Sněhurka

13. 05 2012 | 19.22
Zdá se, že letos je v Hollywoodu velmi populární bledá kráska s havraními vlasy a rudými rtíky, neboť si vysloužila hned dvě filmová zpracování – kromě té s lovcem v podání Kristen Stewart, která má premiéru plánovanou na konec května, dorazila totiž do kin i Sněhurka sólo, resp. v doprovodu sedmi trpaslíků a jedné zlé královny s tváří Julie Roberts.
Musím přiznat, že jsem dlouho váhala, jestli se na tuhle verzi Sněhurky vůbec obtěžovat do kina, protože podle traileru nevypadala ani tak na pohádku jako spíš na docela trhlou komedii a já jsem si nebyla jistá, jestli by se mi líbila. Nakonec ale zasáhla vyšší moc, díky které jsem se vykašlala i na nějaké stahování filmu z internetu, po kterém tam stejně nebylo dvakrát moc vidu ani slechu. Od konce dubna totiž v práci zaučuju Mirror Mirrornovou kolegyni coby zástup za mateřskou mé kolegyně předešlé, a tudíž kromě své práce ještě vysvětluju, co dělám, jak to dělám a proč to dělám, seznamuju ji s každodenním chodem organizace atd. a ještě se při tom snažím zachovávat jakési dekorum a reprezentovat firmu úsměvem. Strašně těžko se mi v tomhle prostředí soustředí na práci a občas mám pocit, že se mi z toho hlava rozskočí na dvě půlky a každá pak konečně začne pracovat samostatně. Mám toho zkrátka plné kecky, a tak jsem se hned druhý zaučovací den sbalila a cestou z práce jsem se stavila v kině na Sněhurce, abych si tu svoji hlavinku pročistila (teď už to snáším trochu líp – utěšuju se vidinou, že když to kolegyni všechno pěkně naučím, bude mě mít aspoň kdo zastupovat, až v létě odjedu na dovolenou, a tudíž nebudu muset celou dobu trnout hrůzou, co se za mé nepřítomnosti v práci asi tak děje a jaké jobovky na mě budou čekat po návratu :o).
Sněhurka byla kupodivu přesně to, co jsem potřebovala. Zapomněla jsem u ní na všechny starosti a dobře jsem se bavila. Sněhurka je tak barevná, až je to skoro kýčovité, má spoustu nádherných kostýmů (hlavně královniny a Sněhurčiny šaty byly úžasné s těmi svými sukněmi nadýchanými jako marshmallow :o) a překvapivě orientální nádech, který začne vystrkovat růžky v kupolovitých věžích královského zámku a postupně nabírá na síle v místnostech plných oblouků, stropě plesového sálu připomínajícím plástve medu a pestrobarevných kostýmech, přičemž jednoznačně graduje v Sněhurčině závěrečné písni s nezaměnitelně orientálními rytmy, tancem i melodií (mimochodem je to moc chytlavá hitovka :o). Není se moc čemu divit, že komentáře na youtube skloňují v souvislosti s ní slovo Bollywood skoro na každém rohu.
Každopádně Julia Roberts je coby zlá královna k sežrání s těmi svými sarkastickými komentáři Sněhurčina vzhledu (viz. trailer) nebo poznámkami k životu v království před jejím nástupem na trůn (všichni v království celé dny zpívali a tančili a tedy nejspíš nikdo nepracoval :o) Sněhurce jakožto hlavní postavě je tak rovnocenným soupeřem v bitvě o divákovu pozornost a sympatie a musím říct, že doteď si vlastně nejsem jistá, která z těch dvou byla lepší. Na začátku měla rozhodně navrch královna a uťápnutá, ňoumovitá Sněhurka působila spíš jako tmavovlasá verze Mrazíkovy Nastěnky. Pak se ale vzchopila a pod vedením trpaslíků se z ní stala sebevědomá dívka schopná postavit se královně a spravedlivě vládnout svému království, což myslím krásně vystihuje podstatu pohádky o Sněhurce.