Lekce asertivity od společnosti Partners
16. 01 2013 | 19.27
Některé věci jsou prostě k nezaplacení. Znáte to pro dobrotu na žebrotu? Po předvánočním kafi s kamarádkou, která mi říkala o tom, že má nově finančního poradce a že je s ním vesměs spokojená, jen po ní chce, aby mu dohodila dalších pět lidí, následoval lehce zoufalý mail s prosbou, jestli by mu na mě mohla dát kontakt, protože prostě nemá ve svém okolí moc lidí, kteří by ještě finančního poradce neměli. Já, nejspíš ovlivněná dobrotivou vánoční atmosférou, jsem nakonec souhlasila, že se s ním nezávazně sejdu. Stalo se tak včera a upřímně řečeno průběh byl přesně takový, jak jsem se bála.
Nejsem zrovna asertivní člověk, těmhle typům schůzek se raději vyhýbám, protože vím, že se obchodním zástupcům a ostatním dealerům neumím účinně bránit. Naneštěstí nejsem ani dvakrát pohotová – valná většina věcí mi většinou dochází až po příchodu domů a včera večer tomu nebylo jinak :o( Ještě teď si připadám zneužitá a jsem na sebe naštvaná. Musím se z toho proto aspoň vypsat, jinak mi to bude strašit v hlavě bůhvíjak dlouho...
Pan poradce mi volal znovu ještě v pondělí, aby si ověřil, jestli se schůzkou počítám a opravdu přijdu. Přišla jsem. Dokonce včas, což se o něm říct nedalo. Recepční (ano, společnost Partners sídlí v budově s obrovským svítícím nápisem na střeše a kromě několika zasedaček disponuje i recepcí s elegantně oblečenou slečnou) mi řekla, že pan poradce má ještě jednání, ať na něj tedy chvilku počkám. Chvilka nakonec trvala půl hodiny. Na tomhle názorně vidíte, jak nechutný jsem slušňák. Každý normální člověk by se totiž po čtvrthodině čekání na schůzku, na kterou vlastně ani jít nechce a dělá to jen jako službu příteli, zvedl a odešel. No budiž mi připsáno k dobru, že jsem tam souhrou náhod potkala bývalou spolužačku ze střední a tu půlhodinu jsme spolu prokecaly.
Samotné poradenství se vlastně skládalo z toho, že se mě pan poradce v rámci představování jejich společnosti a toho, co dělají, přiblble ptal, proč si myslím, že banky dělají to, co dělají (samozřejmě kvůli zisku, jako všechny podniky) apod. a snažil se mě přesvědčit, že oni to dělají jinak a s menšími zisky (když o tom teď tak uvažuju, je to vlastně pořádná pitomost). Vtipné bylo, že jako první ze svých zásad uvedl dochvilnost – jako že nemá rád, když klienti slíbí, že přijdou, a pak nepřijdou nebo přijdou pozdě – vím, že mě v té chvíli napadlo, že on se tím nijak zvlášť neřídí a že je asi nefalšovaný "finanční poradce" se vším, co si pod tím pojmem představuju, když se mu lidí snaží vyhýbat, ale pod tíhou všech těch informací jsem pak na tenhle vnitřní hlásek nějak zapomněla :o(
V rámci vyplňování jakési finanční analýzy na vychytaných předtištěných formulářích ve firemních deskách ze mě při zpětné úvaze vytáhl vlastně neskutečné množství osobních údajů. Na oplátku mě seznámil s několika modelovými příklady k financování bydlení, penzím, investicím atd., které samozřejmě, kdyby došlo na lámání chleba, budou v reálných podmínkách vypadat úplně jinak, a tudíž mi de facto nic nepřinesly. Konkrétní finanční plán mi totiž slíbil připravit následně, ovšem pod podmínkou, že mu hned tam na místě napíšu seznam deseti lidí, které by mohly jeho služby taky zajímat. Přiznám se, že v tu chvíli se ve mně začínal vzpírat můj rozum – dávat někomu, koho vidím poprvé v životě, kontakty na své přátelé a známé se mi docela příčilo (a kdybych nebyla tak slušná, uťápnutá a vlastně pitomá, nejspíš bych se na to v tu chvíli vykašlala a zdrhla odtamtud, dokud byl čas). Nicméně pan poradce mi vysvětlil, že on nikoho na seznamu kontaktovat nebude, dokud s nimi nejdřív nepromluvím já a nezjistím, jak se na jeho nabídku budou tvářit. Logika mi teď říká, že tím pádem by nebyl důvod sepisovat ten seznam tam s ním a nechat ho si ho ofotit, ale po téměř třech hodinách vymývání mozku (a to měla naše schůzka původně trvat jenom hodinu, tedy alespoň podle toho, co pan finanční poradce na začátku říkal) už jsem byla v oslabení a udělala, co po mě chtěl.
Dnes jsem se to snažila napravit, tím, že jsem mu místo naskenovaných smluv, které mám momentálně uzavřené s pojišťovnami a podobnými ústavy (údajně je potřeboval k vytvoření toho mého osobního finančního plánu), poslala e-mail s tím, že o žádný finanční plán nestojím a že si nepřeju, aby kontaktoval kohokoliv z osob, které jsem tam včera uvedla. Mimochodem kromě jména a telefonního čísla z vás finanční poradce Partners vymámí i nějaké ty doplňující informace ke každému člověku, kterého tam uvedete – např. odkud se znáte, kolik je mu let, jestli je dotyčný ženatý/vdaná, jestli mají děti a tak. Teď když to vidím, tak se mi z toho chce zvracet a nejradši bych si nafackovala, ale nemá cenu plakat nad rozlitým mlékem. Budu tak jen doufat, že můj e-mail bude stačit a pan finanční poradce nebude obtěžovat nikoho z mých přátel a známých.
Každopádně mě berte jako odstrašující případ a pokud nemáte dobrou vyřídilku, dávejte si na schůzky tohoto typu pozor. Nenechte se uchlácholit sladkými řečmi svých známých, ani se nenechte ukecat v rámci přátelských laskavostí nebo dobrých skutků. Myslím, že firma Partners nebude jediná, kdo praktikuje podobný postup a zneužívá důvěru mezi lidmi k tomu, aby z vás vymámila co největší množství osobních informací o co nejširším okruhu lidí. Při zpětném pohledu mi jejich strategie silně připomíná "pyramidový podvod" či "letadlo", a i když po vás nechtějí žádné peníze, budou vás jejich služby stát něco mnohem cennějšího – osobní informace, a to nejen vaše, ale i vašich přátel, příbuzných, známých, zkrátka kohokoli, koho v zoufalství vylovíte z paměti nebo z telefonu, abyste dali dohromady skupinu deseti lidí.
Výsledné poučení pro mě tedy zní: nechodit na schůzky, na které chodit nechci, a to ani z dobročinnosti nebo jiného "dobrého" důvodu. A extra tip pro případ, že bych na něco podobného přece jen vyrazila: NAŘÍDIT SI NA MOBILU UPOMÍNKU, ABYCH SE MOHLA VČAS ZDEJCHNOUT.
