Česká republika: +0,138 tisíc nových případů. Jen o dva případy méně než minulý týden, ale zplaťpánbů za to (že to dramaticky neroste).
Na celém světě i ve všech ostře sledovaných zemích víkendový pokles, jen Británie +29,2 tisíc nových případů.
Evropský souboj (s budoucností Evropy bezprostředně souvisí):
|
Rusko : Francie |
|
18,6 : 7,8 |
Už delší dobu má Rusko 2x větší počet než Francie. Uvidíme, kam se to s časem posune. Úmrtí má Rusko 20x více (a není to jen o metodice).
Pokud srovnáváme jednotlivé země mezi sebou, je nutné uvažovat různou metodiku a další faktory, které výsledek ovlivňují (např. počet testů). K tomu se postupně dostanu. Důležité je však právě průběžně sledování, protože z časových řad lze vyčíst hodně i při odlišných metodikách.
Informace čerpám zejména z: https://www.worldometers.info/coronavirus/#countries
Jak to vidím
Jak by to bylo, kdyby byl SARS-CoV-2 vyroben v laboratoři?/2
Ještě před tím, než uvedu vlastní názor, jak by to mohlo být, kdyby byl virus uměle vyroben v laboratoři a případně záměrně šířen, považuji za důležité upozornit na jeden důležitý moment. Pokud vím, nikdo se o něm nezmínil. Jedná se o vývoj v Číně s porovnáním vývoje ve všech okolních zemích. Důležitý je právě kontrast mezi minimálním počtem případů v Číně a vysoce nadprůměrnými počty prakticky ve všech zemích, které s Čínou sousedí.
Čína nemá od února 2020 prakticky žádné vlastní nové případy (kolem 20 nových případů denně nikoli komunitního původu na téměř jeden a půl miliardy obyvatel!).
A teď se podívejme na okolní země (beru zprůměrované hodnoty z poslední doby):
Vietnam více než 12 tisíc nových případů denně.
Myanmar (bývalá Barma) více než 2 tisíce nových případů denně.
Nepál donedávna přes 3 tisíce (a pohyboval se i na 10 tisících).
Indie před nedávnem světový rekordman, nyní mezi30 až 40 tisíci.
Pákistán kolem 4 tisíc.
Kazachstán nedávno kolem 7 tisíc, nyní kolem 4.
Mongolsko ke 4 tisícům.
Rusko dlouhodobě ke 20 tisícům.
Japonsko přes 10 tisíc.
Jižní Korea dlouhodobě přes 2 tisíce.
Filipíny se dostaly dokonce na hodnoty přes 20 tisíc.
Otázka, kam počítat Tchaj-wan, který má kromě malého výkyvu na začátku letošního roku má stejný vývoj jako Čína.
Velmi různorodé země z obrovské části světa váce než běžný světový průměr, zatímco Čína prakticky nic? Čím to může být? Vždyť sama Čína je velmi různorodá.
Jak to ta Čína dělá? – Pokud chceme objasnit, jak se náš virus zrodil, kdo u porodu asistoval, zda vyl vyroben v laboratoři, jak funguje a zda ho někdo ovládá, nemůžeme tuto otázku přeskočit.
(Rozbor alternativ zítra.)
Konec COVI-epidemie v nedohlednu, ale co dál?
V době, kdy se "vytsunamila" iracionalita a dochází k oslabení funkčnosti institucí (i pokud jde o základní funkce), se náprava bez poctivé vědy a dobré teorie neobejde. K tomu jsme měli 29.1. workshop:Ekonomie a ekonomika doby postkovidové(pohled za horizont událostí)
Viz: https://radimvalencik.pise.cz/8703-worskhop-ekonomie-a-ekonomika-doby-postkovidove.html
Postupně uveřejňuji materiály, které se k tématu vztahují:
Svěží myšlenky o obnově kvalitního českého školství/13
Před pár dny mně kamarád dal knížečku k problematice školství s názvem Znalostní školství jako předpoklad rozvoje české společnostia následně mailem poslal v elektronické podobě. Překvapilo mě, kolik svěžích myšlenek v ní bylo. Intelektuálním rozsahem mě zaujal i P. Piťha, který byl ministrem školství už hodně dávno. Pár myšlenek jsem vybral jako ochutnávku. Neřídil jsem se reprezentativností, dal jsem přednost tomu, co mě pozitivně inspirovalo. Doporučuji přečíst a promyslet celé.
Tento příspěvek patří k těm, které každého zaujmou.
Martin Odehnal:
JAK SE NÁM TA INKLUZE PŘIHODILA A CO Z TOHO VZEŠLO
JAK TO VŠECHNO ZAČALO (2, část)
A zde jsme již "in media res": aby to navenek nevypadalo, že se bavíme jen o Romech a v této souvislosti o školách pro žáky s mentálním postižením, tehdejší ministryně školství se vytasila s čistě ideologickým konceptem "společného vzdělávání", jehož hlavní ideou či spíše dogmatem je, že všechny děti bez ohledu na druh či stupeň zdravotního postižení budou nejlépe prosperovat v běžné "základce", pokud jim zajistíme náležitá "podpůrná opatření". Z čehož zcela logicky vyplývá, že vlastně všechny speciální školy jsou předurčeny pro pomyslné smetiště dějin. Jak také jinak, když je v nich žákům hůře než ve školách hlavního vzdělá[1]vacího proudu, ne? A není ani třeba je hned rušit – stačí je finančně vyhladovět, mimo jiné tím, že se jim zákonem vytvoří takové překážky pro přijímání žáků, že při normativním financování během pár let samy zajdou na úbytě.
K tomu:
Smutné, ale realisticky trefeno a popsáno.
Pouhé přeřazení žáka se zdravotním postižením do běžné třídy není pražádnou hodnotou samo o sobě – jestliže je v každodenním životě školy žák pro svůj hendikep svým okolím fakticky odsunut na okraj celé skupiny vrstevníků, stane-li se navíc vysmívaným ubožákem, ba dokonce otloukánkem, mění se kýžená inkluze ve svůj pravý opak: v devastující exkluzi nejhrubšího zrna. Kolik se toho zvládne naučit, je z pohledu dítěte samotné[1]ho zcela podružné, je-li pro ně samotné pobývání ve škole infernem! Netřeba snad dodávat, že permanentní stres a stále hlubší frustrace z více či méně hostilního prostředí krajně negativně ovlivňuje i úspěšnost jeho vzdělávání.
K tomu:
Dobrými úmysly je dlážděna cesta do pokel. Otázkou je, zda za nátlakovou akcí vyúsťující v tzv. "inkluzivní školství" stála jen hloupost.
(Pokračování – dokončení tohoto příspěvku)
Podrobněji lze vývoj v ČR sledovat zde:
Děkuji všem, kteří mi zasláním materiálů a doporučeními pomáhají. Rád uvedu jména, pokud dají souhlas.
(Pokračování)