ČR +30,76 tisíc nových případů. Jen o čtvrtinu víc než minulý týden. To je dobré znamení, uvidíme další dny.
USA+157,8 tisíc nových případů. Téměř 4x více než druhá Indie.
Evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
18,0: 12,8 |
Británie +38,9tisíc nových případů. Stále nepříjemně vysoké hodnoty,
Německo +14,9 tisíc nových případů. Začíná růst, což bude mít dopad i na nás.
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Izrael: Devátou vakcínovou proti Deváté vlně?
V červnu loňského roku jsem na motivy slavného obrazu Ajvazovského napal článek "Čekání na DEVÁTOU VLNU koronaviru?", viz:
https://radimvalencik.pise.cz/8056-cekani-na-devatou-vlnu-koronaviru.html
Teď jsem toto podobenství využil k uvedení článku o výsledcích vakcínování v Izraeli. Očekával jsem, že to tak dopadne. Článek neobsahuje nic překvapivého, ale stojí za to, abych na něj upozornil a doplnil několika poznámkami:
Izraelem se valí další masivní koronavirová vlna. Nutno říct, že překvapila nejen samotné Izraelce, ale i celý svět, pro který tato země sloužila jako vzor. Díky rychle postupujícímu očkování se zdálo, že Izrael se jako první zbaví tíhy protiepidemických opatření a vrátí se k normálnímu životu. Jak se ale ukazuje, byly to příliš optimistické představy.
Faktem je, že aktuálně dominující mutace delta do značné míry změnila pravidla hry. Zatímco před jejím příchodem se očkování zdálo být velmi účinné, proti deltě už tak dobře nezabírá. Nákazu tak hlásí i plně očkovaní lidé, a to včetně symptomů. Výjimkou nejsou ani očkovaní lidé s těžkým průběhem v nemocnicích.
Izrael se proto rozhodl rychle začít očkovat třetí dávkou vakcíny. Premiér Naftali Bennett teď národ vyzval k tomu, aby si lidé nechali aplikovat třetí dávku, protože dvě původní už jednoduše nestačí. Navíc dodal, že právě lidé se dvěma dávkami jsou v největším nebezpečí.
"Nejohroženější skupinou jsou aktuálně ti, jakkoliv je to paradoxní, kdo dostali dvě dávky vakcíny, ale nikoliv tu třetí. Ale proč? Protože chodí venku a mají pocit bezpečí díky očkováni dvěma dávkami, které už dostali. Nerozumí tomu, že na deltu dvě dávky nestačí, proto musí co nejrychleji dostat třetí dávku” uvedl premiér Izraele Naftali Bennett ve svém televizním projevu.
V Izraeli už se navíc diskutuje o tom, že ani třetí dávka nemusí být konečnou a že bude nutné v blízké budoucnosti očkovat i čtvrtou, případně další dávkou. Vyžádat si to může už samotná mutace delta, pokud se ukáže, že ani tři dávky proti ní neposkytují dostatečnou ochranu, ale spíše až nějaká další varianta viru.
K tomu slíbené poznámky:
1. O nebezpečí psychického fenoménu "mám dvě dávky a jsem v bezpečí" jsem psal už dřív.
2. Důležité je něco jiného: Ti, kteří se chovali obezřetně a nechali se očkovat, měli lehčí průběh. Proč? První důvod je zřejmý: Vakcína pomohla. Ale je tu i druhý důvod. Ti, kteří se první nechali očkovat, se chovali OBEZŘETNĚ. Ti, kteří se nechali očkovat později, už na vakcínu příliš spoléhali a chovali se NEOBEZŘETNĚ, což mj. znamená, že se setkali s bohatší portfoliovou vícenákazou a měli i těžší průběh. Zde je vždy potřeba rozlišovat příčinu a následek.
