Kluk z plakátu

28. 08 2012 | 18.40
Jak se říká, za blbost se platí. A někdy člověk ani nedomyslí, kde všude. Tak například před jistou dobou mě kadeřnice ostříhala trochu jinak, aby byla změna. S mým souhlasem podotýkám. Výsledkem byla ofina ala římský legionář :o( Jak asi správně tušíte, vydržela jsem to s ní jen chvilku. Potom jsem dostala (teď už vím, že šílený) nápad, nechat se od mamky ostříhat strojkem. Vždyť přece 1,8 mm je docela dost a tím, že budu mít všechny vlasy stejně dlouhé, to bude takové souměrné... No, souměrné to sice je, ale proklatě krátké, takže teď momentálně už víc než měsíc zase obrůstám. V současné fázi tak vypadám jako Kluk z plakátu. A aby toho nebylo málo, končí mi platnost Kluk z plakátuobčanky, tudíž tedy a tak protože jsem si byla zažádat o novou a budu na ní zvěčněná právě s tímto nezbedným účesem. No co, stávají se horší věci :o)
I když tak trochu pořád čekám, že už bych mohla mít rozum. Jenže to by pak nebyla žádná legrace. Každopádně ani oslava mých letošních kulatých –cetin se neobešla bez smíšených pocitů (každý srpen mám takové dekadentní, nespokojené období a nutnost oslavovat svoje narozeniny mi na náladě většinou nepřidá). Aby to bylo "velký", pozvala nás jedna kolegyně k sobě domů (shodou okolností slavíme v srpnu ať už svátek nebo narozeniny v práci celkem čtyři). Mají krásný domek s dalším domkem pro hosty na zahradě, bazénem, pergolou a tak. Od pátku do sobotního odpoledne to byla idylka. Počasí nám přálo, takže jsme jen posedávaly pod pergolou, uzobávaly jednohubky a ovocný salát a klábosily. V sobotu jsme se pak naložily do bazénu, popíjely chlazené nápoje a pro rozšíření obzorů poslouchaly Racka Tomáše Kluse (naše hostitelka je jeho velkou fanynkou a mě je taky docela sympatický, na české hudební scéně je jeden z mála, který se dá poslouchat). Odpoledne pak nastala ošemetná chvíle, protože přišla řada na týmové sporty. Nejdřív jsme si zkusili petang a pak došlo na volejbal. Obojí jsem suverénně kazila (nikdy jsem nebyla nadšený sporťák a čím víc lidí pohromadě, tím hůř). Nejhorší byl ale asi ten volejbal, protože nevím jak u vás, ale v našem kraji ho hrají všichni a všichni už od útlého věku a nejlépe závodně. Na škole nás s ním taky trápili, ale protože nás bylo ve třídě hodně a mě to tehdy nešlo stejně jako dnes, proseděla jsem většinu hodin tělocviku na lavičce koukáním na ostatní, jak hrají volejbal. Nicméně musím připsat kolegům k dobru, že ke mně byli shovívaví a snažili se to brát s humorem. To jenom já jsem si připadala jako největší debil, který si na podání musí popojít do poloviny hřiště, protože jinak by nepřehodil míč přes síť :o( Nevíte, jestli existují nějaké kurzy volejbalu pro začátečníky? Naštěstí padla brzy tma a sportovní aktivity nahradilo grilování a požívání alkoholických nápojů, které se některým nevyplatilo (já vím, proč nevěřím řečem o tom, že domácí pálenice kudy teče tudy léčí, a jablkovice, slivovice ani jiné –ice nepiju :o) Mimochodem připadají všechny ty coververze s českými rádoby vtipnými texty ala Těžkej Pokondr trapné jenom mě? Opravdu nevím, co je tak úžasného na písničkách jako je Svařák od Harleje nebo repertoáru Alkeholu, ale možná je k tomu potřeba mít určité promile alkoholu v krvi a pak se zpívá až do rána bílého prakticky cokoliv. Neberte mě špatně, já jsem se bavila, dokonce víc než dobře (nasmála jsem se tak jako už dlouho ne, až mi tekly slzy a bolely břišní svaly), ale ten hudební doprovod bych si odpustila. Neděle pak už nestála za nic, protože jsem jenom čekala, až mě někdo odveze domů (původní domluva byla, že pojedeme hned ráno, ale po pařbě, která skončila ve tři ráno, to jaksi nebylo reálné, i když já osobně jsem měla hlavu čistou a nebolavou). Navíc se předávaly dary, a přestože jsem usilovně naznačovala, že bych ráda nějaký pěkný šátek (podzim se chtě nechtě blíží) nebo visací náušnice (ke krátkým vlasům to chce přece jen něco výrazného), dostala jsem jen jakousi brož a do uší malinkaté pecky :o(
Jsem však dívka podnikavá, a tak jsem si to nechala vynahradit od rodičů krásnými visacími náušnicemi Esprit a sérií Hunger Games (i když vyšly dráž, vybrala jsem si samostatné díly, kompletní Náušnice Espritedice mi totiž tou svojí tloušťkou a lehkostí neodvolatelně připomínala briketu a při listování v knihkupectví jsem se každou chvíli přistihla, jak si kontroluju ruce, jestli jsem se neučernila :o). No, alespoň k něčemu jsou ty narozeniny dobré. Dlouho jsem totiž váhala, jestli do knih vůbec investovat. Skoukla jsem dokonce i film, který se mi moc líbil (opět včetně hudby – Abraham's Daughter od Arcade Fire je úžasně lyrická a zároveň bojová, hrdě znějící píseň a smutně něžná Safe and Sound od Taylor Swift a The Civil Wars se mi líbila dávno předtím). Film se mi zalíbil až tak, že na další díly (pokud tedy nesmrskli celou trilogii do onoho jednoho filmu) nejspíš vyrazím i do kina.
Jinak když už jsem u těch knih, nezůstala jsem jen u Hunger Games ale opět mě posedla moje obsesivně kompulzivní nákupní horečka a předzásobila jsem se čtivem na hodně dlouho dopředu :o) Taky začínám zcela vážně uvažovat o koupi kožené bundy. Nemám sice vůbec žádnou představu, jak by měla vypadat, ani jsem nikdy žádnou nevlastnila, ale docela mě láká vidina něčeho nepromokavého a dlouhodobě odolného, do čeho bych se mohla zachumlat v období podzimních plískanic :o)