Jodi Picoultová: Desátý kruh
29. 12 2010 | 13.28
Další velmi dobrá kniha od téhle americké autorky se zálibou v kontroverzních společenských tématech, na která nahlíží z neuvěřitelně lidského pohledu a nezapomene přidat zapeklitou zápletku. Od Jodi Picoultové jsem už četla jednu povedenou knihu, takže když se v Knižním klubu objevil Desátý kruh ve slevě za 79 Kč, neváhala jsem a koupila ho (jen abych asi o týden později zjistila, že ho spolu s další knihou od téhle autorky mají v prodejně Levné knihy za 29 Kč :o).
Hlavní postavou je čtrnáctiletá Trixie Stoneová, která žije s rodiči v malém americkém městečku a je zamilovaná do kapitána středoškolského hokejového týmu, Jasona Underhilla. Jenže Jason se s Trixie rozešel a ona je ochotná udělat cokoli, aby byli zase spolu. Proto se nechá od nejlepší kamarádky Zephyr přemluvit, aby na mejdanu, který pro ni Zephyr uspořádá, flirtovala s ostatními kluky a přiměla tak Jasona žárlit. Večírek se ale zvrtne a Trixie je znásilněna.
Život celé rodiny jako by se od toho okamžiku obrátil naruby. Trixie však zjišťuje, že znásilnění je jen začátek a že nejhorší část ji teprve čeká – a sice najít způsob, jak se s tím vším vypořádat. Situaci jí neulehčuje ani to, že si celé městečko (včetně její nejlepší kamarádky Zephyr) myslí, že si všechno vymyslela, aby se Jasonovi pomstila za to, že se s ní rozešel.
"Trixie se cítila, jako by se jí život rozpadl pod rukama a rozdělil tou ošklivou hranicí. Stará Trixie Stoneová bývala člověkem, který sníval o létání, a chtěla, až bude dost velká, skočit z letadla a zkusit si to. Nová Trixie nedokázala ani spát bez rozsvícené lampičky. Stará Trixie nosívala trička, která jí těsně obepínala; nová Trixie si vybrala v tátově prádelníku triko, pod kterým se mohla ukrýt. Stará Trixie se někdy sprchovala dvakrát denně, aby voněla po hruškovém mýdle, které jí matka vždy vkládala do vánoční punčochy. Nová Trixie si připadala špinavá, ať se drhla sebevíc. Stará Trixie se cítila součástí skupiny. Nová Trixie byla osamělá, i když obklopená lidmi. Stará Trixie by se na tu novou Trixie podívala jen jednou, a okamžitě by ji odsoudila jako nulu." (str. 95)
Zpočátku se dokonce zdá, že k tomu, aby Jasonovi dokázali znásilnění, nebude dost důkazů. Trixie totiž v původním výslechu o pár věcech lhala – z části proto, že byl u toho přítomen její otec, a z části proto, že si úplně na všechno nepamatovala a měla strach, že by jí kvůli tomu na policii nevěřili. Z krevních testů však vyplyne, že Trixie byla zdrogovaná a celý případ nabere úplně jiný směr. Jenže potom se najde Jasonovo tělo pod mostem a vyšetřování ukáže, že nešlo o sebevraždu. Jednou z hlavních podezřelých je samozřejmě i Trixie, ale když jí vyšetřovatel přijde položit pár otázek, Trixie uteče z domu.
Druhou klíčovou postavou, jejíž pohled na věc zabírá společně s Trixiiným největší část knihy, je její otec Daniel, který v sobě stejně jako jeho komiksový hrdina (nedílnou součástí příběhu jsou i Danielovy kresby) skrývá své temnější já a nikdy nemluví o svém pohnutém dětství na Aljašce. Daniel svoji dceru miluje víc než cokoli jiného na světě a od malička se o ni stará, protože mu jeho práce umožňuje být něco jako muž v domácnosti. Stejně tak miluje i svoji ženu Lauru, kvůli které se od základu změnil, když zjistil, že s ním čeká dítě, a stal se z něj ten nejvzornější manžel a otec, jakého si umíte představit.
"Později si Laura uvědomila, že s Danielem začala chodit v důsledku jakési osmózy, přebírala špetku bezstarostnosti a přijímala ji do sebe... Začala kouřit. Zahrnovala Daniela otázkami o minulosti, o které se nehodlal bavit. Naučila se, že se její tělo může stát nástrojem a Daniel může na její kůži zahrát celou symfonii.