3. To ukazuje na zásadní význam OBEZŘETNÉHO chování, bez kterého se virus nezklidní.
4. Řešením není další a další vakcínování, vytloukání klínu klínem. Může pomoci jen částečně. A také bude nutné řešit otázku použití více druhů vakcín založených na různých "kontrukčních principech".
5. V důsledku předešlého je zločin:
- To, že vývoj naší české vakcíny nemá plnou podporu.
- To, že je eurobyrokracií diskriminován Sputnik V.
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop: Ekonomie a ekonomika doby postkovidové(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
Svěží myšlenky o obnově kvalitního českého školství/10
Před pár dny mně kamarád dal knížečku k problematice školství s názvem Znalostní školství jako předpoklad rozvoje české společnostia následně mailem poslal v elektronické podobě. Překvapilo mě, kolik svěžích myšlenek v ní bylo. Intelektuálním rozsahem mě zaujal i P. Piťha, který byl ministrem školství už hodně dávno. Pár myšlenek jsem vybral jako ochutnávku. Neřídil jsem se reprezentativností, dal jsem přednost tomu, co mě pozitivně inspirovalo. Doporučuji přečíst a promyslet celé. V té části se věnuji jedné významné epizodě z dějin v podání V. Vlnase:
Vít Vlnas:
COMENIUS – SLOŽITÁ OSOBNOST GÉNIA
Nelze pochybovat o tom, že muž, z něhož jsme si učinili nezpochybnitelný, a ovšem též fádní a nezajímavý bronzový pomník, byl ve skutečnosti postavou složitou a nejednoznačnou. Jeho význam a působení zdaleka nelze zužovat na fenomenální historický přínos v oblasti pedagogiky; on sám se ostatně definoval především jako teolog. Prožil vzrušený, tragický, ale současně dlouhý život, během něhož se přirozeně názorově vyvíjel. Jeho hluboká, životem dosvědčená náboženská víra dospěla od sektářské nesnášenlivosti až k ekumenické myšlence smíření křesťanských církví na principu Kristovy oběti. Ve středu úvah Jana Amose vždy stojí aktivní a vzdělaný lidský jedinec, přetvářející svět k lepšímu v souladu s Boží vůlí.
Pokud se v duchu podučitelské přičinlivosti rozhodneme z Komenského životopisu vypustit veškeré "temné" momenty, dopracujeme se stejně groteskních výsledků jako komunističtí osvětáři, kteří se snažili dílo "učitele národů" oprostit od Boha a náboženství vůbec. V každé příručce se například dočteme, jaký otřes znamenal pro Jana Amose požár Lešna v roce 1656, jemuž padly za oběť jeho rukopisy. Jen málo autorů ovšem připomene, že vypálení města polskými katolickými sedláky bylo mimo jiné odvetou za propagandistické a zpravodajské služby, které Komenský a jeho souvěrci ochotně poskytovali švédským nájezdníkům. Jako by se tragédie českých exulantů odehrávala v jiném časoprostoru nežli tragédie celé polské země, tak plasticky popsaná například v Potopě Henryka Sienkiewicze. Ještě méně životopisců pak cituje slova samotného Komenského, jenž v dopise příbuznému nejvíce lituje, že oheň zničil jeho rozpracované knihy obsahující zá[1]sadní kritiku Descartovy filosofie a Koperníkovy teorie o pohybu nebeských těles.
K tomu:
I tento pohled je nutné vzít v úvahu.
Zůstaňme u jmen uvedených v předchozí větě. Především zásluhou mezinárodního úspěchu učebnice Ianua linguarum reserata se Komenský stal členem prominentního společenství sdružujícího význačné vzdělance bez ohledu na náboženské vyznání a politické preference. Patřil k němu i slavný gdaňský astronom Johannes Hevelius, který "učitele národů" seznamoval s poznáním vesmíru a postupně jej přivedl od ptolemaiovského systému k tychonovskému, jak o tom svědčí změny postupně prováděné právě v knize Ianua linguarum reserata. Na Koperníkovu představu o Zemi obíhající kolem Slunce ovšem Komenský přistoupit nemohl, neboť by to odporovalo autoritě Písma. Z téhož důvodu shledával, ze[1]jména na sklonku života, za škodlivou, ba nebezpečnou karteziánskou filosofii.
