Jednu ruční brzdu, prosím!
22. 03 2012 | 17.44
Poslední tři týdny mají neuvěřitelně rychlý průběh a jsou až po strop nabité událostmi a činorodou aktivitou (i když tady na blogu se to samozřejmě nijak zvlášť neprojevuje). Připadám si tak trochu jako na horské dráze. V pondělí ráno nasednu do pracovního vozíku a až do pátku fičím z kopce (tzn. doma se vyskytuju jen sporadicky, protože cestou z práce stíhám angličtinu, chodím si vyzkoušet jumping, sem tam zajdu na nějakou tu kávu nebo do kina a v poslední době také pomáhám s účetnictvím podnikavých manželů svých kamarádek, v důsledku čehož nepáchnu domů klidně až do jedenácti do večera). O víkendu pak jen přehodím kolej a v neméně rychlém tempu pokračuju v "rekonstrukci" svého pokoje (tzn. vystěhovávám nábytek, maluju – výsledkem je jakýsi stav neustálé rozpracovanosti, který se projevuje všudypřítomným bordelem :o).
Nicméně lhala bych, kdybych tvrdila, že se mi tenhle "akční" život nelíbí. Mám ráda, když se něco děje. To jen, že mě sem tam vyděsí, jak strašně rychle ten čas letí (např. když si uvědomím, že už je ZASE čtvrtek nebo tak :o) a občas mě trápí výčitky svědomí kvůli té nekonečné spoustě věcí, které momentálně nestíhám, ale chtěla bych (a jednou z nich je právě častější referování tady na blogu :o). Zkrátka čas od času bych si nechala líbit menší zpomalení. Poslední dobou jsem totiž na sebe docela drsná a nedovoluju si se ani v nejmenším flákat, takže se mi občas zasteskne po prolenošeném víkendu nebo aspoň odpoledni, víte pohovět si s knihou, uklohnit něco dobrého a nenutit se do ničeho, co "musím". Jak se ale znám, moje flákací chvilka přijde. Většinou se totiž nevydržím "buzerovat" moc dlouho :o)
Mimochodem, všimli jste si, že s některými lidmi má člověk mnohem lepší vztahy, když s nimi tráví méně času? Například já, co už nesedím se svojí zvědavou kolegyní, jsem na ní mnohem milejší a ani se k tomu nemusím nutit :o)
