Rebarbora pečená/vařená
24. 06 2013 | 18.22
Taky na vás během těch posledních, sluncem prohřátých dní dýchla prázdninová atmosféra? Taky máte pocit, že se toho sluníčka letos nějak nemůžete nabažit? A taky se vám nechce dělat nic konstruktivního a jediné, o čem přemýšlíte, je, kam byste se mohli dojít vykoupat? Já tedy ano. V uplynulém týdnu jsem se stihla na sluníčku malinko připálit (to když jsem se byla v jednom z nejparnějších odpolední služebně "projít" k nejmenované vlakové zastávce), udělat si z letního obutí několik puchýřů (to kupodivu jindy, než při pochodu na vlak), sníst spoustu jahod a třešní a slízat takové kvantum nanuků, že by to stačilo na zastavení tání ledovců :o) Bohužel jsem se ani jednou nevykoupala, ale snad ještě není všem letním dnům konec. Taky jsem bojovala s alergií, a když jsem posmrkala celou krabičku papírových kapesníčků, řekla jsem si dost a došla si na alergologii pro jiné léky. Silnější a bohužel plné kortikoidů. Ale účel světí prostředky. O víkendu jsem se tak po celém týdnu konečně mohla v noci v klidu vyspat (bez smrkání, ucpaného nosu, bolení v krku, kýchání a tak). Teď mi doufám zaberou nová antihistaminika a kortikoidový sprej už nebudu potřebovat :o)
Letní zasnění se nicméně neblaze podepsalo na mé blogerské činnosti (nebo vůbec na jakékoli činnosti), takže se to teď budu snažit trochu napravit. Upřímně řečeno to ale nebude vůbec jednoduché, protože sluneční paprsky v kombinaci s pyly u mě způsobují permanentní únavu a nechuť jakkoli se namáhat :o) I když minulý víkend jsem se překonala a celkem intenzivně jsem pracovala na svém překladu knihy Marka Beaumonta (moje překvapivá aktivita však souvisela spíš s tím, že jsem se byla podívat na vyhlašování cen Jiřího Levého – mimochodem bylo to přesně tak akademické, jak jsem si myslela – všechny práce byly na téma totalitního útisku nebo druhé světové války, což jsou podle mě přesně ta témata, ve kterých se rádi rochní jen akademici, prostě nic současného, nic zábavného a rozhodně nic biografického, jen čistokrevná beletrie, v próze bylo prý celkem 51 příspěvků, nejvíc samozřejmě v angličtině, z těch vybrali cca 20 do druhého kola a udělili tři čestná uznání, dvě třetí, dvě druhá a ani jedno první místo – vím, že to mohlo být i horší a do soutěže se mohly každoročně hlásit stovky uchazečů, ale stejně z toho mám rozpačité pocity; od rozhodnutí zúčastnit se příštího ročníku mě to však neodradilo :o)
Každopádně vám sem dám alespoň vyhodnocení mojí blogové ankety o ročních obdobích, ke kterému se podle všeho chystám už víc než měsíc :o( Takže tady to je: 40% z vás si zcela správně myslí, že mám nejradši podzim, třetina se naprosto mylně domnívá, že bych mohla mít ráda jaro (opravdu nevím, jak jste na takovou hloupost přišli :o) a pětina hlasovala pro léto. No, dalo mi to sice trochu přemýšlení, ale kdybych měla roční období seřadit podle toho, jak mám které ráda (trochu mi to připomíná pohádku Byl jednou jeden král, co včera běžela v televizi :o), byl by na prvním místě podzim (úplně v popředí by bylo babí léto, které je létem bez nežádoucích účinků :o), pak zima, léto (jako dítě bych asi dala léto na první místo, v dospěláckém životě má pro mě ale k dokonalosti příliš mnoho "ale") a nakonec jaro. Uf. Myslím, že si příště dvakrát rozmyslím, než dám do pléna nějakou další anketu, ono přece jen i ta účast celých 15 hlasujících čtenářů o ledasčem vypovídá, takže vás už nejspíš nebudu víckrát trápit :o)
