Snookerové orgie
4. 05 2011 | 17.03
O velikonočním víkendu jsem po dlouhé době zase začala koukat na snooker, ani vám přesně neřeknu proč, ale zdá se, že jsem si nemohla vybrat lepší chvíli. Závěrečná session souboje Stephena Hendryho s Markem Selbym, kterou jsem viděla jako první, byla skvělou podívanou, i když ve mně vzbuzovala dost smíšené pocity – nemohla jsem se totiž zaboha rozhodnout, komu z nich fandit. Selby byl nakonec lepší a s přehledem vyhrál 13/4. A Hendry mě navzdory všemu potěšil, že se rozhodl neodcházet do důchodu, když už se udržel v top 16, to by mě opravdu mrzelo, protože by to znamenalo, 
že přijdu o jednoho ze svých starých dobrých snookerových hrdinů, které jsem byla vždycky zvyklá na mistrovství světa vídat.
že přijdu o jednoho ze svých starých dobrých snookerových hrdinů, které jsem byla vždycky zvyklá na mistrovství světa vídat.Můj oblíbenec Ronnie O'Sullivan byl proti Shaunu Murphymu také ve skvělé formě a byla radost se na něj koukat (myslím na to, jak hraje samozřejmě :o) Porazil Murphyho 13/10, ale ve čtvrtfinále se nechal vyřadit Johnem Higginsem. A když se stejným výsledkem vypadl ze čtvrtfinále i Mark Selby poražen Dingem Junhui, začala jsem se bát, že v semifinále nebude na koho koukat. Naštěstí se ve čtvrtfinále objevil i benjamínek Judd Trump, který si mě svým nebojácným způsobem hry a neuvěřitelným talentem na potápění dlouhých koulí získal po pár strcích. V souboji s Graeamem Dottem navíc působil tak suverénně a dával mu takové kapky (s vítězným výsledkem 13/6), že první, co mě napadlo, bylo, že jsem při své několikaleté pauze prošvihla nástup velkého talentu. Až později jsem s úlevou zjistila, že jednadvacetiletý Trump je supernovou teprve letošní snookerové sezóny.
V semifinále na něj ale čekal Ding Junhui a jejich zápas byl vážně o nervy. Pamatuju si, že jsem Dingovi Junhui fandila, když poprvé vyhrál na China Open, ale letos jsem nemohla spustit oči z Trumpa, který vypadá, že se nebojí nikoho a ničeho (i když podle komentátorů řekl, že se sotva držel na nohou, jak byl nervózní), a vrhá se po hlavě i do 
hodně složitých koulí a většinou je za to odměněn neuvěřitelným štěstím (jako když mu červená koule spadla do kapsy až poté, co se vyklepla o hrany a oběhla celou další dlouhou a krátkou stranu stolu). Nakonec ale nezůstaly moje palce rozdrcené jen tak pro nic za nic a Trump se s Dingem vypořádal 17 vítěznými framey ku 15, čímž postoupil do finále.
hodně složitých koulí a většinou je za to odměněn neuvěřitelným štěstím (jako když mu červená koule spadla do kapsy až poté, co se vyklepla o hrany a oběhla celou další dlouhou a krátkou stranu stolu). Nakonec ale nezůstaly moje palce rozdrcené jen tak pro nic za nic a Trump se s Dingem vypořádal 17 vítěznými framey ku 15, čímž postoupil do finále.No a finálové utkání s Johnem Higginsem bylo tak napínavé a neskutečně vyrovnané, že jsem nemohla odlepit oči od obrazovky (velký dík patří nepochybně i komentátorům na Eurosportu, protože jejich postřehy a hlášky celou hru hodně obohacují, jako příklad za všechno stačí jejich "poklona" Trumpově hře v první finálové session památnou větou: "John Higgins si z toho až musel odskočit." :o) Samozřejmě jsem nestíhala všechny přenosy, protože přeci jen musím chodit do práce, ale závěrečnou část jsem si ujít nenechala a sledovala jsem ji zuby nehty, zatímco jsem s blížící se jedenáctou hodinou musela bojovat se spánkem. 
Judd Trump dával Higginsovi pěkně zabrat a i když nakonec prohrál 18/15, není to podle mě vůbec žádná ostuda, protože bojoval opravdu srdnatě (standing ovation na začátku poslední session toho byla důkazem). Navíc ač mi to připadalo k nevíře, tak si tenhle neuvěřitelně talentovaný levoruký klučina svoje první finále v sheffieldském divadle Crucible nefalšovaně užíval a přesto, že se mu nějaký ten strk nepodařil, štěstí se od něj odvracelo a smůla se mu lepila na tágo, nezapomněl se usmívat, což bylo strašně sympatické.
Judd Trump dával Higginsovi pěkně zabrat a i když nakonec prohrál 18/15, není to podle mě vůbec žádná ostuda, protože bojoval opravdu srdnatě (standing ovation na začátku poslední session toho byla důkazem). Navíc ač mi to připadalo k nevíře, tak si tenhle neuvěřitelně talentovaný levoruký klučina svoje první finále v sheffieldském divadle Crucible nefalšovaně užíval a přesto, že se mu nějaký ten strk nepodařil, štěstí se od něj odvracelo a smůla se mu lepila na tágo, nezapomněl se usmívat, což bylo strašně sympatické.Škoda, že už snookerová klání skončila, když mě to tak pěkně chytlo. Fakt jsem si to letošní mistrovství světa vychutnávala (i když jsem na to byla sama), ze sledování snookeru jsem si udělala takový malý svátek, hověla jsem si u televize jako paša (a diktovala ostatním, na co se bude koukat :o) a bylo mi dobře. Příští sezónu si určitě nenechám ujít.
Upozornění pro rejpaly: Tenhle článek je čistě o snookeru, vyprošuju si proto hledání jakýchkoli dvojsmyslů!