Scott Westerfeld: Krásní

27. 09 2012 | 16.57

Jak už napovídá název knihy, v druhém pokračování Westerfeldových Ošklivých je hlavní hrdinka Tally krásná. Pro začátek se tak připravte na nemastné neslané lelkování krásných náctiletých, jejichž jedinou starostí je to, jestli budou dostatečně epesní. Tally je totiž krátce po operaci a právě usiluje o to, aby ji vzali do party Krimů neboli krásných, kteří coby oškliví dělali ty největší vylomeniny. Jenže na rozhodující večírek se vetře ošklivý výtržník a Tally si uvědomí, že ho zná. No, a aby toho nebylo málo, ten dotyčný má pro Tally vzkaz a dvojici tabletek neznámého původu a obsahu určených "k léčbě" jejího krásného mozku.

Krásní jsou sice podobně akční jako předchozí díl (v tom smyslu, že se toho v každé kapitole stane opravdu hodně a Westerfeld vás nenechá ani na vteřinku vydechnout), jenže na rozdíl od Tally víte, co všechno se v Ošklivých semlelo a co ji skutečně přivedlo zpátky do New Pretty Townu, díky čemuž vlastně víte i, co bude následovat. Jako čtenář tak přicházíte o dobrých 90% překvapení a jenom Tally v duchu pobízíte, aby se už konečně probrala, a ptáte se sami sebe, kdy že jí to konečně všechno dojde.

"Tally se zadívala na ovládání lisu a ztěžka polkla. Obě rukojeti byly z jasně žlutého plastu a měly tvar joysticku. Na každé byl plochý spínač. Když je sevřela, cítila chvění naprázdno běžícího stroje, jako kdyby jí nad hlavou přelétalo suborbitální letadlo.

Snažila se představit si sama sebe, jak tiskne spínače, ale nešlo to. Došly jí argumenty a na dohady nebyl čas.

Uplynulo třicet dlouhých vteřin a Zane vyndal ruku z ledové vody.

"Zavři oči, kdyby se náramek rozprskl. Kov chladem zkřehne," řekl Zane úplně normálním hlasem. Tally si uvědomila, že teď už je jedno, jestli je náramek slyší. Než někomu dojde, o čem vlastně mluví, poletí už plnou rychlostí k Rezavým ruinám.

Zane položil ruku na hranu stolu a pevně zavřel oči. "Tak do toho."

Tally se zhluboka nadechla a ruce se jí rozklepaly. Zavřela oči a říkala si: Do toho, do toho...

Ale prsty nechtěly poslechnout.

Hlavou se jí honily myšlenky na všechno, co by se mohlo pokazit. Představovala si, jak znovu letí se Zanem do nemocnice a jeho ruka vypadá jako prasklá šiška krvavé tlačenky. Westerfeld - Krásní

Představovala si, jak se každým okamžikem odněkud vyrojí speciálové, kteří si domysleli, co mají za lubem, a zastaví je. Napadlo ji, jestli Zane všechno pořádně změřil a jestli počítal s tím, že se náramek v ledové vodě o něco zmenší.

Zarazila se; možná by se ho měla zeptat. Otevřela oči. Vlhký náramek se ve žlutých světlech lisu leskl jako zlatý.

"Dělej, Tally."

Chladem se kov smrští, ale horkem... Tally pohlédla na sklářku na druhé straně dílny, blaženě nevědomou děsivých věcí, které se měly odehrát.

"Tally!" hlesl Fausto.

Horkem se náramek roztáhne...

Žena držela rudě žhnoucí sklo v rukách a pečlivě je prohlížela ze všech stran. Jak je možné, že drží žhavé sklo?

"Tally," ozval se Fausto, "jestli chceš, tak já..."

"Počkat," řekla a pustila rukojeti.

"Co je?" vyjekl Zane.

"Počkejte tady." Vytrhla paměťovou kartu ze slotu, nevšímala si jejich protestů a rozeběhla se mezi hrbatými soustruhy a píckami na druhou stranu dílny. Žena poklidně vzhlédla a přívětivě se usmála.

"Ahoj."

"Ahoj. To je nádhera," řekla Tally.

Přívětivý úsměv se ještě víc rozzářil. "Děkuji."

Tally jí teď viděla na ruce. V rudém světle pícky se stříbrně leskly. "Máte rukavice, že jo?"

