Vzhledem k tomu, že koncert Muse někde blízko u nás je stále v nedohlednu, můžu si pořád ještě dovolit "dávkovat" si písničky z jejich nového alba pěkně postupně a pomaloučku, aby mi co nejdéle vydržely :o). A abych v tom měla nějaký systém, řekla jsem si, že budu respektovat pořadí písniček, ve kterém je kluci z Muse uveřejňovali na youtube, tudíž dalším kouskem, který šel na paškál, byl singl s názvem "Mercy" :o)
Hned od prvních tónů piana a basové kytary jsem se do téhle písničky zamilovala. Je melodická, chytlavá a prostě úžasná :o). "Dead Inside" mi přišla, že má dokonalý text (coby porozchodový love song :o), a "Mercy" má zas dokonalou hudbu :o). Zbožňuju tu její výrazně rytmickou basovou linku i Mattův přechod do falzetu, když zpívá poslední refrénové "mercy" :o). Svými durovými akordy a výrazným klavírem (méně znalí jedinci by si ji dokonce na začátku mohli splést s něčím od kapely Keane, ale z tohohle omylu je Muse vyvedou po pár taktech :o) mi možná trochu připomíná "Starlight". Je to taky taková popovější hitovka s potenciálem pro širší masy (i když oproti "Starlight" nejspíš nemá tak "populární" text, který by se dal vztáhnout na problémy v lásce :o). Každopádně co se textu týče, je roztomilé, jak ho Matt při zpěvu komolí – já mu například rozuměla "now I'm using medicals" (a ještě mi to přišlo jako strašně vtipná replika, a způsob, jakým ji Matt zpívá, mi vždycky vykouzlil úsměv na tváři) a ve skutečnosti je v textu "men in cloaks", tudíž "muži v oblecích" místo toho, že užívá léky :o). Jinak jeho zpěv v téhle čisté podobě s dlouhými tóny se mi líbí ze všeho nejvíc, pokaždé mi to připomene, jaký kus cesty od svých začátků ušli a jak úžasně se za ty roky "vyzpíval" ze svého mladicky syrového hlasu do téhle uhlazené podoby – abyste mě nepochopili špatně, ladilo mu to vždycky, ale za poslední tři alba mu nějak dozrály hlasivky či co a jeho zpěv mi přijde... prostě uhlazenější (nenapadá mě lepší výraz, jak to říct; anglicky by to myslím vystihlo slovíčko "smooth"), protože už zkrátka tak sveřepě neřeže do uší :o)
Taky mě nepřestává udivovat, že ačkoli je každá jejich písnička úplně jiná, nikdy nemůže být pochyb o tom, že jde o MUSE :o). Nevím, co přesně je vlastně nositelem jejich "rukopisu", protože to prostě není jen o Mattově zpěvu nebo kytarách nebo tak, ale jde spíš o jakýsi celkový dojem, způsob, jakým píší své písničky... Prostě Muse jsou Muse a jsou jenom jedni a já jsem jejich velkoúžasná fanynka – ale to už jste myslím asi pochopili :o)