Mary Lawson: Návrat do Crow Lake

24. 11 2010 | 18.17

Návrat do Crow Lake je velice zajímavý psychologický román o rodinných vztazích a o tom, jak nás ovlivňuje naše minulost. Celý příběh vypráví jedna z hlavních postav, Kate Morrisonová, a skládá ho postupně z jednotlivých útržků vzpomínek, které se jí vyrojí v hlavě poté, co dostane od bratra Matta pozvání na oslavu osmnáctých narozenin jeho syna a svého synovce Simona.

Vrací se ke svému dětství v malé zemědělské komunitě v Ontariu, kde vyrůstala se dvěma staršími bratry a mladší sestrou, a k tragické automobilové nehodě rodičů, která obrátila životy všech čtyř sourozenců naruby. Návrat do Crow Lake

Kate bylo v té době sedm let, nejstaršímu Lukovi bylo devatenáct a právě byl přijat na učitelský institut (jako první z celé rodiny měl příležitost dosáhnout vysokoškolského vzdělání), Mattovi, se kterým si Kate nejvíc rozumí a spojuje je láska k přírodě a vědění, bylo sedmnáct a nejmladší Bo teprve dva roky.

"Na dny, které následovaly bezprostředně po nehodě, se téměř nepamatuju. Většina vzpomínek jsou pouhé obrazy, stejně jako fotografie zachycují jeden určitý okamžik. Například obývací pokoj – vzpomínám si, jaký v něm byl nepořádek. Tu první noc jsme v něm společně přespali; Bo se zřejmě nemohla uklidnit nebo jsem já nebyla schopná usnout, a tak tam Luke a Matt nakonec přenesli postýlku a tři matrace...

Vidím Luka, jak nepřetržitě stojí u předních dveří, na jedné ruce drží Bo a druhou rukou od někoho přijímá velký zakrytý talíř... Opravdu ji těch několik prvních dní ani na chvilku nepoložil? Já si to tak totiž pamatuju. Zřejmě ji skličovala atmosféra, která v našem domě vládla, a chyběla jí matka, takže pokaždé, když ji dal na zem, začala plakat.

A já jsem se nepouštěla Matta. Držela jsem ho za ruku, za rukáv nebo za kapsu džín, za cokoli, čeho jsem se mohla chytit. Bylo mi sedm a na takovéhle chování jsem byla už dost stará, ale nemohla jsem si prostě pomoct. Vzpomínám si, jak se Matt jemně vyprošťoval ze sevření mých prstů, když potřeboval jít na záchod, říkal: "Vydrž, Katie. Pusť mě na chvíli." A já pak stála přede dveřmi do koupelny a třesoucím se hlasem jsem se ho ptala: "Už budeš?"

Nedokážu si představit, jaké ty první dny musely pro Luka a Matta být; zařizování pohřbu, telefonáty, návštěvy sousedů a jejich dobře míněné nabídky pomoci, to, jak se museli starat o Bo a mě." (str. 33-34)

Přestože všichni příbuzní farmaří a jsou chudí, chtějí splnit přání Kateiných rodičů a umožnit nejstaršímu Lukovi studovat. Pro ostatní děti to ale znamená, že se musí rozdělit a žít každý u jiných příbuzných, protože živit tři další děti si nikdo z nich nemůže dovolit. Luke však nakonec jejich nabídku odmítne a místo studia se rozhodne postarat o mladší sourozence a udržet tak rodinu pohromadě. V "otcovské" roli se mu vede kupodivu dobře, až na občasné hádky s Mattem a finanční potíže, které se mu daří s nenápadnou pomocí sousedů nějak zvládnout.

"Dostali jsme už účet od doktora Christophersona?" zeptal se Matt.

"Co?" odpověděl Luke otázkou.

"Za Elizabethiny spalničky. Dostali jsme už účet?"

Luke pokrčil rameny. "Nezdá se mi." Zadíval se opět na Bo.

"Hop hop hop!" skandovala Bo hlasitě.

"Kolik to asi bude, co myslíš?" zeptal se Matt.

"Nemám ponětí."

"To je mi jasný. Ale přibližně? Musel tu být čtyřikrát nebo pětkrát. To určitě bude něco stát."

"To budeme řešit, až ten účet dostaneme, jo?"...

Matt zareagoval tichým hlasem: "Musíme něco udělat, Luku. Z peněz po tátovi nám toho už moc nezbývá..."

"Říkám ti to pořád! Něco se objeví!"

"Jasně," řekl Matt. "Jasně."

Tohle byl zřejmě okamžik, kdy se Matt rozhodl, že se musí něco změnit. Důvod, proč se tak rozhodl, byl skutečně absurdní, kdyby se nad tím totiž trochu zamyslel, uvědomil by si, že doktora Christophersona by ani ve snu nenapadlo, aby nám poslal účet." (str. 170-171)

Kate si však až do dospělosti s sebou nese pocit viny, že ona mohla jít studovat na univerzitu, ale Matt, ke kterému má skoro zbožnou úctu (je chytrý, přemýšlivý, trpělivý a umí to s dětmi), takovou příležitost neměl. Těžko snáší fakt, že Matt, který ji k zájmu o vědění přivedl, je vlastně teď "hloupější" než ona, hodně se kvůli tomu s Mattem odcizili a oba je to trápí. Kateina návštěva Crow Lake ji však tentokrát díky přítomnosti jejího přítele Daniela přiměje přehodnotit pohled na věc a uvědomit si, že Matt už je dávno dál, že pro něj sice fakt, že nešel studovat, byla oběť, ale že i přesto vede spokojený život s vlastní rodinou.

"Luke na tom teď není zrovna nejlíp." Simon se otočil a zakřenil se na nás. "Zase Bo učí řídit."

"Opravdu?" podivila jsem se. "Tak ho přece jen zlomila."

"Tohle je už třetí pokus," vysvětloval Matt Danielovi. "Začal ji učit někdy před pěti lety, když bylo Bo šestnáct, a nedopadlo to zrovna slavně. Tak si dali pauzu a znovu to zkusili asi o dva roky později. Myslím, že tenhle pokus netrval déle než deset minut. Elizabethin přístup k řízení auta je...," Matt zakroužil rukama ve vzduchu, snažil se najít odpovídající slovo, "nahodilý. Nahodilý a zároveň přespříliš sebejistý. Luka to trochu stresovalo."

"To jsi řekl hodně mírně," prohlásil Simon. "Byl z toho úplně zničený."

Simon, jak si vzpomínám, udělal řidičák v den svých šestnáctých narozenin. Byla to jediná věc, ve které Bo předběhl – Bo je o tři roky starší než on, a tak se ke všemu dostala dřív – Simon se proto ze svého prvenství snaží vytěžit maximum...

Simon ustoupil, aby se přidal k mužům. Matt zrovna něco Danielovi ukazoval. Slyšela jsem, jak říká: "Nahoře nad domem." Podívala jsem se tam a spatřila šest hnědých netopýrků, kteří tiše poletovali sem a tam, jako by sešívali cípy modročerné oblohy. Všichni tři muži se zastavili a zaklonili hlavu, aby se na ně podívali." (str. 258-259)

Návrat do Crow Lake je překvapivě dobrá a čtivá kniha (měla jsem ji přečtenou za 3 dny :o). Z anotace jsem čekala mírně depresivní příběh, ale ve skutečnosti je kniha spíš prodchnutá obdivuhodnou sourozeneckou láskou a vyznívá trochu jako demonstrace toho, že ať už se nám v životě stane cokoliv, je potřeba jít dál. Navíc všechny ústřední postavy jsou báječní lidé, jaké bych si přála mít nablízku.