Rychle a zběsile 7
21. 06 2015 | 18.56
O cinestarovské Levné neděli 26. dubna 2015 jsem se tu už zmiňovala – že jsem ji využila k tomu, abych se v kině znovu pokochala filmy, které už jsem viděla (konkrétně to byla Popelka a Konečně doma :o) – a přitom to všechno vlastně odstartoval nákup lístků na automobilový biják Rychle a zběsile 7. Každopádně jsem si tak konečně splnila svůj malý sen o filmovém kinomaratonu, kdy jsem vždycky přemýšlela, jaké to asi je strávit de facto celý den sledováním filmů v multikině :o) A musím říct, že to bylo fajn, měla jsem mezi jednotlivými promítáními mezery, takže jsem si stihla odběhnout i na oběd, no zkrátka náramně jsem si to za těch 150,- Kč užila :o)
Co se týče sedmého pokračování Rychle a zběsile, to už taková paráda nebyla. Jedničku jsem měla hodně ráda, byla stylová a cool a svého času jsem se Vina Diesela s jeho vytuněnými závoďáky nemohla nabažit :o) Druhé pokračování jsem hned po prvním zhlédnutí nemilosrdně zavrhla jako trapně nastavovanou kaši bez hlavního tahouna s palivem ve jméně, třetí díl na tom byl sice dějově trochu líp, ale taky to nebyla žádná hitparáda, 
a čtyřku jsem viděla a záhy zapomněla, neb ve mně nezanechala žádný hlubší dojem – takový ten typ filmu, co nenadchne ani neurazí (proč já vlastně chtěla jít na další pokračování do kina? :o). Pětku a šestku jsme chtěli zkouknout před návštěvou kina, ale nějak na to nebyl čas, a tak jsme skočili rovnýma nohama do vagonu číslo sedm, ale řekla bych, že v tom nebyl velký rozdíl.
a čtyřku jsem viděla a záhy zapomněla, neb ve mně nezanechala žádný hlubší dojem – takový ten typ filmu, co nenadchne ani neurazí (proč já vlastně chtěla jít na další pokračování do kina? :o). Pětku a šestku jsme chtěli zkouknout před návštěvou kina, ale nějak na to nebyl čas, a tak jsme skočili rovnýma nohama do vagonu číslo sedm, ale řekla bych, že v tom nebyl velký rozdíl. Rychle a zběsile 7 pokračuje na vlně čtvrtého dílu, kdy jde více méně o natvrdlý akčňák jen jsou v něm navíc rychlá auta, přičemž sedmý díl se snažil jít ještě o level výš a blýsknout se aspoň exotickými destinacemi jako Abú Dhabí. Jenže už to zkrátka nemá to grády jako dřív – on je totiž celkem rozdíl, když jezdí v nadupaných kárách mladí kluci a když v nich o desítku let (možná víc) později drandí usedlí tatíci :o(. Víte, jak poznáte, že vaši hrdinové zestárli? Když vysvětlují padouchům, že ti lidé kolem nejsou jejich přátelé, ale rodina. Vin Diesel z prvního dílu by se na nějaké sáhodlouhé litanie vyprdnul a jednoduše by tomu padouchovi natrhnul triko. Tady to jsou jen kecy, kecy, kecy a k tomu tuna těžko uvěřitelných (a řekněme si to na rovinu, především počítačových) kaskadérských kousků, které by ve skutečném životě nikdo nepřežil – ani klaďasové, ani padouši. Jako příklad myslím stačí uvést, že kromě onoho v traileru profláknutého seskoku auty z letadla, přeskakují se sporťákem mezi třemi mrakodrapy, několikrát se zřítí s autem ze srázu a dole z něho vystoupí bez jediného škrábnutí jako by se nechumelilo nebo, a to mě dostalo nejvíc, se čelně srazí s nepřítelem, načež oba (Diesel i padouch Statham) vylezou z totálně zdemolovaných aut (aniž by se jim aktivovaly airbagy) a se stoickým klidem se vrhnou do dalších nabubřele chlapáckých průpovídek typu "pošlu ho tam, kam slunce nesvítí" :o(. A podobně přestřelené mi přišlo i to, když "Rocka" Dwaynea Johnsona vyhodí Statham z desátého či vyššího patra i s kolegyní na hrudi, a on z toho vyvázne jen se zlomenou rukou a nohou – jako nějakou nadsázku ve filmu beru, ale tohle už bylo moc přitažené za vlasy. V prvním díle byli hrdinové náležitě vyklepnutí z každé obyčejné automobilové bouračky, ale tady připomínají všechny hlavní postavy svou odolností spíš kyborgy a z plátna kanou místo krve hektolitry syntetického testosteronu :o(. Jenže všeho moc škodí. Když totiž coby divák máte problém uvěřit tomu, co hlavní protagonisté na plátně předvádějí, tak vás film nevtáhne do děje a tudíž vás potažmo ani moc nebaví :o(. Protože když se vaši hrdinové ničeho nebojí, jak se potom máte jako divák bát o svého hrdinu?
Jinak pokud jde o herecké obsazení, přibyl Kurt Russell, který už ale vypadá jako pořádný dědula a upřímně řečeno pořád jsem od něj čekala nějaký podraz (na který se ovšem do konce filmu nezmohl :o(. Dieselova filmová sestra je nejspíš po nějaké plastické operaci nebo botoxu, protože má naprosto jiný výraz v obličeji, než jak si ji pamatuju, a v první chvíli (takových 5 minut, než se usmála) jsem si myslela, že ji přeobsadili a hraje ji jiná herečka :o) No a samotný Vin Diesel taky jaksi změnil tvar – připadá mi čím dál nabušenější a má čím dál menší očička, takže pak ve výsledku vypadá jako mastodont :o( Na druhou stranu mezi všemi těmi počítačovými scénami není vlastně ani moc poznat, ve kterých scénách ještě hraje Paul Walker a ve kterých ho nahradili počítačovým "hologramem".
Ale abych jenom nehaněla – moc pěkně udělaný byl úvodní titulek s názvem filmu po boku silnice, který zmizí v prachu zvířeném auty :o) A pak bylo hezké závěrečné "rozloučení" s Paulem Walkerem, to mi přišlo upřímné a opravdové a byl to asi nejsilnější moment celého filmu.