Letošní dovolenou trávím z rodinných a epidemiologických důvodů celou na Slovensku, což mně umožňuje zavítat i do míst, kde jsem ještě nikdy nebyl. Na cestách do okolí Košic poslouchám slovenké rádio a večer se občas podívám na zprávy. Z čistě teoretického hlediska mě zaujal problém "kajícníků", tj. "spolupracujících obviněných", který nyní Slovenskem otřásá. Povšimnul jsem si tohoto problému již v kauze "Kuciak".

Protože se primárně jedná o problém čistě teoretický a ne politický, začnu teorií. Teorie her je matematická disciplína, která ovlivňuje vývoj dalších věd od poloviny minulého století. Jednou z neznamnějších her je tzv. "Vězňovo dilema". Hra je nazvána podle jedné z intepretací: Dopadli dva podezřelé ze spáchání nějakého trestného činu, zavřeli je odděleně a soudce, který chce být moudrý a spravedlivý, každému z nich sdělí: "Nejsem si jist, zda jste trestný čin spáchali, ale k tomu, abych měl jistotu, mně stačí přiznání jednoho z vás. Přiznání beru jako polehčující okolnost. Tresty udělím takto – když se jeden z vás přizná a druhý ne, dostane kajícník jen dva měsíce, zatvrzelec si odsedí osm měsíců, když se přiznáte oba, dostanete každý šest měsíců, když se nepřizná žádný z vás, nemám jistotu, že jste trestný čin spáchali a každému z vás budu nucen dát jen tři měsíce."

Situaci lze znázornit následující výplatní maticí:   

Čísla ve výplatní matici jsou se záporným znaménkem, protože se jedná o trest. Čím nižší číslo, tím menší trest. Mohou být i jiná, ale důležité je pořadí výplat.

Tučně (-6 : -6) je vyznačeno řešení této hry, tzv. Nashova rovnováha. Definujeme ji tak, že se jedná o dvojici strategií (rozhodnutí hráčů), která je taková, že když jeden z nich jednostranně změní svoje rozhodnutí, tak si nepolepší. Ve hrách, kde je taková rovnováha jen jedna, splývá Nashova rovnováha s tím, co intuitivně chápeme pod nejlepším rozhodnutím. V daném případě je to "podrazit" toho druhého.

Hra "Vězňovo dilema" má obrovské množství nejrůznějších interpretací, například při řešení otázky, zda dodržet nějakou dohodu či nedodržet, apod.

Na jeden aspekt se v učebnicích a různých popularizacích zapomíná. Totiž na to, že soudce není ani moudrý, ani spravedlivý. Podmínky, které navrhl, mu jen zdánlivě umožňují odhalit pravdu. Každému z hráčů se totiž vyplatí přiznat i v případě, že se ani jeden z nich trestného činu nedopustil!

Proto by měl být korektní výklad dané problematiky doplněn upozorněním na to, že moudrý a spravedlivý soudce by měl požadovat také přesvědčivý důkaz, že se vězeň (spolupracující obviněný) trestného činu dopustil. Samotné přiznání jednoho z nich totiž nemá žádnou hodnotu. Zde je dobrá teorie nemilosrdná.

Vraťme se nyní k realitě. "Kajícník", tj. spolupracující obviněný, je v obdobné situaci jako vězeň ve "Vězňově dilematu" (i když se jedná o poněkud jinou situaci, jinou hru). I jemu se vyplatí přiznat se, ať již se daného činu dopustil, nebo ne. Může například jednat pod vlivem vydírání v nějaké složitější hře, že bude obviněn z dalších trestných činů. Proto by po "kajícníkovi" mělo být požadováno, aby to, k čemu se přiznává (a obviňuje tím druhého), doplnil přesvědčivým důkazem.

No a to je to, co mně na kauze "kajícníků" zaráží. Zatím žádný z nich nepodložil přiznání přesvědčivým důkazem. Zaráží mě především to, že média si neplní svoji roli. Vždyť kdo jiný, než nezávislá média by měl tlačit orgány činné v tretním řízení k tomu, aby takový důkaz od "kajícníků" vyžadovaly a aby takové důkazy byly na stole. A to mě zatím v medializaci kauzy citelně chybí. Nebo jsem něco přeslechl? Je to možné, sleduji kauzu "kajícníků" jen příležitostně a nejsem expert na slovenské poměry. Budu rád, když mě někdo poučí. Ale to, co píšu, platí obecně. Doufám, že alespoň v rovině osvěty tím dávám podnět k zamyšlení.