Šípková Rebarborka
26. 08 2013 | 18.11
Ačkoli ještě neskončil srpen, řekla bych, že venku už se těmi chladnými rány (občas doprovázenými mlhou) a ostře oranžovými slunečními paprsky nekompromisně hlásí o slovo (samozřejmě nikým nezván a nevítán) podzim :o( Naivně jsem doufala, že se to letošní zlatě prosluněné a nadmíru vyvedené léto jen nenápadně přehoupne do neméně prosluněného léta babího a my si budeme moct užívat ještě aspoň celé září příjemného počasí, ale ono prd. Během pár dnů klesly letní teploty na teploty podzimní, a tak jsem tílko a žabky musela vyměnit za džíny a bundu (uznávám, že jsem od návratu z tropické Budapešti přece jen trochu zimomřivější než ostatní :o)
Nevíte, jestli existuje něco jako "podzimní únava"? Od minulého týdne jsem totiž mimořádně mátožná – celkově se necítím ve své kůži, připadám si slabá jako moucha, myšlenky mám zpřeházené a nesoustředěné jako by mě někdo po hlavě přetáhl pytlem cementu a pořád bych jen spala. Ve čtvrtek odpoledne jsem tomu podlehla a šla si "na chvilku" lehnout, přičemž jsem nakonec (s malou technickou pauzou v půl desáté) spala až do rána. A nejhorší na tom je, že jsem si po probuzení vůbec nepřipadala odpočatá a nebýt toho protivně upípaného budíka, spala bych nenasytně dál :o( Je to trochu jako bych upadla do nějakého zvláštního druhu otupělostního kómatu, kdy jsem sice během dne při vědomí, ale všechno, co se kolem mě děje, je mi úplně šumafuk a nemůžu se dočkat, až se večer zhroutím na lůžko. Že bych se letos ukládala k zimnímu spánku? To by pak ale nevypadalo na Šípkovou princeznu Rebarborku, ale spíš na Rebarboru medvědici, což? :o(
