Vize, jakou potřebujeme/4

V předcházející části jsem uveřejnil jeden z nejpropracovanějších podkladů, které jsem dostal. Je od Ludvíka Smýkala. Dnes se pokusím vysvětlit, proč jej považuji za nedostatečně komplexní. Nejdříve budu citovat úvodní část (ale doporučuji přečíst celý text L. Smýkala, stojí za to):

"Změny, probíhající v současné době ve světě, i v Evropě, nás nutí znovu definovat pojem "české národní zájmy". Pojem, který v minulých letech, z řady důvodů, upadl v zapomnění. Vývoj po převratu r. 1989 nastoupil jinou, odlišnou cestu, než většina z nás si přála.  Vidíme, jak jsou české dějiny přepisovány, jak se vyzvedávají jiné hodnoty než demokratické a národní." 

Chybí mně zde odpověď na otázku: Proč vývoj po listopadu nastoupil jinou cestu? To přece nelze jen tak konstatovat. Pokud chceme mít vizi, která bude oporou, která bude motivovat, která bude ukazovat cestu, kterou může sdílet stále více lidí, která se může rozvíjet, být konkrétnější a přesvědčivější, musí dát dostatečně přesnou odpověď na otázku: Co je příčinou současných problémů?

A dokonce ani to ještě nestačí, musí jít ještě dál a odpovědět na související otázky:

- Co je příčinou příčin těchto problémů? – Ne, to není slovíčkaření. Zkuste si dát odpověď na úvodní otázku, tj. zformulujte si sami pro sebe odpověď, co je podle vás příčinou současných problémů. A pak si sami sobě položte otázku, co je příčinou toho, co jste za příčinu současných problémů označili. Uděláte si představu, jak je obtížné identifikovat podstatu současných problémů.

- Co je příčinou toho, že se současné problémy nedaří řešit? – Také podstatné. Hledání příčin toho, co je podstatou současných problémů může skončit teprve tehdy, když si dáme odpověď na otázku "Co dělat?". Když to neumíme, kloužeme v pochopení doby po povrchu.

To, co jsem uvedl je jen jedna z ilustrací, jak obtížná je cesta ke společně sdílené vizi, ale také jak je potřebné ji mít, protože jinak nástup zla nezastavíme.

Uvede ještě jeden příklad z textu L. Smýkala. Týká se to, co bychom měli požadovat:

"- společenské poměry uspořádat tak, aby naprostá většina lidí mohla žít důstojně, a ne v mravní, sociální a duševní zanedbanosti;

- odstranit dělení lidí ve společnosti na privilegovanou mocenskou menšinu a ovládanou nerovnoprávnou většinu".

Jako deklarace je to dobré. Ale k tomu, abychom něco ovlivnili, to nestačí. Je nutné si klást další otázky:

- Proč se nedaří prosadit ani ty zdánlivě samozřejmé požadavky?

- Proč pozorujeme, že se problémy neřeší, ale naopak prohlubují a vyostřují?

- Kdo je adresátem vize, tj. ten, kdo si ji může osvojit, zastavit zlo a provést změny k lepšímu?

Atd. Atd. Já vím, že je složité. Ale bez toho, že "rozpohybujeme" uvažování na toto téma, se nic nepodaří.

Všechno je sice složitější, ale dokážeme to. Aspoň doufám. Pokud má být sdružení Kudy z krize něčím novým, něčím, co přináší naději, musí jít dál než dosavadní pokusy, které se dostaly jen k apelům. Pří této příležitosti připomínám stránky tohoto sdružení:

https://www.kudyzkrize.cz/

Sdružení je otevřené každému.

Mám určitou představu odpovědí nejen na tyto, ale i další otázky. Tak například současné problémy dávám do přímé souvislosti s degenerací jádra současné globální moci. Jeho vznik, fungování i degeneraci lze poměrně přesně popsat, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html

A stále více dochází k jeho zviditelnění.

Svou představu o této a dalších součástech vize, rovněž o celé její struktuře (co by měla obsahovat) nechci vnucovat. Naopak, chci co nejvíce využít podněty, které budu dostávat.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Všechny obrázky jsou z okolí keltského opida ve Stradonicích, místa zvlášť vhodného pro procházky v tomto období. Vyšel jsem z Nižboru a zase se do Nižboru vrátil.

Údolí směrem k Nižboru pod keltským opidem v Stradonicích.

 

Okolí keltského opida.

 

Pohled do dáli. Ta špička uprostřed je skála v Hudlicích. Vpravo v dáli je Krušná hora uNového Jáchymova.

 

Dole u Berounky. Mezi Stradonicemi a Nižborem.