Nedělní chvilka v galerii
4. 12 2012 | 18.09
Protože bylo v neděli 4. listopadu nezvykle pěkné počasí – sice nebylo bůhvíjaké teplo, ale svítilo sluníčko :o) – rozhodla jsem se vyrazit do Alšovy jihočeské galerie v jízdárně na Hluboké nad Vltavou a využít nedělního vstupu zdarma k její prohlídce. Na Hlubokou jsem se svezla autobusem (trochu jsem podcenila víkendovou dopravu, takže zpáteční cesta by bývala mohla být docela komplikovaná, ale naštěstí se našly dvě dobré duše, které si mě vyzvedly a odvezly domů autem :o) a při té příležitosti mi došlo, že město jako takové vlastně moc neznám, což jsem se rozhodla nejlépe během příštího léta napravit a trochu podrobněji ho prozkoumat. K zámku, u kterého se galerie nachází, vede z města solidní trhák, který vám pěkně protáhne hrudní koš. Zámek byl ale ve slunečním světle neskutečně fotogenický s tou podzimní krajinou kolem – ty napůl opadané, hřejivě probarvené stromy, ještě zelená tráva, všechno doslova čpící vlhkostí a prosycené chladem a k tomu v kontrastu zářivě nasvícený zámek, od jehož bělostných zdí se odráží naoranžovělé podzimní sluneční paprsky. Kvůli takovým scenériím by si člověk nechal ten podzim líbit i častěji v roce :o)
Vstup do galerie o nedělích zdarma mi přijde jako neskutečně přepychová věc – na chvíli jsem si připadala jako ve vyspělém státě, kde se v lidech aspoň touto cestou podporuje vztah k umění (i když popravdě řečeno, nijak narváno tam nebylo :o(. Původně jsem si sice myslela, že i na Hluboké narazím na dočasnou výstavu Odlesk perly (byl to jeden z hlavních důvodů mého výletu, protože jsem doufala, že mi to pomůže se rozhodnout, jestli vyrazit na komentovanou prohlídku), ale jak se ukázalo, k vidění byly pouze dvě stálé expozice: Gotické umění a Vlámské a holandské malířství. Nicméně i tak se mi z nich pár kousků líbilo a výlet jsem si náležitě užila.
V rámci výstavy Gotické umění (malířství a sochařství 13. – 16. století) si můžete prohlédnout řadu dřevěných soch i jiných částí oltářů a kalvárií z kostelů vesnic a vesniček v blízkém i vzdálenějším okolí (de facto z celého Jihočeského kraje), přičemž mně osobně se nejvíc líbily obrazy z oltáře kostela v Trhových Svinech, které byly snadno rozpoznatelné, protože všechny měly na pozadí krásné zlatem zdobené "tapety" s gobelínovým vzorem a byly celkově pěkně barevné, takže vůbec nevypadaly tak pochmurně jako zbytek gotických exponátů.
Flámské a holandské malířství 16. – 18. století se mi líbilo mnohem víc (náboženská tématika gotiky mě moc nebere). Počínaje překrásným zátiším s květinami – nádherně barevným, s velkými bílými květy, které celému výjevu suverénně vévodily (jenom se mě neptejte, co to bylo za kytku – svým laickým okem bych tipla mák, ale ten mi přijde jako divná květina do zátiší...), přes hospodskou rvačku, u které jsem si lámala hlavu, jestli je ten obraz tak tmavý záměrně, nebo jestli je už zkrátka tak zašlý časem a potřeboval by zrestaurovat, až po zátiší s číší z Nautila a mušlemi, v jehož dolní části byla dvojice klíčů s červenou stužkou, která byla tak neskutečně plasticky namalovaná, že jsem si při prvním pohledu nebyla jistá, jestli tam není nějaká červená mašle opravdu uvázaná :o) Moc povedená byla i krajinka s větrným mlýnem, která sice co do barevnosti nebyla nijak výrazná, spíš ji šlechtily tlumené tóny s převahou modré a zelené, ale sálal z ní takový klid, že když jsem se na ten obraz podívala, napadlo mě, že něco takového bych si klidně nechala líbit doma v obýváku :o)
Asi už jste pochopili, že co se umění týče, nejsem žádný znalec. Prostě jsem jen chodila po galerii, a co mě zaujalo, to jsem si prohlédla blíž, nebo jsem se k tomu vracela :o) Zkrátka jsem se nechala unášet dojmy. Rozhodně nejsem takový pokrytec, abych se rozplývala nad obrazem jen proto, že ho namaloval někdo slavný – viz. třeba ten celkem nijaký obraz se scénou z bitevního pole od Van Eycka (i když později jsem zjistila, že tohle byl Nicolaas, zatímco ten, kterého znám, autor slavného obrazu Svatby manželů Arnolfiniových, je Jan :o). Jinak hodně vtipné bylo, jak za mnou celou dobu "nenápadně" chodila paní hlídačka z galerie, přičemž byla vždycky pár obrazů za mnou a zarputile předstírala, že si je prohlíží (vzhledem k tomu, že včetně mě chodili po galerii celí čtyři návštěvníci, stíhali nás v pohodě hlídat všechny :o). Přišlo mi to jak z nějakého špionského filmu, jako kdybych byla obávaný zloděj umění a přišla si obhlídnout terén :o) Chvílemi jsem byla v pokušení paní oslovit a na něco záludného se jí zeptat, ale nakonec jsem se chovala slušně a podobné fórky jsem si odpustila :o)
Prohlídka galerie mi nakonec nezabrala víc než půl hodiny. U východu jsem si vzala letáček k výstavě Odlesk perly, znovu jsem si nafotila zámek a oranžerii, kde je vchod do Alšovy galerie, zavolala jsem si o odvoz a pak se šla ještě na chvilku projít do parku, kde jsem pořídila další tunu fotek :o) Teprve potom jsem se vydala zpátky do města, přičemž i cesta z kopce byla docela záhul a namožené fajfky jsem cítila ještě dobré dva dny. Nedělní chvilka v galerii ale každopádně stála za to a udělala mi moc pěkný den :o)
