Zrovna píšu pracovní verzi článku o pozičním investování (investování do pozice). Základem je rozšíření slavné úlohy jednoho ze zakladatelů teorie her. Významnou aplikací je i možnost přesně popsat, co si představit pod pojmem "vykořisťování" v současné době a jak se mu bránit. Mj. na toto téma proběhla určitá výměna názorů i na Litoměřickém odborném semináři, viz:
https://www.youtube.com/watch?v=YZitRjIOo5Y
Od času nahrávání 6:40:55.
Nejde o to, zda uctívat Marxův pohled nebo ne, ale o to, že když se spokojíme (bez hlubšího zamyšlení, jak vykořisťování v současné době skutečně probíhá), unikne nám pochopení toho, o co jde. Připravuji k tomu obsáhlý materiál, který musí ještě trochu dozrát.
Ale zrovna, když jsem dopsal jednu důležitou pasáž článku, přesně asi hodinu na to, objevila se krásné ilustrace toho, o čem jsem psal na Novinkách. Nejdříve příslušná pasáž z mého textu (odlišuji ji barvou):
Poznámka "z nadhledu" ke vztahu Nashova vyjednávacího problémů a jeho vícebodového rozšíření
Výše uvedeným jsme získali obecný model jakéhokoli střetu, tj. vyjednávání, při kterém může jedna ze strany použít strategii, která poškodí druhou stranu. Modelovat můžeme vše od rozvodu manželů (viz "válce Roseových") až po hrozbu použití vojenské síly, příp. následný válečný konflikt. Na druhé straně jsme schopni identifikovat řadu možností, kterými lze vyhrocení konfliktu zabránit.
Vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému tak zobecňuje jím popsanou situaci, kdy si hráči mezi sebou dělí formou vyjednávání či předáním rozhodnutí arbitrovi možné zlepšení, pokud se nacházející v neparetooptimální situaci (není splněn axiom kolektivní racionality), ale v "nejhorším případě" se nedohodnou a budou mít výplaty odpovídající bodu nedohody.
V tomto případě (pozičního investování) mohou hráči vůči sobě uplatnit strategii, která jednoho z hráčů poškodí, čímž se mohou dostat i do situací, kdy úroveň jejich výplat může být nižší, než v případě bodu nedohody, dokonce může být i záporná.
Rozšířený koncept nabízí velké množství interpretací, které bude nutné postupně utřídit, strukturovat, popsat adekvátními prostředky a převést do podoby efektivního využití matematického aparátu.
V této souvislosti je nutné upozornit na další významné rozšíření úlohy, které v návaznosti na předešlé vzniká. Pokud budeme uvažovat pro jednoduchost dva hráč, tak mohou vidět situaci různě. A pokud bude každý z nich přeceňovat své síly, roste pravděpodobnost konfliktu a jeho devastujících účinků pro oba hráče, a to i v případě, kdy jeden hráčů ocení své síly adekvátně a bude se v souladu s tímto oceněním chovat zcela racionálně.
Pokud v realitě vzniká nějaká situace, která významným způsobem ovlivňuje dění, hledá sama realita řešení problémů, které mohou vzniknout. V daném případě se spontánně nacházejí způsoby, jak problém hrocení konfliktu řešit.
U lidských komunit v případě, že by hrozila válka, se každá ze stran (zejména ta, která se obává, že by v důsledku přecenění sil protivníka, mohlo dojít ke konfliktu), snaží předejít devastující situaci předváděním síly, například formou vojenských přehlídek či předváděním nejmodernějších zbraní a jejích parametrů, přičemž může docházet i k blufování.
Ale to není jen lidský vynález. Spousta i poměrně jednoduchých živočichů, dokonce i rostlin, se snaží předejít napadení tím, že jsou vybaveny něčím, co případný protivník může identifikovat jako něco, co ho ohrožuje, aniž by to přitom odpovídalo realitě.
(Potud příslušná část pracovní verze mého článku)
Nyní zprávě z Novinek týkající se přesně toho, o čem jsem psal (vyzkoušení supersonické zbraně "Zirkon", v Novinkách nesprávně pojmenované "Cirkon" odpálení z ruské ponorky):
Dobrá teorie umožňuje dobře číst, o co v realitě jde. (Tentokrát patrně i bez blufování.)