Žena se rozesmála. "Jistě! V té peci je docela horko."

"A vy to vůbec necítíte?"

"Přes ty rukavice ne. Myslím, že ten materiál vymysleli pro raketoplány, aby se nepřehřály při průletu atmosférou. Vydrží dva tisíce stupňů. Odrážejí teplo."

Tally přikývla. "A jsou hodně tenké, že jo? Z druhé strany ani nebyly vidět."

Žena radostně přikývla. "Ano. Dokonce přes ně cítíš povrch skla."

"Jů." Tally se krásně usmála. Rukavice by se měly vejít pod náramky. "Kde si je můžu vzít?" (str. 156-157)

De facto jde o takový restart, jako by první díl běžel s menší obměnou znovu – Tally zase postupně zjišťuje, že s životem ve městě není všechno úplně košer a opět se snaží najít způsob, jak se zbavit přístupových náramků sledujících každý její krok a poté utéct z města, tentokrát to má ovšem o fous složitější, protože si ji Speciální případy víc hlídají, ale jinak v ději nedojde k žádnému většímu posunu (nebo rozhodně ne v té oblasti, ve které by mě to zajímalo). Snad jen, že si Tally mezi krásnými našla kluka, což je vzhledem k jejímu předchozímu milostnému románku v Kouři s Davidem (na který stihla dočista zapomenout) trochu problém a vzniká jí tak klišovité dilema volby mezi dvěma ctiteli. Našlo se ale i pár světlých momentů, třeba když Tally s partou Krimů nechají prolomit levitující kluziště, nebo když vyhrožuje střednímu krásnému, který jí chtěl zabránit v odletu vznášedlem. Jinak jsou Krásní ale přece jen trochu slabší odvar než jejich oškliví předchůdci a moje zvědavost a natěšenost na další pokračování zdaleka nedosahuje takové úrovně jako po přečtení prvního dílu. No ale uvidíme, ještě neházím Westerfelda do žita :o) a další díl si určitě přečtu, už na něj ale nebudu čekat s tekoucíma slinama.

"Chudinko." Muž se vzpamatoval z překvapení a byl plný zájmu a účasti – typické vlastnosti starších krásných. "Teď už to bude dobré. Jsem doktor Valen."

Usmála se jako správná krásná. Uvědomila si, že tohle musí být Doktor. Pozorovatel ptáků by asi sotva znal jazyk vesničanů. Tohle byl velitel.

"Připadá mi, že se tu schovávám celou věčnost. Všude kolem jsou tu blázniví lidé."

"Ano, mohou být docela nebezpeční." Zavrtěl hlavou, jako kdyby stále nemohl uvěřit, že zde mladá krásná dokázala tak dlouho přežít. "Máš štěstí, že ses od nich držela stranou."

"Co jsou zač?"

"To jsou... tvoří část jedné významné studie."

"Studie? Čeho?"

Pousmál se. "No, to je docela dost složité. Asi bych někomu měl říct, že jsem tě tu našel. Všichni jsou určitě zvědaví, jestli jsi v pořádku. Jak se jmenuješ?"

"Co to tady studujete?"

Překvapeně zamrkal. Zaskočilo ho, že mu nová krásná klade takové otázky namísto toho, aby kňourala, že chce domů. "No... hledáme určité základní prvky... lidské přirozenosti."

"Aha. Jako násilí? Pomsta?"

Zamračil se. "Ano. Svým způsobem. Ale jak,,,?"

"Napadlo mě to." Najednou to bylo jasné. "Studujete násilí, proto potřebujete skupinu brutálních, násilných lidí, mám pravdu? Vy jste antropolog?"

Stále vypadal popleteně. "Ano, ale jsem také doktor. Doktor medicíny. Je ti dobře?"

V tu chvíli to Tally došlo. "Vy jste mozkový chirurg."

"My tomu říkáme neurolog." Doktor Valen se opatrně pootočil, aby dosáhl na kliku dveří vznášedla. "Měl bych zavolat. Přeslechl jsem tvoje jméno."

"Neřekla jsem ho."

Její tón ho zarazil.

"Nesahejte na ty dveře."

Otočil se k ní a vrásky ve tváři se mu prohloubily. "Ale ty jsi..."

"Krásná? Uvažujte." Usmála se. "Jsem Tally Youngbloodová. A mám hodně ošklivé myšlenky. Vezmu si vaše vznášedlo." (str. 232-233)