Právě momenty, které podle dnešního obecného mínění stojí v základech moderní racionality, tedy mechanicko-materialistický přístup, důraz na příčinné souvislosti zjevné myslícímu subjektu a důrazné oddělení filosofie od teologie ve spojení s metodickou skepsí, otevíraly mezi Descartem a Komenským názorovou propast. Oba myslitelé se shodovali v úsilí o postižení celku světa, nicméně jejich prostředky se lišily; v karteziánském systému nebylo místa pro spojení náboženství a zjevených pravd s poznáním, k němuž dochází myslící jedinec na základě přirozeného úsudku.
Bylo by jistě snadné na základě takovýchto "zpátečnických" názorů označit Komenského za pomýleného fanatického sektáře, který se pravidelně mýlil nejen ve věcech politiky, ale též vědy. Stačí vzpomenout, že i jeho pansofie se nesetká[1]vala pouze s nadšením, ale i s odmítáním a ironickou skepsí, nemluvě o tom, že součástí "vševědy" byly třeba i představy o konstrukci perpetua mobile či o vytvoření umělého jazyka jako základního komunikačního nástroje lidstva očekávajícího brzký druhý příchod Ježíše Krista. Všechno ale bylo poněkud složitější.
Osobní setkání Descarta a Komenského na zámečku Endegeest blízko Leidenu v roce 1642 patří k vrcholným momentům popisovaným životopisci, ovšem spíše životopisci Komenského nežli Descartovými. Rozmlouvali klidně asi čtyři hodiny a rozešli se přátelsky. "Já jsem jej vybízel," říká Komenský, "aby vydal základy své filosofie, jež rok nato byly vskutku vydány, on zase podobně pobádal mě k urych[1]lení mých prací, mimo jiné tímto výrokem: ,Já za okruh filosofie nevykročím, bude tedy u mne jen část toho, čeho u tebe celek.'"
Tato řeč dodnes vzrušuje filosofy a komeniology, přičemž nelze vyloučit, že velký Cartesius se ve skutečnosti vyjádřil o univerzálním pansofickém projektu svého kolegy se zdrženlivou skepsí, ba ironií. Později Francouz vytýkal Komenskému nereálnost jeho představ o univerzální vědě a o možnosti jejího zprostředkování studentům, především ale shledával užívání Písma svatého "k účelu, pro který je Bůh nedal" za rouhavé. Komenský naopak nechápal, jak někdo může redukovat vysvětlení věcí na pouhou látku, formu a mechanický pohyb bez přihlédnutí k vnitřní substanci. Můžeme v tom jistě vidět doklad "českého" nepochopení hlavního směru budoucího vývoje evropského myšlení. Po trpkých zkušenostech s důsledky, k jakým vede příliš jednostranné upřednostnění myslícího lidského subjektu a důraz na užitečnost jeho konání, však lze stejně dobře přiznat díl pravdy i Komenskému.
K tomu:
Podobných svědectví toho, jak obtížně se rodila novověká racionalita, je více. Daly by se uvést i na příkladu Newtona a dalších průkopníků. To, že k průkopníkům patřil (přes určité myšlenkové stereotypy, které obtížně přesahoval či vůbec nedokázal přesáhnout) i Komenský, je srozumitelně doloženo i ve Vlnasově studii. Oč obtížněji se novověká racionalita rodila, o to více se k jejímu zrodu musíme vracet v době, kdy je vystavena dosud největšímu ataku od svého vzniku. Například Descartova metodická skepse i s pochopením jejího historického kontextu by měla být součástí obecného vzdělání. Alepoň jako účinná prevence proti předčasnému "zapouzdření".
(Pokračování)
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)