Únorové střípky
25. 02 2013 | 18.41
- Poslední dobou jsem nějak moc utahaná a dost často sama sebou zhnusená. Zase mám totiž jakési nerozhodné období a jsem zralá tak akorát na pár facek. Třeba vybrat si tělové mléko nebo šampon na vlasy je pro mě momentálně nadlidský úkol. Mám si koupit tohle nebo radši tamto? Nebo nekupovat nic a vystačit si s dosavadními "zásobami"? Přihlásit se nebo nepřihlásit na překladatelský kurz v Praze? Vypadal totiž bezva, ale to dojíždění každý týden už tak ne, navíc bych nestíhala autobus Student Agency a musela bych jezdit v noci domů vlakem. Zatím jsem to odpískala, ale stejně mi to pořád leží v hlavě a přemýšlím, jestli to v zimním semestru přece jen nerisknout :o(
- Za všechno nejspíš může už tradiční vybírání letních zahraničních výjezdů, ze kterého jsem vždycky otrávená až nešťastná a pokaždé na to do příštího ledna zapomenu. Letos jsem navíc zvažovala, jestli nezačít usilovat o vlastní bydlení, co všechno by to obnášelo, kolik by mě to stálo a jestli bych to vůbec ze svého příjmu byla schopná uplatit. S největší pravděpodobností nebyla :o( A se stoprocentní jistotou by to znamenalo konec mých cestovatelských výletů :o( Výsledkem tak byla jen další "krize středního věku" a snaha nějak zvýšit své příjmy, příp. snížit výdaje.
+ Knihy, kolem kterých jsem v poledních pauzách brousila v knihkupectví, jsem si proto s dobrým pocitem zamluvila v knihovně :o) – dvojici "ekonomických spisů" Všechno je jinak a Nahá pravda v pobočce, kde byla menší fronta rezervací (ty bych asi stejně po přečtení odložila a jen by mi v knihovničce zabíraly místo), a Talisman Nicholase Sparkse na pobočce v centru (původně jsem v knihkupectví koukala na Milého Johna, ale námětem mě nakonec Talisman zaujal víc).
- Bohužel jsem neodolala pultíku s gumovacími pery v prodejně Neoluxor (která mimochodem převzala všechny kamenné obchody Knižního klubu), mají je tam totiž vystavené ve všech možných i nemožných barvách a v několika provedeních, včetně novinky s užším hrotem – tu jsem si nakonec koupila v černé a k tomu sadu tří náhradních modrých náplní (všehovšudy za dvě stě korun :o( Pak jsem si ale říkala, že musím být padlá na hlavu, když utratím takové prachy za pitomé pero, navíc se mi ho nějak nedařilo rozšroubovat, takže jsem se bála, že je možná jednorázové a ani u něj nepůjde ta náplň vyměnit... no zkrátka natlouct mi je málo. Samozřejmě, že po pár neurvalých pokusech jsem ho rozšroubovala (a měla z toho hroznou radost :o), takže si teď pro změnu pohrávám se zvrhlou myšlenkou koupit si ho ještě i v růžové barvě :o)
- Původně jsem chtěla na konci února vyrazit do kina na Terapii láskou, ale vzhledem k tomu, že Cinestar zrušil výhodné pondělky a O2 Extra úterky jsou teď jen pro páry, asi ostrouhám :o( Zdá se, že zlaté časy, kdy jsem si jen tak pro radost zašla do kina pročistit hlavu, jsou nenávratně pryč. No, alespoň že na Smrtonosnou past 5 mám s kým jít :o)
+ Taky jsem nevydržela a naférovku napsala do vydavatelství BBart, jestli se chystají vydat druhou část Mezi trůny lvů Dorothy Dunnettové (na webu totiž pořád nemají ediční plán a už jsem začínala ztrácet nervy). Odpověděli mi skoro okamžitě s tím, že vydání plánují na 3. dubna :o) Původně jsem si ji chtěla nechat dát k narozeninám, svátku nebo k Vánocům, ale asi to nevydržím a uplatním slevový kupon do internetového knihkupectví bux z Activie. Aspoň bych si mohla obě části vzít s sebou na cestu vlakem do Budapešti :o)
- Svoje předsevzetí nenavyšovat geometrickou řadou počet přečtených knih jsem, zdá se, bohužel vzala nějak moc doslova. Za první dva měsíce letošního roku jsem totiž ještě nebyla schopná dočíst Westerfeldovy Speciály :o( Ne že by mě tak moc nebavili, spíš mám problém se k čemukoli konstruktivnímu dokopat, a když už mě stojí tolik energie donutit se s něčím začít, většinou se pustím spíš do překládání, než do čtení :o(
+ Vychutnávám si pocit, že nemusím psát na blog, když nechci, a nelámu si hlavu nějakými resty. Prostě to napíšu, až dozraje čas. Je to neskutečně příjemné. Sice jsem tuhle pohodičku malinko narušila, když jsem sepisovala zážitky z karnevalu v Benátkách (měla jsem strach, že když to budu odkládat, nenapíšu to nikdy), ale se mnou to bez přísnosti a menšího násilí holt někdy nejde :o)
- Což mi připomíná, že až konečně dokreslím tu zatracenou Angelinu, tak vám povím, jak probíhal kurz kreslení pravou hemisférou, který jsem dochodila na konci ledna.
- Jak jsem taková celá nanicovatá a nic pořádného se mi nechce, začala jsem zabíjet čas na PopCap Games pařením Bookworma. A aby toho nebylo málo, pro jistotu jsem si v rámci jejich speciální slevové akce k začátku čínského nového roku koupila Rocket Manii za 4,95 dolary, tudíž za nějakých 99 korun českých – tahle rachejtlová odpalovačka je totiž jediná ze všech jejich her, které mě baví, co nejde hrát online :o)
+ 20. února jsem poslouchala přímý přenos udílení hudebních cen Brit Awards na Evropě 2, které zahajovali Muse – byli jak jinak než skvělí, tříměsíční koncertování s novým albem je na nich znát, protože si už pěkně pohrávají i s novými věcmi a i když Mattův falzet v refrénu Supremacy řezal na Brits víc než obvykle, stejně před nimi hluboce smekám, protože střihnout si živý přenos se symfonickým orchestrem je pěkný mazec.
- Na druhou stranu Brit Awards odstartovaly další éru mého nekonečného čučení na youtube, protože jsem logicky musela dohledat i video :o) a u toho jsem našla nějaké to interview, u něj další video nebo sestřih nejlepších, resp. nejvtipnějších momentů z dosavadního turné k novému albu a už to jelo... Ale je fakt, že jsem se už dlouho tak dobře nebavila :o)
Díky bohu za aTube Catcher!!!