Na první pohled je adresné řešení přijatelnější: a) Pomoc dostanou ti nejpotřebnější. b) Stát ušetří. Takže se zdá, že je vhodnější dávat dávky obdobné těm na bydlení než snížit DPH na energie.
Jenže právě v této otázce se ukazuje: a) Jak zdání klame. b) O čem je zásadní spor současné doby. c) Kdo se stává spojencem těch, kteří ekonomicky segregují společnost pozičním investováním a staví lidi proti sobě. d) Proč je tak potřebná dobrá teorie.
Jak to tedy je? Pokusím se vysvětlit stručně formou poznámek:
1. Snížení DPH je nutné už z toho důvodu, že se tato daň odvádí proporcionálně z ceny. Bez snížení DPH by se stát přidal k těm, kteří z nárůstu cen těží. Proto je více než žádoucí, aby se DPH snížilo nejen o to, o kolik by stát vydělal navíc, ale stát by se měl uskrovnit stejnou měrou, jako domácnosti.
2. Mnohem významnější argument proti adresnému řešení je ovšem jiný. Vychází z otázky, kdo ponese největší tíhu z úhrady nákladů na adresnou pomoc. To, jak to na tu či onu domácnost dopadne, není dáno jen absolutní velikostí nákladů, ale především tím, jak to změní její postavení. Je nutné si uvědomit, že adresná pomoc není zpravidla "trampolína ke společenskému vzestupu", ale využívají ji ti, kteří ji buď zneužívají, nebo se na ni "vezou", protože rezignovali na možnost zlepšení svého společenského statutu. Člověk se do takové situace může dostat nikoli vlastním zaviněním, ale shodou nepříznivých okolností, nedostatečnou průpravou umožňující mu reagovat na nepříznivý vývoj situace, příslušností k sociální skupině, která nemá dostatečné motivace ke zlepšení svého postavení apod. Proto v případě adresné pomoci jsou nutná doprovodná opatření, která lze efektivně aplikovat jen na poměrně omezený počet osob či domácností. Především si je však nutné uvědomit, že vždy je třeba mít na mysli "hraniční případy". Tedy ty domácnosti, na které úhrada adresné pomoci jiným dopadne tak, že je zatlačí mezi řady těch, kteří se sami nedokážou vyrovnat se složitou situací, ztratí ambice na zlepšování svého postavení, zvýší se míra jejich demotivace. Tj. – řečeno stručně a jasně – adresná pomoc s sebou nese obrovské riziko těch, že úhrada na tuto pomoc dopadne na ty, kteří výrazně rozšíří řady těch, kteří sami budou adresnou pomoc potřebovat. To je pochopitelně slepá ulička nejen pro tyto domácnosti, ale pro celou společnost.
3. Je zde ovšem ještě důležitější a hlavní argument. Adresná pomoc je typickým příkladem toho, jak se ekonomika posunuje směrem k ekonomice založené na diktátu přerozdělovací moci. Vyžaduje totiž masívní přerozdělování a toto přerozdělování je dnes podstatným způsobem ovládáno těmi, kteří drží moc pozičním investováním (přeměnou své majetkové převahy ve výsadní postavení). Příklad adresné pomoci na bydlení je z tohoto hlediska více než názorný: Obrovské prostředky na doplatky nájemného "potřebným" v mnoha případech směřují těm, kteří vlastní nemovitosti a nehorázným způsobem je předražují, těm, kteří vybírají nájemné, které by v tržním prostředí bylo nereálné. To není jen tunel, ale spíše rána, ze které krvácejí veřejné rozpočty.
4. Adresná pomoc má svoji roli, ale musí být účinná a tudíž komplexní: a) Veřejně kontrolovatelná. b) Doprovázená opatřeními umožňujícími domácnostem i jednotlivcům usilovat o zlepšení svého společenského postavení. c) Poskytovaná v míře, kdy úhrada na ni nedopadne na "hraniční skupiny" tak, že se část příslušníků těchto "hraničních skupin" ocitne sama v pozici těch, kteří adresnou pomoc potřebují. d) Musí být ošetřeno a garantováno, že "adresná pomoc" nebude poskytována selektivně, tj. nikoli těm nejpotřebnějším, ale jen vyvoleným.
Z hlediska výše uvedeného stojí za to promyslet následující argumentaci těch, kteří preferují plošné či na druhé straně adresné řešení dopadů růstu cen energií (text, který uveřejnily Novinky, odlišuji barvou):
"My jsme řekli, že je možné využít příspěvek na bydlení. Pokud mají být nějaké další dávky, bavme se o tom, ale nemůže to být tak, jak říká ministr Havlíček, to znamená plošně," reagoval Fiala. "Proč budeme pomáhat plošně všem, když teď v největší krizi jsou jenom někteří?" ptal se.
"Jeden krok je důležitý: stát se musí domluvit s dodavateli poslední instance, poskytnout jim nějakou půjčku nebo garanci a musí to fungovat tak, že se stanoví maximální částka, procento, o kterou je možné zvýšit zálohy," řekl.
Ministr průmyslu Karel Havlíček (ANO) již dříve uvedl, že asi desetina českých domácností ohrožených energetickou chudobou kvůli růstu cen energií bude mít nárok na jednorázové dávky. Týkat by se to podle něj mohlo 400 tisíc až 500 tisíc domácností.
K tomu: Důležité jsou samozřejmě detaily jednotlivých návrhů. Ale je třeba se připravit na jejich kvalifikované posouzení. V současné době jsme na začátku velkého sporu, který mnohé naznačí z hlediska dalšího vývoje naší společnosti.