Uveřejňuji další část inspirací, které jsem získal během putování po Mallorce. Úvodní část (kdo nečetl, měl by si přečíst, ať zná kontext) je zde:

https://radimvalencik.pise.cz/9859-inspirujici-mallorka-litomericke-teze.html

Protože hned krátce po příjezdu mě čeká vystoupení na Litoměřickém odborném semináři, kterého se zúčastní významné osobnosti, věnoval jsem pozornost přípravě toho, co budu povídat. Zde je název a třetí část úvodních tezí:

Na čem by bylo dobré (je nutno?) se shodnout
4. Jakto bude konkrétně?

Jdeme do turbulencí.

Nikdo by neměl být sám.

Hledání kontaktů s tvůrčími mezigeneračními týmy (popularizace výsledků, zábavné aktivity).

Efekt zesíťování.

5. Místo závěru osobní reflexe

Nemusím mít ve všem pravdu, ale v jednom jsem si jist: Nastal čas sjednocování, bez kterého se vystavujeme velkým rizikům.

Pokud někdo dá lepší akternativy, budu rád.

Nejhorší by bylo, pokud by každý zůstal uzavřen ve svém pohledu a pokud bychom podlehli setrvačnému vidění reality.

K tomu:

Někteří se mě ptají, proč jsem přestal psát seriál COVI-kávička. Důvody jsou následují:

1. Byl jsem týden odpojen od svého blogu. Prý "omylem". Ale vážně to narušilo kontinuitu seriálu.

2. Startuje nový akademický rok a je hodně práce. Těžko bych vše stíhal.

3. Právě v horách a u moře na Mallorce jsem "nasál" z inspirujícího prostředí velké množství myšlenek, které postupně zpracovávám a které jsou dle mého názoru velmi aktuální a velmi důležité.

4. (A toto je to nejdůležitější:) Ti, kteří se uzavřeli do různých covi-ideologií, ztratili schopnost vnímat argumenty. Nemá smysl se jim něco snažit vysvětlit. V rámci "mallorského" přemýšlení jsem si udělal i konkrétnější představu o tom, jak se bude epidemie vyvíjet a hlavně jak se budou vyvíjet její důsledky. V rámci "mallorského" seriálu se i k tomu dostanu. V současné době stejně všichni přemýlají jen to, co už řekli.

5. A také zkouším, zda lze propojit trochu zamyšlení se sdílením zážitků, které stály za to.

A k tomu trochu přírody:

Následující foto jsou z prvního dne, kdy jsem udělal jedinou výjimku a šel sám. Na první den byla totiž naplánována "oddychovka" ptačím rájem kousek od hotelu v Alcúdii (na severu ostrova). Místo toho jsem zvolil náročnější výlet (vyšla z toho nakonec třicítka) a obešel několik vrcholů a k Poble a vrátil se přes historické centrum Alcúdie, její přístav po patrně nejkrásnější pláži (kde jsem si zaplaval, což bylo po těch nachozených výletech hodně příjemné) zpět do hotelu.

Pohled do vzdálených hor, kam se také dostanu. Místa tam prší. Na Mallorce prý prší - a nejen v tuto dobu - hodně často. My měli neuvěřitelné štěstí. Kam jsme přijeli, tam zrovna nepršelo. Většinou když jsme od někud odjeli, třeba z hotelu, nebo naopak z místa, kde jsme byli, tak hned po zavření dvěří autobusu začalo lít. Nevím, kdo to s Perunem zařídil. Ale doporučuji jet na dovolenou s ním.

Pohled na vstupní bránu do Alcúdie. Za projité dvě desítky kilometrů (dalších deset mě ještě čekalo) jsem se odměnil pivem točeným do promrzlého půllitru. Španělský trik, který mě docela chutná.

Po velém kusu poměrně zachovalých hradem kolem Alcúdie se dá projít. Jako třeba v Rothenburgu. Dokonce i atmosférou Alcúdia toto německé město, které si oblíbil Karel IV., připomíná.

Úplně náhodou jsem v Alcúdii stihl trhy. A také je vidět, že uličky kolem hradeb jsou plné kavárniček, hospůdek, obchůdků se vším možným.

Tady je ještě pozvánka na Litoměřický odborný seminář: