Kráska a zvíře
17. 03 2014 | 19.37
Po všech těch negativních recenzích na novou verzi Angeliky jsem nakonec raději vyrazila do kina na jiný film z francouzské provenience. Kráska a zvíře je moje nejoblíbenější Disneyovka, takže volba nebyla nikterak těžká. Francouzskou stejnojmennou novinku promítali bez velkého humbuku v jediném normálním kině u nás (rozuměj: ne v multikině), což mi bylo nadmíru sympatické – fakt, že nejdu do multikina páchnoucího popcornem, ale do skutečného a nefalšovaného kina s kavárnou a tak, kde se pořádají nejrůznější výstavy a promítají se filmy takříkajíc s větší uměleckou hodnotou, včetně dokumentů nebo přímých přenosů z Metropolitní opery v New Yorku, dodával celému sobotnímu odpoledni příjemně sváteční nádech (i když ten cigaretový kouř, který do sálu pronikal z kavárny, bych si dokázala odpustit). A navíc, což mi doteď hlava nebere, tam stál lístek míň než v Cinestaru (konkrétně 110,- Kč), navzdory tomu, že mají na promítání jen jeden sál.
Každopádně od prvního záběru bylo jasné, že se jedná opravdu o pohádku a ne o nějakou fantasy předělávku, a taky že jde o evropský film. 
Nemyslím to nijak ve zlém, ale filmy natočené v Evropě mají zkrátka a jednoduše radikálně odlišný nádech od těch hollywoodských, nevím, jestli je to dáno stylem práce nebo obrazotvorností našich evropských režisérů, ale prostě je to tak. Kráska a zvíře se navíc může pyšnit opravdu nádhernými kostýmy – ty z minulosti působí středověce alá Tudorovci, zatímco ty "současné" bych zařadila spíš někam do 19. století k Bídníkům, přičemž Bella vystřídá během filmu několik opravdu překrásných rób. A stejně dobře jsou na tom i vizuální efekty – začarovaný zámek vypadá ve své zpustlosti naprosto realisticky, stejně jako oživlé kamenné sochy nebo samotné Zvíře, i když to mohlo podle mého názoru vypadat líp, trochu víc hrozivě, aby tolik nepřipomínalo přerostlého plyšáka :o)
Nemyslím to nijak ve zlém, ale filmy natočené v Evropě mají zkrátka a jednoduše radikálně odlišný nádech od těch hollywoodských, nevím, jestli je to dáno stylem práce nebo obrazotvorností našich evropských režisérů, ale prostě je to tak. Kráska a zvíře se navíc může pyšnit opravdu nádhernými kostýmy – ty z minulosti působí středověce alá Tudorovci, zatímco ty "současné" bych zařadila spíš někam do 19. století k Bídníkům, přičemž Bella vystřídá během filmu několik opravdu překrásných rób. A stejně dobře jsou na tom i vizuální efekty – začarovaný zámek vypadá ve své zpustlosti naprosto realisticky, stejně jako oživlé kamenné sochy nebo samotné Zvíře, i když to mohlo podle mého názoru vypadat líp, trochu víc hrozivě, aby tolik nepřipomínalo přerostlého plyšáka :o) Líbila se mi i ona temnější zápletka, kdy je princ proměněný ve Zvíře za mnohem těžší prohřešek než jen za svoji marnivost a posedlost vlastní krásou. V téhle verzi příběhu měl princ všechno – krásnou ženu, kterou miloval, i bohatství, a mohl si žít šťastně až do smrti, ale byl sobec a porušil slib, který dal své půvabné choti (mimochodem, princezna v podání německé zpěvačky Yvonne Catterfeld byla opravdu překrásná, možná dokonce hezčí než kráska Belle :o) a v momentě, kdy konečně uloví svou vytouženou zlatou laň, promění se před ním umírající zvíře v jeho milovanou manželku, načež ho jeho tchán za trest zakleje do podoby netvora. Zdejší Zvíře je tudíž opravdu "zlobivý hoch", a když se nad tím tak zpětně zamýšlím, nejsem si vlastně jistá, jestli si vůbec zasloužil být ze svého prokletí vysvobozen.
Což mě přivádí k tomu jedinému, co bych na Krásce a zvířeti vylepšila a co mi vadilo – byla to jakási nedotaženost scénáře, kdy postavy neuměly říct nebo jinak vyjádřit, jak se vlastně věci mají nebo co a proč cítí. Všechno, co jako divák máte, je tak jen jakýsi mdlý předpoklad vycházející ze znalosti pohádky jako takové, ale pokud bych měla vycházet jen z filmu, nejspíš bych nebyla schopná říct, proč že se vlastně ta Belle do Zvířete zamilovala (pokud se s ním během jejího pobytu na zámku udála nějaká změna k lepšímu, byla hodně těžce postřehnutelná), stejně tak jsem neuměla odhadnout, jestli se Belle na zámku líbilo (přece jen tam žila v mnohem větším přepychu než doma), nebo od kterého momentu se přestala Zvířete bát (žádný "zlom" hodný toho slova se mezi nimi totiž neodehrál, i když na jejich obranu nutno uvést, že spolu nestrávili nijak moc času – všehovšudy asi tři dny?). Záhadou pro mě byla i její silná citová vazba k rodině, protože podle toho, co bylo ve filmu ukázáno, připomínaly její dvě starší sestry ty z pohádky o Popelce a bratři byli vykutálení marnotratníci, které na každém rohu pronásledovali věřitelé, takže z mého úhlu pohledu se jí nemělo zas až tak moc po čem stýskat. Nicméně proti gustu žádný dišputát :o)
Jinak se mi ale Kráska a zvíře líbila. Byla pro mě příjemným odreagováním, a ačkoli je místy na pohádku poměrně drsná (hlavně co se lesní zvěře týče) a v několika scénách mě hlavně s ohledem na těch několik malých diváků předškolního věku v sále vyděsilo, kam až by to pan režisér mohl nechat zajít (ale naštěstí nenechal a vše ukočíroval do jakés takés počestné cudnosti), udělala mému vyhladovělému filmově-kulturnímu apetitu dobře a jsem ráda, že jsem si ji nenechala v kině ujít :o)
