Divergence
21. 05 2014 | 18.49
Tak jsem se zhruba před dvěma týdny konečně dočkala a Divergence dorazila i do našich kin :o) Samozřejmě jsem u toho nemohla chybět a s O2 slevou jsem zamířila do Cinestaru hned první úterý po premiéře, tj. 6. května.
Film rozhodně splnil očekávání, která ve mně trailer vzbudil, a moc se mi líbil (možná stejně jako Hunger Games), i když si jeho tvůrci samozřejmě uzpůsobili knižní předlohu k obrazu svému a scény z knihy docela dost upravili a 
přeskupili. Stručně by se to dalo shrnout tak, že kde to šlo, přitlačili na pilu – např. z Beatrice udělali od samého začátku takového malého rebela (i v době, kdy byla v Odevzdanosti), Čtyřka zas v první půlce filmu vypadá skoro na záporáka, aniž by projevil sebemenší slabost pro Tris, a na konci mi připadalo, že se zbytečně předběhli se scénou s ovlivňovacím sérem a že s všudypřítomnou vůdkyní Sečtělosti Jeanine pro nic za nic odkryli karty a sebrali si tak notnou část materiálu pro další pokračování, kdy by si hlavní hrdinové mohli lámat hlavy, jestli za tím vším opravdu stojí Jeanine, nebo ne. V průběhu se sem tam našly i takové momenty, které mě vytrhly z děje a donutily mě se nad nimi pozastavit – jako například proč musí Neohrožení v úvodu pořád někam bezdůvodně běhat, nebo proč se při pěstních soubojích staví do takové jakési nelogické bojové pozice – ale naštěstí jich nebylo moc.
přeskupili. Stručně by se to dalo shrnout tak, že kde to šlo, přitlačili na pilu – např. z Beatrice udělali od samého začátku takového malého rebela (i v době, kdy byla v Odevzdanosti), Čtyřka zas v první půlce filmu vypadá skoro na záporáka, aniž by projevil sebemenší slabost pro Tris, a na konci mi připadalo, že se zbytečně předběhli se scénou s ovlivňovacím sérem a že s všudypřítomnou vůdkyní Sečtělosti Jeanine pro nic za nic odkryli karty a sebrali si tak notnou část materiálu pro další pokračování, kdy by si hlavní hrdinové mohli lámat hlavy, jestli za tím vším opravdu stojí Jeanine, nebo ne. V průběhu se sem tam našly i takové momenty, které mě vytrhly z děje a donutily mě se nad nimi pozastavit – jako například proč musí Neohrožení v úvodu pořád někam bezdůvodně běhat, nebo proč se při pěstních soubojích staví do takové jakési nelogické bojové pozice – ale naštěstí jich nebylo moc.Naopak se mi líbila ona scéna s nákupními taškami, kdy Trisin mladší bratr Caleb šel pomáhat hned, kdežto Beatrice k tomu musel pobídnout – bez něčeho podobného mi připadala její "natvrdlost" pro Odevzdanost v knížce spíš hypotetická. A jedničku s hvězdičkou ode mě mají hollywoodští tvůrci především za to, jak si poradili se smrtí Beatriciny matky. V knize mi totiž zrovna tenhle moment (i když byl asi jediný) přišel jako pěkná pitomost, nechápala jsem, proč musela tak naprosto zbytečně vyběhnout vstříc vojákům, jakože ve snaze dát Beatrice náskok, když mohly stejně dobře utíkat spolu. To ve filmu vyřešili mnohem lépe a 
přirozeněji, když už měla její matka údajně přestoupit z Neohroženosti a tudíž mít i nějaký ten výcvik. Stejně tak se mi ve filmu líbil Beatricin následný pláč, který byl tak přesvědčivý, až z něj mrazilo a donutilo vás to uvědomit si, že výcvik nevýcvik, Tris je pořád jen šestnáctiletá holka.
přirozeněji, když už měla její matka údajně přestoupit z Neohroženosti a tudíž mít i nějaký ten výcvik. Stejně tak se mi ve filmu líbil Beatricin následný pláč, který byl tak přesvědčivý, až z něj mrazilo a donutilo vás to uvědomit si, že výcvik nevýcvik, Tris je pořád jen šestnáctiletá holka.Co se hereckého obsazení týče, Ashley Judd to v roli Beatriciny matky moc slušelo. Naopak Kate Winslet coby Jeanine mi pořád přišla, že působí moc laskavě a neškodně a nějak jsem u ní nebyla schopná vidět onu chladnou krutost výzkumnice bez emocí, která by tam měla být. U hlavních představitelů bych řekla, že sázka na neznámé tváře dopadla dobře. Čtyřka mi sice podle fotek připadal nejdřív malinko zvláštní, ale ve filmu působí přirozeně a představuje přesně tu správnou kombinaci nepřístupného drsňáka, který když se usměje, tak vám srdce zaplesá :o) Pro Tris by možná bylo bývalo lepší, kdyby jí za kamarádku nevybrali herečku, která je ještě o hlavu menší než ona, vypadá totiž potom jako normální holka a chvílemi se pak dost těžko věří tomu, že by měla působit křehce a zranitelně. Každopádně celkem povedená byla ve filmu i hudba – taková optimistická, radostná, s výraznými bubny a hlasem Ellie Goulding.
Zkrátka Divergence mě v kině bavila a dodala přečtené knize vítaný obrazový rozměr :o)