Kvído
11. 04 2011 | 17.07
Celé jméno: Kvído Superstrat Washburn
Datum narození: 1.4.2011
Rodiče: kytary.cz a PPL
Tak jo, konec srandy :o) Nedávno jsem tu psala o tom, jak mě okouzlil stratocaster Marquee a jaký svádím vnitřní boj, jestli ho koupit nebo ne. Nakonec mé ekonomicky založené oko padlo na kytarách.cz na časově omezenou cenově výhodnou nabídku, která za cenu tří tisíc a šesti set korun zahrnovala elektrickou kytaru Washburn Superstrat s kombem, gigbagem (obalem), řemenem, kabely a vůbec veškerým potřebným vybavením, a bylo rozhodnuto. Sice to není Marquee, ale za tu cenu je to solidní fešák.
Když mi v pátek ráno zavolali z PPLky, těšila jsem se celý zbytek dne a pořád jsem nemohla uvěřit tomu, že budu mít opravdickou elektrickou kytaru. Ve dvě jsem už byla doma a nervózně jsem podupávala, kdy už teda jako dorazí. O půl třetí jsem se pánů z PPLky dočkala a odvlekla si od nich krabici skoro stejně velkou jako já (jen o něco placatější :o)
Při rozbalování jsem si připadala tak trochu jako o Vánocích, ale celou dobu jsem měla na paměti, že můžu Kvída do 30 dnů vrátit, a tak jsem rozbalovala velmi opatrně, abych nepoškodila obal a uchlácholila tak svoje racionálně založené já, které trvalo na tom, že si jen vyzkouším, jaké to je hrát na elektrickou kytaru, a pak Kvído pošupajdí zase zpátky. Dokonce ještě když jsem šroubovala řemen, tak jsem tomu věřila a s nejvyšší opatrností jsem se snažila oba křížové šrouby moc nedoškrábat (to byla vskutku hodinářská práce). Jenže pak jsem si pověsila Kvída na krk a něco ve mně se zlomilo. Byl můj.
Chvilku mi trvalo, než se mi ho podařilo naladit, pak jsem si chvíli užívala ten pocit mít ho kolem krku a hrála jsem jen tak, no a pak jsem konečně zapojila kombo (takové roztomile miniaturní, ale má všechno, co je potřeba) a začala zkoušet, co všechno umí a jak se co nastavuje. Zkrátka maximální euforie. Až do večera jsem měla tak báječnou náladu, že mě napadaly slovní hříčky typu: jak se pozná šťastný kytarista? Má struny mezi zubama :o) Nakonec jsem z toho všeho pobíhání s pusou od ucha k uchu a radostného vzdychání, povýskávání a poskakování kolem dokola (ještě, že jste mě nemohli vidět, asi bych vás vyděsila, zaručeně jsem vypadala jako chovanec bohnické psychiatrické léčebny nebo min. jako totálně vyšinutá puberťačka, což už nejsem) byla utahaná jako kotě (a malounko jsem si namohla rameno). Pamatujete, když jste byli malí a dostali jste nějaký super dárek, který bylo třeba okamžitě vyzkoušet, až jste z toho všeho těšení, radování a zkoušení byli tak unavení, že jste málem usnuli uprostřed hry? Tak nějak podobně jsem na tom byla já.
Jo a kdyby vás zajímalo, proč byl tenhle Washburn pokřtěn zrovna Kvído, bylo to asi tak: přivezli mi ho 1. dubna, jenže říkat rockerské kytaře Apríl mi přišlo divné, takže zvítězil Kvído, protože jsem si myslela, že má 1. dubna svátek a je to jméno, které zavání aspoň trochu recesí. Ve skutečnosti má sice 1. dubna svátek Hugo, ale i tak už mu ten Kvído zůstal. Koneckonců se od něj očekává, že bude aspoň trochu kvítko, ne?
A takhle můj Kvído vypadá, akorát je černý.