vyprázdněnosti a nedůvěryhodnosti.

2. Velkým paradoxem těchto voleb bude, že výše uvedená polarizace prakticky splývá s COVI-polarizací. Jediná odlišnost je, že ČSSD v tomto případě překvapivě ustupovala před tlakem těch, kteří chtěli na zlehčování epidemie vydělat, méně než Babišovo ANO, takže na COVI-polarizaci může hodně získat (pokud ovšem bude schopna tuto parketu využít). Hodně záleží na tom, jak se bude epidemie vyvíjet. U nás je to zatím příznivé a utlumení první prázdninové vlnky nárůstu svědčí o obezřetnosti velké většiny lidí, ale celosvětově počet případů roste, a to i v zemích více proočkovaných, než je naše. Kovid může v říjnu vstoupit do voleb s velkou razancí, mj. i proto, že ta část obyvatelstva, která je rizikům nejvíce vystavena, patří mezi ty, kteří k volbám chodí.

3. Nepochybně do hry vstoupí i problém zadluženosti a návazně stability penzijního systému. Tato problematika si zaslouží samostatný rozbor. Zatím ještě žádná ze stran nereagovala na fakt, že epidemie snížila dobu očekávaného dožití téměř o rok, což dělá stávající průběžný penzijní systém udržitelným nikoli 35-40 let, jak je tomu dosud, ale o deset let déle (při stávajících parametrech), takže koncepční změnu lze kvalifikovaně připravit. A také nikdo zatím neotevřel otázku tržně konformní monetizace části veřejného dluhu, ke které budeme muset sáhnout, protože nemůžeme věčně přes globální finanční trhy zacpávat rozpočtové díry bohatším zemím.

4. Velmi brzy do volební kampaně vstoupí fakt, že říjen je mezi srpnem a listopadem. Bude snaha využít generaci, která se narodila či dospívala po roce 1989 a která lépe než ti, kteří tehdy žili, zná, jak tehdy lidé žili. I moje vnoučata mně vysvětlují, v jaké společnosti jsem žil. Jejich ranně školní věk je omlouvá a myslím, že mediální manipulace jdoucí tímto směrem nebudou významněji účinné. A hlavně: Už necelých 15 let po roce 1948 začal historicky ojedinělý mohutný reformní proces, který byl násilně zastaven sovětskou okupací, ale z jehož výsledků v oblasti kultury i kultivace lidí žijeme dodnes. Na podobný nápravný ethos už 32 let marně čekáme a žádná z politických stran, které jdou do voleb, vizi, která by s něčím alespoň částečně srovnatelným s přelomem a druhou polovidnou šedesátých let minulého století přišla, nenabízí.

5. Ještě jednu polarizaci dlužno zmínit. Polarizaci na ty, kteří chtějí žít vnaší zemi a kultivovat ji, kteří k ní mají vztah jako ke své vlasti, a na pátou kolonu, která se snaží pomlouvat dějiny i současnost, pěstovat národní sebemrskačství, udělat z našich institucí filiálku těch, co rabují naši zemi a manipulují s ní v geopolitických hrátkách, na ty, kteří jezdí bonzovat do Bruselu, které těší každý průšvih, ke kterému u nás dojde a kteří pro sebe už naši zemi odepsali, aby mohli s uklidněným svědomím sloužit cizákům.

Tak toto je zatím první nástřel z mého pera. Uvítám postřehy těch, kteří s tím, co jsem napsal, přijdou do styku. A děkuji všem, kteří napomůžou tomu, aby se těchto pár myšlenek rozšířilo. Umožní mně to mj. další analýzu lépe zacílit.