Zápisky z Beneluxu: Kinderdijk, Delft a Madurodam
27. 05 2011 | 14.33
Náš sobotní program začínal v malém městečku jménem Kinderdijk, které leží zhruba 15 km od největšího evropského přístavu Rotterdamu a je terčem nájezdů turistů kvůli soustavě 19 větrných mlýnů z poloviny 18. století. Mlýny měly za úkol odvodňovat nížiny pod hrázemi a zajistit tak dostatek zemědělské půdy. 
V současné době fungují jako jakýsi skanzen, od roku 1997 jsou zařazeny na seznamu kulturního dědictví UNESCO a jejich lopatky se za vstupné roztáčí pro zvědavé turisty.
V současné době fungují jako jakýsi skanzen, od roku 1997 jsou zařazeny na seznamu kulturního dědictví UNESCO a jejich lopatky se za vstupné roztáčí pro zvědavé turisty. Jeden z větrných mlýnů jsme si prolezli odzdola nahoru a musím říct, že mě překvapilo, jaký byl uvnitř hluk, navíc v každém z asi tří pater byla někde v koutě namáčknutá "vestavěná" postel (vůbec nechápu, jak mohli v takovém kraválu usnout) a v přízemí malá kuchyň (nějak mě předtím nikdy nenapadlo, že větrné mlýny bývaly trvale obydlené). 
Zajímavostí určitě také je, že se mlynáři (nevím, jak jinak obyvatele větrných mlýnů nazvat, i když ne vždycky mleli mouku) mezi sebou dorozumívali pomocí nastavení lopatek, třeba když se mlýn porouchal a bylo potřeba zavolat opraváře nebo když mlynář hledal "zakázky" apod.
Zajímavostí určitě také je, že se mlynáři (nevím, jak jinak obyvatele větrných mlýnů nazvat, i když ne vždycky mleli mouku) mezi sebou dorozumívali pomocí nastavení lopatek, třeba když se mlýn porouchal a bylo potřeba zavolat opraváře nebo když mlynář hledal "zakázky" apod.V místním obchůdku se suvenýry jsem koupila malé keramické dřeváky na památku pro babičku a přívěsek na klíče s větrným mlýnem a pak už nás autobus odvážel směrem na další "zastávku" – do nizozemského Delftu. Město Delft bylo založeno v 13. století a proslulo zejména díky místní bílo modré fajánsové keramice. Vyráběl se zde také střelný prach, jehož sklad v roce 1654 explodoval, a proto většina zdejších domů pochází ze 17. století.
Autobus nás zavezl až do centra a tak jsme prohlídku Delftu zahájili na náměstí Markt, kde se nachází renesanční radnice z roku 1618 a tzv. Nový kostel (Nieuwe Kerk) ze 14. století, pod kterým je hrob Viléma I. Oranžského 
(ten byl právě tady v Delftu roku 1584 zastřelen fanatickým stoupencem katolického Španělska, proti jehož nadvládě v Nizozemí Vilém celý svůj život bojoval). Z náměstí jsme se došli podívat ke gotickému Starému kostelu (Oude Kerk) z 13. století, který má mírně šikmou 90 metrů vysokou věž, a také k nedalekému Princovu dvoru (Prinsenhof) z 15. století, bývalému sídlu Viléma I. Oranžského, kde byl zavražděn. Samozřejmě jsme se při procházce městem vlastně courali po nábřežích grachtů čili vodních kanálů a při tom jsme obdivovali lekníny rostoucí na hladině a kouzelně romantické domy. Nejvíc se mi jednoznačně líbil dům správce hrází, protože měl na fasádě pěknou "sbírku" erbů :o)
(ten byl právě tady v Delftu roku 1584 zastřelen fanatickým stoupencem katolického Španělska, proti jehož nadvládě v Nizozemí Vilém celý svůj život bojoval). Z náměstí jsme se došli podívat ke gotickému Starému kostelu (Oude Kerk) z 13. století, který má mírně šikmou 90 metrů vysokou věž, a také k nedalekému Princovu dvoru (Prinsenhof) z 15. století, bývalému sídlu Viléma I. Oranžského, kde byl zavražděn. Samozřejmě jsme se při procházce městem vlastně courali po nábřežích grachtů čili vodních kanálů a při tom jsme obdivovali lekníny rostoucí na hladině a kouzelně romantické domy. Nejvíc se mi jednoznačně líbil dům správce hrází, protože měl na fasádě pěknou "sbírku" erbů :o) V souvislosti s Delftem určitě taky stojí za zmínku místní rodák a nejznámější představitel zdejší malířské školy Jan Vermeer, který za svůj život namaloval pouhých 37 obrazů a jehož dílo ve městě připomínají otočné krychle s jejich kopiemi a informací o tom, ve kterém muzeu se nachází originál. D
elft je každopádně poměrně rušné městečko – v době naší návštěvy byly na nábřežích bleší trhy a na náměstí Markt se právě konal nějaký automobilový veletrh a hrála k němu kapela (neodolala jsem a chvíli jsem si je poslechla :o). Delft ve mně vůbec budil dojem muzikálního města, protože jsem narazila minimálně na dva obchody s hudebními nástroji a k tomu nejspíš na obchod s mikrofony – malá místnost s výlohami po třech stranách a vystavenými různými druhy mikrofonů může být buď obchod s mikrofony, nebo nahrávací studio, nebo... napadá vás ještě něco jiného?
elft je každopádně poměrně rušné městečko – v době naší návštěvy byly na nábřežích bleší trhy a na náměstí Markt se právě konal nějaký automobilový veletrh a hrála k němu kapela (neodolala jsem a chvíli jsem si je poslechla :o). Delft ve mně vůbec budil dojem muzikálního města, protože jsem narazila minimálně na dva obchody s hudebními nástroji a k tomu nejspíš na obchod s mikrofony – malá místnost s výlohami po třech stranách a vystavenými různými druhy mikrofonů může být buď obchod s mikrofony, nebo nahrávací studio, nebo... napadá vás ještě něco jiného? Naším posledním cílem pak bylo městečko miniatur Madurodam, které leží v Haagu a zahrnuje nejznámější stavby Nizozemska v měřítku 1:25 na neuvěřitelné ploše 18 000 m2. Madurodam byl otevřen už v roce 1952 a za skupinové vstupné přes 10 euro jsme coby milé překvapení dostali brožurku s popisem jednotlivých modelů v češtině. I když si v Madurodamu přijdou na své spíš děti, nemůžu říct, že bych se vyloženě nudila – připadalo mi roztomilé, že všechny modely lodí, vlaků, tramvají atd. byly funkční (dokonce hned u vstupu byla loď, kterou v pravidelných intervalech zachvátil požár a druhá loď ji hasila) a že veškerá ta miniaturní zeleň byla živá. Po prohlídce Madurodamu už jsme zamířili do dalšího hotelu řetězce Etap, tentokrát v blízkosti amsterodamského letiště, abychom načerpali síly na poslední den a zpáteční cestu.
