Týden v San Benedettu s výletem do Offidy

Krátce po mém návratu z Anglie (přesně za čtyři pracovní dny :o) jsme vyrazili na týden k moři do italského letoviska San Benedetto del Tronto, kde jsme ve stejné tříhvězdičkové rezidenci jménem Michelangelo už v roce 2008 strávili úžasných deset prosluněných dní. A ani letos tomu nebylo jinak.

Vyjížděli jsme v pátek 15. července o půl jedné odpoledne poté, co se nám podařilo zprovoznit a zabydlet novou lednici, kterou jsme den před tím koupili, protože její dvacet let stará předchůdkyně dosloužila a přestávala chladit (není nad trochu té předodjezdové hektiky, takže když se řízky na cestu usmaží den předem, je potřeba najít něco jiného :o). Vzhledem k tomu, že jsme si po cestě dali mimo jiné i kvůli průtrži mračen, hromům a bleskům na severu Itálie nedaleko Lignana pořádnou spací pauzu (od devíti večer do cca půl páté ráno), dorazili jsme do cíle vzdáleného 1122 km v sobotu kolem půl dvanácté, a protože jsme prakticky okamžitě dostali náš apartmán (paní Hlaváčová z CK Adria je k nezaplacení), stihli jsme v klidu vybalit, uvařila jsem nezbytnou pytlíkovou polévku (byla jsem na celý týden oficiálně jmenována "mistrem kuchyně") a vyrazili jsme na pláž.

Bez problémů jsme tak zabředli do příjemného dovolenkového stereotypu, který probíhal de facto celý týden podle jednoduchého scénáře – nasnídat se ("mistr kuchyně" uvařil pro všechny čaj a prostřel na stůl pečivo, šunku, marmeládu, Nutellu apod.), převléct se do plavek, namazat opalovacím krémem a hurá k vodě (dopoledne bývalo moře studenější, takže jsme ještě chvilku brouzdali po pláži, přičemž jsem ostřížím zrakem sledovala moře, jestli náhodou nevyvrhne nějakou pěknou mušli, postupem času jsme si ale s teplotou vody nelámali hlavu a chodili do moře tzv. na férovku jako správní drsoni :o). Kolem jedenácté jsme se vraceli zpátky do apartmánu (po cestě jsme se posilnili zmrzlinou – celý týden jsme chodili do sousedního plážového baru jménem Portofino a já jsem svědomitě zkoušela, která z kombinací příchutí je nejlepší – základem byla jahoda a lesní ovoce a k nim jsem přidávala třeba stracciatellu, žlutý meloun, citron... nejlepší se ale ukázala být Ferrero Rocher :o). Po návratu do apartmánu uvařil "mistr kuchyně" oběd skládající se z pytlíkové polévky vylepšené mraženým hráškem a vajíčkem plus některé z labužnických menu jako rizoto, špagety s tuňákem, moje přepychová "italská" čočka (zájemcům můžu dát recept :o), šunkafleky atd., v pátek jsme si jídelníček "vylepšili" koupeným grilovaným kuřetem (zbytek osádky měl výčitky svědomí, že jakožto "mistr kuchyně" trávím hodně času za plotnou, ale mě to kupodivu vůbec nevadilo). Po jídle (a poté, co bylo umyté nádobí) obvykle následovala siesta u kávy a hodinka či dvě odpoledního spánku (nebo v mém případě čtení v příjemně klimatizovaném pokoji – výjimkou byla neděle, kdy se na mě ještě podepsala únava z cesty, a úterý, kdy mě zmohly trhy :o). Potom kolem půl čtvrté zase do plavek, namazat opalovacím krémem a znovu šupky dupky k moři (odpoledne sice příliv vždycky přinesl na pláž trochu toho brajglu, ale voda byla teploučká jako kafe, takže jsem si rochnila a naplavala toho mnohem víc než dopoledne). K večeru zase zpátky do apartmánu, osprchovat ze sebe sůl a umýt vlasy (jinak bych je asi nerozčesala), navečeřet ("mistr kuchyně" opět pro všechny prostřel, příp. uvařil čaj) a nakonec procházka palmovou promenádou táhnoucí se podél moře přímo pod naším balkónem občas spojená s nákupem zásob a kolem desáté večer do hajan.

