Mariánské lázně
24. 09 2012 | 18.44
Když jsem na Vykupto.cz zahlédla slevu na čtyřdenní pobyt v Mariánských lázních pro dva s polopenzí a šesti procedurami, neodolala jsem a koupila ho sobě a mamce jako náhražku za Budapešť, která nám letos nějak nevyšla (navíc jsem v Mariánských lázních nikdy předtím nebyla a podle fotek vypadaly moc krásně :o). Dopravily jsme se tam vlakem s přestupem v Plzni. Vyrážely jsme ve středu 22. srpna někdy kolem desáté dopoledne, ale protože jsme kvůli výluce měli zpoždění a tudíž jsme nestihly navazující vlak a musely jsme v Plzni čekat na další, dorazily jsme do Mariánských lázní až kolem čtvrt na čtyři odpoledne místo v jednu.
Z nádraží, které je mimochodem stejně secesní jako centrum města a pěkně čisté, jsme se pomocí místní MHD (jízdní řády a spoje jsem si samozřejmě v předstihu vyhledala na netu) popovezly do centra, neb náš hotel Kossuth (čte se "Košut") ležel kousíček od Hlavní třídy. Na recepci jsme dostaly rozpis procedur a na pokoj vzápětí uvítací drink (jakýsi koktejl, který zkazili nejspíš s ginem nebo čím :o( Hotel jako takový byl moc pěkný, sice trochu postarší a z Hlavní třídy hodně do kopce, ale s příjemným a starostlivým personálem a hodně prostorným pokojem, kde na nás kromě obligátních ručníků čekaly i župany na lázeňské procedury. Bohužel jejich těžké péřové duchny a polštář ze stejného "těsta" mi vůbec nevyhovovaly a spalo se mi v nich dost mizerně (jsem zvyklá na lehkou protialergickou deku a tvarovaný pěnový polštář :o). Hotel Kossuth je zkrátka svým vybavením echt český a věřím, že všichni ti důchodci okolo nás si vyloženě chrochtali.
Polopenze se skládala z večeří, u kterých člověk neměl vůbec na výběr a které tvořila výhradně česká kuchyně – řízek s bramborovým salátem, svíčková atd., takže nic pro člověka s bezlepkovou dietou, ale tak trochu jsem s tím počítala a táhla s sebou zásoby bezlepkového chleba (a pár sušenek :o). Snídaně mi to naštěstí bohatě vynahradily, protože z bohatého švédského stolu, který byl neustále doplňován, jsem si vybrala i já, a vždycky jsme se pořádně nabouchaly s tím, že po zbytek dne jsme se nějak "ošidily" (mamka držela basu se mnou a na večeře jsme vůbec nechodily) zeleninou, ovocem a neuzenou parenicí z Tesca, kam jsme hned ve čtvrtek vyrazily opět s pomocí MHD na nákup (je teda pravda, že to mamka v pátek nevydržela a koupila si u stánku jakousi grilovanou klobásu, ale já jsem jí to přála, stejně jako ty ještě teplé lázeňské oplatky :o).
Co se týče procedur, byly vždy půlhodinové, poctivé a šikovně naplánované (vždycky jsme je měly s mamkou zároveň, takže jsme si mohly povídat a tak, a brali ohled i na to, jestli je předpoklad, že budeme po jídle nebo před jídlem :o). Ve čtvrtek od osmi ráno jsme začínaly plynovou obálku, což v praxi znamená, že vás navlečou do igelitového pytle, v pase vám ho zaškrtí gumovou páskou a nafouknou ho CO2 neboli Marianiným pramenem (je to prý dobré na prokrvení, křečové žíly a tak). Po obálce nás čekal parafínový zábal rukou – ponořit ruce až po zápěstí do rozehřátého vosku, zabalit do igelitového pytlíku a ještě jedněch látkových rukavic, nechat působit a nakonec sloupnout (z toho jsem měla trochu strach, jestli se mi neudělá šoufl, ale bylo to v pohodě :o). V pátek jsme pak měly od jedenácti masáž horkými lávovými kameny a po ní klasickou masáž zad a šíje, u kterých mi ale chyběla taková ta správně relaxační atmosféra, protože všichni maséři si vzájemně stěžovali na šéfa (zrovna ten den je nějak hodně sprdnul), na práci obecně a její nedostatek a řešili, co si počnou, kam půjdou a jaká je to hrozná doba, což upřímně řečeno vím docela dobře i já sama a nepotřebuju o tom poslouchat zrovna ve chvíli, kdy bych se měla uvolnit a regenerovat nejen tělo ale i mysl :o( Na odjezdovou sobotu ráno nám pak zbylo rašelinové nahřátí horní části zad a reflexní masáž plosek nohou, které bohužel doprovázely stejné řeči a navíc to všechno bylo v leže na zádech, což já ne až tak úplně dobře snáším, takže jsem po hodině strávené na lehátku byla jako rozlámaná a solidně mě bolely kříže :o( Ale mamka si procedury užívala :o).