A potom zjistila, že je těhotná.
Zpočátku si myslela, že to Danielovi neřekla, proto, že se obávala, aby neutekl. Postupně si začínala uvědomovat, že to Danielovi neřekla, proto, že o útěku uvažovala sama. Skutečnost na Lauru dopadla jako pomstychtivá síla a odpovědnost ji dohonila...
Rodiče nevozí své děti v kočárku po ulicích po půlnoci. Nežijí na zadních sedadlech auta. Nemůžou kupovat dětskou výživu a cereálie a oblečky z náhodných drobných, které jim spadnou do klobouku za občasnou kresbičku. Daniel dokázal sice Lauru přitahovat jako měsíc příliv, ale nedovedla si představit, že by spolu byli i za deset let. Byla nucena začít se zaobírat faktem, že svou životní lásku věnovala možná člověku, se kterým nemůže strávit celý život.
Když se Laura s Danielem rozešla, přesvědčovala samu sebe, že to dělá pro ně pro oba. O dítěti se nezmínila, přestože v té době už věděla, že si je nechá. Někdy se přistihla, že promarnila celé hodiny přemýšlením, jestli to dítě bude mít stejné bledé vlčí oči jako jeho otec. Odhodila cigarety, začala nosit zase twinsety a jezdila se zapnutým bezpečnostním pásem. Daniela zasunula v mysli pěkně dozadu a tvářila se, že na něj vůbec nevzpomíná.
O pár měsíců později přišla Laura domů a našla tam Daniela. Stačil mu jediný pohled na mateřskou halenu, a hned ji rozezleně popadl za paže. "Jak jsi mi to mohla zatajit?" (str. 145-146)
Desátý kruh je o poznání ponuřejší než předchozí kniha Jodi Picoultové, a to nejen díky plíživému přízraku Dantova Pekla, které tvoří Lauřinu pracovní náplň, když o něm přednáší na místní univerzitě, a které prostupuje Danielovými komiksy stejně jako celým dějem knihy, kde se odráží ve stupňující se zimě (román končí až na Aljašce, kam Trixie utekla) a rostoucí závažnosti hříchů (od znásilnění, nevěry, až po vraždu). Děj totiž neodlehčuje ani žádná z vedlejších postav – detektiv Mike Bartholomew se vyrovnává se smrtí vlastní dcery, která se předávkovala drogami, a nemá tudíž náladu na kousavé poznámky ve stylu advokáta Alexandra, a víc vedlejších postav, které by stály za řeč nebo odkryly něco zajímavého ze svého života, v knize bohužel není.
"V tu chvíli si Laura uvědomila, ačkoli tento kurz – ba přímo toto téma – učila už deset let, že jeden hřích Dante přece jen vynechal. Hřích, který patří do nejhlubší pekelné propasti. Jestli nejhorším hříchem ze všech bylo zradit druhé, co pak s lidmi, kteří lžou sami sobě?
Měl by být ještě desátý kruh, maličké místo o velikosti špendlíkové hlavičky pro nekonečné zástupy. Tísnili by se tam profesoři, kteří se ukrývají ve věžích porostlých břečťanem, místo aby se postavili tváří v tvář rozpadu své rodiny. Mladičké dívky, které dospěly přes noc. Manželé, kteří nemluví o své minulosti, ale místo toho ji vylévají na prázdné stránky papíru. Ženy, které předstírají, že mohou být manželkou jednoho a milenkou druhého a přitom držet obě tyto podoby odděleně. Každý, kdo namlouvá sám sobě, že žije dokonalým životem, přestože vše nasvědčuje opaku." (str. 257)
Přes to všechno je ale Desátý kruh neskutečně poutavým čtením o spletitosti mezilidských vztahů. Mě se na téhle knize asi nejvíc líbila ta prostá upřímnost Danielovy lásky k Trixie a Lauře, která se jako zlatá nit nenápadně vine celým příběhem, zvláštní moudrost eskymáckého kmene Yupitů, kteří věří, že pouhá myšlenka se může proměnit ve skutečnost (což se Jodi v průběhu děje podaří čtenářům několikrát úspěšně vsugerovat :o), a mistrné vypravěčské umění, díky kterému se v první polovině knihy strachujete, že Trixie její znásilnění nikdo neuvěří, kdežto v druhé části si lámete hlavu s tím, kdo "pomohl" Jasonovi skočit z mostu, a po celou dobu nemůžete odtrhnout oči od stránek.
