18. 08 2009 | 18.49
Hned v úvodu vás musím upozornit, že "šílenství" kolem Stmívání jde zatím kolem mě bez povšimnutí, ale náhodou jsem narazila na blog https://misha003.sdeluje.cz, kde je několik kapitol z knihy, která se stala předlohou pro stejnojmenný film, a musím přiznat, že to bylo sympaticky poutavé čtení. Chvíli jsem se zdráhala, ale nakonec jsem si první díl z této trilogie od Stephenie Meyerové koupila. Začetla jsem se do ní stejně jako na zmíněném blogu a než jsem se nadála, za čtyři dny jsem měla čtyřsetstránkovou knihu přečtenou a rozhodně jsem se nenudila. I když uznávám, že zápletka, jak se sedmnáctiletá Isabella, coby outsider, zamiluje do nejhezčího kluka ve škole a z něj se potom vyklube upír, zavání trochu červenou knihovnou, ale konec konců je léto, takže proč si trochu té romantiky nedopřát :o)
Isabellina matka před mnoha lety opustila jejího otce, protože se nedokázala smířit s životem na americkém maloměstě, ani s faktem, že šlo o místo, kde je nejméně slunečních dní v roce. Teď se však znovu vdala a její nový manžel kvůli práci hodně cestuje. Bella se proto rozhodne usnadnit své matce život a strávit dobu, než půjde na univerzitu, se svým otcem. V městečku Forks ji hned první školní den upoutá skupina nápadně atraktivních studentů. Zjišťuje, že se jedná o pětici adoptivních sourozenců z rodiny místního lékaře a hned při hodině biologie má příležitost se s jedním z nich blíže seznámit, protože jediné volné místo je právě vedle Edwarda Cullena. Ten se však netváří příliš nadšen její přítomností, což Bellu pochopitelně solidně zdeptá. Události však naberou opačný směr, když ji Edward strhne z cesty jedoucího auta a zachrání jí tak život. Od té chvíle se jí přestane vyhýbat, a i když se jeho nálady mění rychleji než místní počasí, vytváří se mezi nimi křehké pouto, jež přeroste jak jinak než ve vzájemnou osudovou lásku. Bella, která od začátku tuší, že s Edwardem není něco zcela v pořádku, postupem času odhalí, že objekt jejího zájmu je upír, ale kupodivu ji to nijak neděsí a rozhodně ji to nedokáže odradit od dalšího randění s bledým krasavcem.
"Chodím sem skoro každou noc."
Otočila jsem se na patě, ohromená. "Proč?"
"Jsi zajímavá, když spíš," prohlásil věcně. "Mluvíš ze spaní."
"Ne!" zalapala jsem po dechu a horko mi zalilo obličej až po kořínky vlasů...
Okamžitě se zatvářil zkroušeně. "Moc se na mě zlobíš?"
"Přijde na to!" Znělo to sípavě, jako kdybych měla vyražený dech. Taky jsem se tak cítila.
Čekal.
"Na co?" naléhal.
"Na to, co jsi slyšel!" zakvílela jsem.
Okamžitě stál tiše vedle mě a opatrně bral mé ruce do svých...
Věděl, na co narážím. "Říkala jsi moje jméno," přiznal.
Povzdechla jsem si poraženě. "Mockrát?"
"Kolik přesně je podle tebe mockrát?"
"Ach ne!" Svěsila jsem hlavu.
Přitáhl si mě k tělu, měkce, přirozeně.
"Nebuď z toho nesvá," zašeptal mi do ucha. "Kdybych já vůbec dokázal snít, zdálo by se mi o tobě." str. 241-242
Bella se dokonce blíž seznámí i s Edwardovou rodinou, která naštěstí patří ke světlým výjimkám mezi upíry – jsou "vegetariáni", což znamená, že se neživí lidskou krví. Ovšem ne všichni příslušníci upíři komunity zastávají stejné názory, a tak se má Edward v roli Bellina neohroženého zachránce co ohánět...
Stmívání je pěkně oddychové, hodně romantické počtení, které ale rozhodně není bezduché, dokonce natolik, že i logicky uvažující čtenář je ochoten přehlédnout fakt, že jedna z ústředních postav je upír. Navíc 99% populace má s čím se ztotožnit, protože hlavní hrdinka Bella je úplně normální holka (s poměrně nízkým sebevědomím), která nemá žádné zvláštní vlohy, kromě nebývalé nešikovnosti při jakékoli pohybové aktivitě a mimořádného talentu dostávat se do potíží.
"Tři věci jako by se udály současně, zatímco Carlisle mluvil. Moje vlasy se zvedly s lehkým větříkem, Edward ztuhl, a ten druhý muž, James, najednou zvedl hlavu a měřil si mě, nozdry rozšířené.
Všichni okamžitě znehybněli, když James kolébavě učinil krok vpřed a nahrbil se. Edward vycenil zuby, zaujal obranný postoj a z hrdla se mu vydralo šelmí zavrčení... byl to ten nejhrozivější zvuk, jaký jsem kdy slyšela, a od kořínků vlasů po paty mi přeběhlo chvění.
"Co je to?" zvolal Laurent s neskrývaným překvapením. Ani James, ani Edward neuvolnili své agresivní postoje...
"Ona je tu s námi." Carlisleovo pevné odmítnutí bylo namířeno k Jamesovi. Laurent asi nezachytil můj pach tak silně jako James, ale z jeho obličeje teď bylo vidět, že mu to došlo.
"Vy jste si přinesli svačinku?" zeptal se a zatvářil se nevěřícně." str. 311-312