Jinak kromě jídla a procedur jsme si samozřejmě prošly i město, resp. jeho střed kolem promenády, couraly jsme se sem tam, vysedávaly na lavičkách v parcích a užívaly si zbytků letního počasí (zvlášť ve čtvrtek bylo nádherně teplo a slunečno). Taky jsme se nechaly svézt turistickým vyhlídkovým motovláčkem (velký 35 min. okruh za 100,- Kč /osobu) s komentářem a podívaly jsme se tak i za hranice města, kam by se nám pěšky rozhodně nechtělo. Pokud by vás to zajímalo, Mariánské lázně byly založeny v roce 1812, leží na okraji CHKO Slavkovský les a jsou druhými největšími českými lázněmi (mě teda připadaly jako poměrně malé městečko, ale kdo ví). Na území města prý vyvěrá více než 40 minerálních pramenů, v době jejich zlaté éry (1870 – 1914) je navštěvovala řada známých osobností (např. Goethe, Chopin, Nietszche, Kafka, Edison, anglický král Eduard VII., ruský car Mikuláš II.) a jejich architektura je překvapivě jednotná, secesní a moc krásná. Dominantou je pseudobarokní litinová Kolonáda Maxima Gorkého z roku 1889 s dřevěným kazetovým stropem a řadou pěkných alegorických fresek, která je Národní kulturní památkou ČR. Hned u Kolonády je pak Zpívající fontána postavená v roce 1986, která každou lichou hodinu tryská do rytmu hrající písně, přičemž večerní představení jsou doplněna ještě světelnými efekty. A hezký je také Pavilón Karolinina pramene, který uzavírá hlavní promenádu u tzv. Nových lázní (což je čtyřhvězdičkový hotel).
Samozřejmě bych to nebyla já, kdybych neprovedla i ochutnávku lázeňských pramenů :o) Dost mě zklamalo, že na Kolonádě netryskají volně, ale jsou v uzavřeném areálu jakéhosi pantheónu na horním konci, kde vytékají v umyvadlech s obyčejnými koupelnovými kohoutky, dokonce si můžete vybrat mezi studenou nebo teplou "variantou" :o( Jednoznačně nejhnusnější je pramen Křížový (opravdu jsem si pro začátek nemohla vybrat nic lepšího – myslela jsem, že se té slaně hořké pachuti snad nezbavím), na druhé místo bych dala Karolinin, který chutná kovově až má člověk pocit, že olizuje staré trubky :o(, no a jako nejlepší hodnotím pramen Rudolfův, který měl jen lehce slanou příchuť asi jako Vincentka a zapíjela jsem jím ty ostatní (ve větším množství bych se ho ale stejně pít nedonutila). K dalším pramenům se na hlavní promenádě nedostanete, ale jako zkouška odvahy to myslím stačí :o) Jinak Křížový pramen má údajně projímavý účinek a používá se při léčbě metabolických nemocí a nemocí zažívacího traktu a Karolinin a Rudolfův pramen slouží k léčbě onemocnění ledvin a močových cest.
Představení Zpívající fontány jsme za ty čtyři dny viděly nejmíň třikrát a dokonce jsme se v pátek chystaly i na večerní světelnou šou, ale nakonec z toho sešlo, protože začalo pršet :o( Každopádně výhodou "dovolené" na domácí půdě je to, že večer můžete sledovat svoje oblíbené pořady, resp. televizi vůbec, a tak jsme i my po večerech koukaly na VIP Prostřeno nebo já v podvečer před předpovědí počasí na Taxík s Matonohou, na což normálně nemám čas :o)
Taky jsme dovezly domů asi pět krabiček lázeňských oplatků nejrůznějších příchutí, ke kterým jsme dostaly zdarma krásnou plechovou dózu (ta samozřejmě připadla mně, když už nemůžu mlsat ty oplatky :o). Docela mě fascinovaly ty čistě oplatkové krámky, kde se neprodávalo pomalu nic jiného. Jinak to ale byla se suvenýry bída. Na Kolonádě Maxima Gorkého, coby hlavní "atrakci", najdete kromě infocentra a veřejného WC (za 10,- Kč, které někteří jedinci odmítají platit "protože jsou ZTP") už jen kavárnu, několik vietnamských prodejen se šméčkovým zbožím včetně zaručeně nepravých lázeňských oplatků nebo naopak předražené zlatnictví a jednu z mnoha podle mě nedůvěryhodných prodejen se značkovým oblečením. V Mariánských lázních jsou totiž téměř na každém rohu k vidění cenově luxusní obchody s rusky hovořícími prodavačkami, které se tváří, že prodávají bůhvíco, ale řekněte sami, koupili byste si džíny Ralph Lauren za čtyři tisíce v upachtěném krámě se zrezivělou socialistickou výlohou a špinavým kobercem? Na památku jsme si proto koupily jen poměrně elegantní bavlněné nákupní tašky – jednu s potiskem klobouků a bot a druhou s londýnskými strážemi ze stánku na hlavní promenádě :o)
Jo a mimochodem, kdybyste nevěděli, jaký je ve vlaku rozdíl mezi první a druhou třídou, řekla bych, že koberec v kupé. A pak samozřejmě cena. Jiný rozdíl jsem aspoň nepostřehla. Když jsme cestovaly z Mariánských lázní domů, jen tak tak jsme stíhaly v Plzni přestoupit do navazujícího vlaku a měly jsme spolu s dalšími cestujícími, kteří se zkrátka stejně jako my nemohli do druhé třídy vejít, velký problém s paní průvodčí, která nás z té liduprázdné první třídy vyhazovala. Upřímně řečeno nechápu, proč vůbec České dráhy tyhle vagóny zařazují a za co by chtěly platit ty nekřesťanské peníze. Minimální rozdíl (bordel v kupé snad ještě větší než jinde, resp. ty vrstvy prachu!) za maximální cenu. My jsme to nakonec vyřešily tak, že jsme několik stanic cestovaly v uličce první třídy – opravdu se mi nechtělo tahat se s dvěma kufry napříč vlakem (navíc hned v našem sousedství byl takový ten nákladní vagón na kola), a pak, až několik lidí vystoupilo, jsme si v klidu sedly do volného kupé druhé třídy a bylo. Takže toliko k cestování vlakem na dovolenou. Jinak na cestu jsem si s sebou brala Westerfeldovy Krásné, ale nakonec jsem toho při cestě tam ani zpátky zas až tolik nepřečetla, protože jsem se spíš kochala krajinou :o)