Ve středu a ve čtvrtek jsme si náš harmonogram zpestřili brzkou ranní vycházkou po pláži (ještě před snídaní, abychom stihli východ slunce), a i když brouzdání ve vodě nebylo takhle brzy ráno až tak příjemné, sbírání mušlí jsem si neodpustila :o) V úterý a v pátek dopoledne jsme se jeli místní MHD (lístek na bus stojí 1,05 euro) podívat do centra San Benedetta na trhy (cestu autobusem č.2 už jsme měli zmáknutou z minula). Nakonec se mi v mumraji lidí a horku (v úterý jsme se museli občerstvit pitím z automatu, což se neobešlo bez menších komplikací – doporučuju nekupovat si v automatech, které vám láhev shazují z velké výšky, perlivé slazené nápoje typu Coca-Cola :o) podařilo ukořistit hezké letní šaty s volánky a bezkonkurenční rockerské plavky. Kromě toho jsem si v ulici vedle naší rezidence, která je jakousi místní nákupní "tepnou" (najdete v ní všechny možné obchody s potravinami, několik prodejen zeleniny a ovoce, krámky s oblečením, lékárnu, drogerii, restaurace...), v obchůdku s názvem Baci Baci koupila kouzelné plážové šaty, bílý šátek, abych nedostala úpal, a ještě jedny bikiny, kolem kterých jsem brousila celý týden (koneckonců plavek člověk nemá nikdy dost :o). A jako suvenýr (a odměnu za vaření) jsem si od stánků u piniového háje za naší rezidencí dovezla vyřezávanou dřevěnou žábu vyluzující zvuky podobné cikádám.

Vzhledem k tomu, že se ve středu počasí pořád nemohlo rozhodnout, jestli bude svítit sluníčko nebo ne, a tudíž to na koupání moc nebylo, rozhodli jsme se po odpoledním odpočinku vyrazit na výlet do nedalekého, asi 30 km vzdáleného, malebného městečka jménem Offida. Dobrodružná cesta nefalšovaným italským venkovem s menším blouděním kvůli hůře značeným cestám a plná šplhání do krkolomných kopců byla nakonec odměněna nádhernými panoramaty – výhled do okolní krajiny na kopce záplatované políčky a vinicemi působil jako by byl z jiného světa. Městečko samotné je docela malé, historické centrum člověk projde za třicet minut, ale i tak jsou tam k vidění zbytky opevnění z 12. století, krásná středověká radnice (Palazzo Comunale) z 11. – 12. století dominující náměstí Piazza del Popolo, hned vedle ní kostel Sv. Augusta (Chiesa di S. Agostino) s překrásně zrenovovaným interiérem a na samém konci městečka pevnost připomínající kostel Panny Marie ve skalách (Santa Maria della Rocca) ze 14. století. I tady jsme si samozřejmě dali zmrzlinu a k tomu jsme obdivovali všudypřítomné paličkované krajky křehké jako pavučina, které jsou zdejším tradičním produktem. Zpáteční cesta z Offidy pak byla ale ještě dobrodružnější, protože naše nová navigace se nějak neumí vrátit stejnou cestou zpátky a hnala nás přes hory a doly a málem i přes dálnici, nicméně zpátky k rezidenci jsme nakonec díky šikovnosti a zkušenosti našeho řidiče trefili :o)

No a to je asi tak všechno, co jsme během toho jednoho týdne zvládli. V sobotu 23. července 2011 ráno, kdy jsme odjížděli, bylo naštěstí zataženo a poprchalo (jinak by se mi odtud ani nechtělo), takže jsme ranní procházku po pláži odhoukali a raději jsme pomalu dobalili zbytek věcí, zašli koupit pečivo na cestu a na snídani, předali jsme apartmán a vyrazili k domovu (bohužel kvůli nové navigaci přes Brennerský průsmyk, což byl hotový očistec – cesta se touhle trasou hrozně táhne, jedete celou věčnost Alpami, až má člověk pocit, že tam uvízl napořád, navíc je tam silný provoz, samá kolona, špinavé benzínky a motorkářské gangy :o(.

Jinak jsem si ale celý týden náležitě užila. Po hektickém odjezdu a první části července jsem si naordinovala čistokrevné flákání a relaxaci. Původně jsem si s sebou chtěla táhnout notebook a pracovat na článcích na blog (o Anglii apod.), ale pak se mi to rozleželo a řekla jsem si, že když je to dovolená, pořádně si ji užiju a nebudu se honit. Nespěchala jsem ani se čtením – měla jsem s sebou třetí díl Larssonova Milénia a pro jistotu ještě Hostitele, ale ten zůstal nedotčený (Larssona jsem dočetla při zpáteční cestě autem). Celkově mám tyhle pobytovky vlastní dopravou moc ráda, už jen proto, že jedeme naším vymazleným Matýskem (pro nezasvěcené: Hyundai Matrix), ve kterém se přece jen sedí pohodlněji než v autobuse, mám kolem sebe lidi, které znám a které mám ráda, a přestávky si děláme tak často, jak se nám zachce (nemluvě o tom, že už na těch benzínových pumpách a Autogrillech na vás při cestě tam dýchne dovolenková nálada). V apartmánu jsme navíc stoprocentně svými pány a nikdo nám nediktuje, že snídaně bude od tolika do tolika, oběd od tolika do tolika... nemusíme se tak řídit žádným pevně daným harmonogramem a pořád hlídat čas, navíc si uvařím, co chci a na co mám právě chuť, příp. si to, co mi schází, dokoupím :o) Jen by to příště chtělo zůstat aspoň 14 dní, tedy jestli bude dostatek financí...