Podzimně
8. 10 2012 | 19.07
V neděli jsem uvařila (a vlastně i ochutnala) svoji historicky první dýňovou polévku a kupodivu byla dobrá. Dýni hokaido jsme dostali darem. Po měsíčním skladování v lednici se mi jí zželelo a řekla jsem si, že než ji vyhodit, zkusím z ní něco uvařit. Receptů na dýňovou polévku jsem na internetu našla spoustu, udělala jsem z nich proto jakýsi "výtah" a bylo. Cibule, česnek, obojí jsem zpěnila na dobré osmince másla, pak jsem na tom orestovala nakrájenou dýni (byla teda docela fuška ji oloupat a nakrájet, z toho mám na ruce mozol ještě teď), přidala jsem jeden brambor (taky nakrájený na kostky), zalila vařící vodou, strouhla tam trochu muškátového oříšku, jak jsem to viděla v televizi, vhodila do ní kuřecí křídlo a sypla Podravku jakože na vývar a nechala jsem tak hodinku probublávat. Nakonec jsem to dosolila, všechno rozmixovala na krém, zjemnila jednou smetanou ke šlehání, navrch pohodila trochu petrželky z mrazáku a voilà, byla z toho překvapivě chutná polévka. Každopádně ta oranžově zlatavá barva ve mně vyvolala pocit, že je tady s definitivní platností podzim.
Což ale nutně nemusí být na škodu. Každé roční období má podle mě něco do sebe, a kdybyste po mě chtěli, abych řekla, které mám nejradši, nevím, jestli bych si zvládla vybrat jen jediné. Léto je kupříkladu sice pohodově odpočinkové, prošpikované dovolenou a nejrůznějšími výlety, tudíž plné cestovatelských zážitků, slaďoučkých jahod, třešní a broskví, člověk může chodit bosky, a když je dostatečně skrytý před zraky ostatních nebo někde, kde ho nikdo nezná, může si užít to nekonečné blaho a svlažit se ve vodě :o) Ale když musíte v třicetistupňových vedrech vysedávat v kanceláři, je to pěkná otrava. Navíc se toho vždycky v létě děje taková spousta, že pak po nocích před usnutím uvažuju, proč jsem se vlastně rozhodla psát se s blogem, když bych měla na všechno mnohem víc času a mnohem míň bych se pak sžírala výčitkama, kolik článků bych měla ještě sepsat, kdybych se na to byla bývala vykašlala. Pokaždé se ale vzpamatuju a připomenu si, že to všechno píšu proto, abych nic důležitého nezapomněla (samozřejmě píšu i pro vás, moji milí čtenáři, ale v dobách největší krize se musím motivovat něčím ryze sobeckým :o) Zkrátka i když už dávno nejsem školou povinná, má pro mě léto nádech prázdninové pohody a nicnedělání se všemi klady i zápory.
Podzim zas naproti tomu přináší řád a pracovní nasazení (asi ještě podvědomý pozůstatek z dob školní docházky, který uměle přiživuju tím, že se vždycky zapíšu do nějakých kurzů – pro letošek to bude anglická konverzace :o), nevím, jak vás, ale mě začátky školního roku děsně motivují a baví. Navíc padají kaštany, jejichž sbíráním a hromaděním v kapsách kabátů se vracím ještě hlouběji do dětských let, člověk se může brouzdat spadaným listím, a když vás omrzí sentimentální mrholení a romanticky melancholické mlhy, není nic příjemnějšího, než si zalézt někam do kouta s pěknou knížkou a popíjet u toho horký čaj :o)
Zima je pak pro mě obdobím kouzelně slavnostním až pohádkovým, které probouzí fantazii a popouští uzdu snům. V těch největších závějích a nejtužších mrazech mě to táhne do přírody mnohem víc, než kdykoli jindy během roku (pořád v sobě totiž třímám přísně tajnou naději, že i já můžu při procházce lesem najít oříšek a proměnit se v princeznu :o) Miluju to ticho, když se k zemi snáší lehounké vločky, vrzání neporušeného sněhu pod nohama, i oranžové noci uměle osvětleného sídliště, všechnu tu spící nádheru mírumilovně zasněžené krajiny v kontrastu s hřejivým útočištěm domova s vonícím pečeným čajem a všemi těmi perníčky, medvědími tlapkami, marokánkami a ostatními vánočními i nevánočními dobrotami, z kterých se bohužel člověku může udělat velmi nedobře (o váhových přírůstcích ani nemluvě :o(
Snad jen to jaro je takové nanicovaté, hnědě ubahněné a naplněné nekonečně dlouhým čekáním na léto, z kterého jsem vždycky otrávená, chybí mi energie i chuť cokoli podnikat, dokud mě nerozehřejou první intenzivnější sluneční paprsky a nevyburcují mě zorganizovat nějaký výlet. A pak babo raď, které roční období je to nej! Naštěstí jsem dostala ďábelsky prohnaný nápad – co kdybyste to zkusili rozseknout v blogové anketě za mě? :o)
PS: Co se týče vyhodnocení ankety dosavadní, pozitivní je, že si nikdo z hlasujících nemyslí, že by MUSE byli dobrej film :o)
