ZOO Praha
2. 08 2009 | 10.03
Pro návštěvu pražské zoologické zahrady je nejlepší "plná sezóna", kdy jsou pro návštěvníky připraveny nejrůznější atrakce. My jsme se tam vypravili v květnu letošního roku a za 150,- Kč na dospělou osobu jsme zde strávili celý den a zdaleka jsme neprošli vše. Společně s lístkem doporučuji těm, kteří jsou zde poprvé, zakoupit si také mapu zoo za 5,- Kč. Veškeré potřebné informace od otevíracích hodin, časů jednotlivých atrakcí a cen vstupného až po plán cesty, kudy do zoo, najdete na www.zoopraha.cz.
Naši procházku jsme začali tím, že jsme prošli kolem papoušků, jukli jsme na slony a šli si 
stoupnout do fronty na krmení tučňáků, které začínalo v 11 dopoledne. Když jsme přišli, stáli tihle elegáni sklesle na kraji venkovní nádrže a projevovali asi tolik energie jako číšníci po proflámované noci. Ale jakmile k nim dorazila ošetřovatelka s kbelíkem plným ryb, začali se roztomile batolit a ťapkat. V hustém hloučku se mačkali kolem slečny s mikrofonem, která nám zatím dávala výklad o tom, že v pražské zoo chovají Tučňáky Humboldtovy, že mají v nádrži sladkou vodu a proto dostávají solené ryby. Hlouček hladovců postupně řídnul a nasycení tučňáci měli potřebu se předvádět, takže plavali těsně kolem skla, někdy rychle jako střela, někdy se zastavili u dětského prstíku klepajícího na stěnu nádrže. Zkrátka měli obecenstvo na háku :o)
stoupnout do fronty na krmení tučňáků, které začínalo v 11 dopoledne. Když jsme přišli, stáli tihle elegáni sklesle na kraji venkovní nádrže a projevovali asi tolik energie jako číšníci po proflámované noci. Ale jakmile k nim dorazila ošetřovatelka s kbelíkem plným ryb, začali se roztomile batolit a ťapkat. V hustém hloučku se mačkali kolem slečny s mikrofonem, která nám zatím dávala výklad o tom, že v pražské zoo chovají Tučňáky Humboldtovy, že mají v nádrži sladkou vodu a proto dostávají solené ryby. Hlouček hladovců postupně řídnul a nasycení tučňáci měli potřebu se předvádět, takže plavali těsně kolem skla, někdy rychle jako střela, někdy se zastavili u dětského prstíku klepajícího na stěnu nádrže. Zkrátka měli obecenstvo na háku :o) Potom jsme pokračovali okolo dravců a plameňáků a v občerstvení U Supa jsme doplnili tekutiny, načež jsme se vydali přes pavilon sečuánské džungle a pavilon šelem k velkým želvám. Dále jsme se za 20,- Kč svezli lanovkou nahoru k výběhu Koně Převalského, prošli kolem velbloudů a u stánku V Oboře, který se nachází na nejvýše položeném bodě v zoo a v jehož blízkosti se právě budovala dřevěná rozhledna, jsme zakousli něco k snědku. Po krátké pauze jsme znovu vykročili, tentokrát ujasnit si rozdíl mezi losem a sobem, potom kolem antilop až k Africkému panorama, kde jsme obdivovali dlouhé žirafí krky a stádečko zeber. Zastavili jsme se i u Surikat, o kterých jsem si myslela, že jsou velké aspoň jako liška (soudě podle televizních dokumentů), ve skutečnosti však nejsou větší než zakrslý králík. Ale roztomilé jsou stejně – s tím svým panáčkováním na zadních s předními tlapkami volně svěšenými na břiše :o)
Potom jsme si prohlédli Afriku zblízka, omrkli lední medvědy a spěchali jsme k hrochům, kde mělo v 16 hod. začít jejich krmení. 
Ale místo valníku se žrádlem se objevil ošetřovatel s jablky a aby přinutil ty tři šedé balvany otočit se k nám divákům čelem a nenechal nás zírat jen na jejich zadní partie, začal po nich ta jablka házet. Nejslabší vůli měla "máma hrošice", která se otočila jako první a začala malé pamlsky sbírat. Krátce na to, se k ní přidalo malé hošátko a o hodnou chvíli později i "táta hroch". Ošetřovatel nám k tomu povídal zase menší komentář o tom, že většinou nemohou v zoologických zahradách nechávat matku s mládětem pohromadě se samcem, protože bývají agresivní a že takové to hroší otvírání tlamy je ve skutečnosti gestem hrozby. Zároveň s komentářem lákal hroší rodinku do vodní nádrže (při našem příchodu k výběhu jsem si říkala, proč mají tu vodní nádrž "poloprázdnou" – teď, až se tam všichni tři ponořili, mi to došlo :o), takže jsme si mohli vychutnat i takové to zafunění a zatřepání až směšně malýma ouškama, když vynoří hlavu z vody. A na řadu přišla i otevřená tlama "taťky hrocha".
Ale místo valníku se žrádlem se objevil ošetřovatel s jablky a aby přinutil ty tři šedé balvany otočit se k nám divákům čelem a nenechal nás zírat jen na jejich zadní partie, začal po nich ta jablka házet. Nejslabší vůli měla "máma hrošice", která se otočila jako první a začala malé pamlsky sbírat. Krátce na to, se k ní přidalo malé hošátko a o hodnou chvíli později i "táta hroch". Ošetřovatel nám k tomu povídal zase menší komentář o tom, že většinou nemohou v zoologických zahradách nechávat matku s mládětem pohromadě se samcem, protože bývají agresivní a že takové to hroší otvírání tlamy je ve skutečnosti gestem hrozby. Zároveň s komentářem lákal hroší rodinku do vodní nádrže (při našem příchodu k výběhu jsem si říkala, proč mají tu vodní nádrž "poloprázdnou" – teď, až se tam všichni tři ponořili, mi to došlo :o), takže jsme si mohli vychutnat i takové to zafunění a zatřepání až směšně malýma ouškama, když vynoří hlavu z vody. A na řadu přišla i otevřená tlama "taťky hrocha". A nakonec přesto, že už jsme měli podrážky bot po celodenním pochodu téměř prošoupané, zašli jsme se ještě podívat do Botanické zahrady, která je hned v "sousedství" a kde právě probíhala výstava bonsají. Všechna ta zeleň nám poskytla příjemné zklidnění po docela hektickém dni a u jednoho ze stánků jsme ochutnali krvavě zbarvený čaj zvaný Karkade, který je původem z Afriky a má vysoký obsah přírodního vitamínu C. Byl báječně osvěžující :o)