Projekt 101/1001: Druhé čtvrtletní zhodnocení
30. 09 2015 | 22.58
Letní prázdninové měsíce byly na plnění cílů neskutečně výživné a myslím, že takhle dobře už se mi cíle jen tak plnit nebudou :o) Sice jsem si myslela, že alespoň trochu pokročím i s dopisováním restů z loňského a předloňského roku, jenže kdo by seděl doma za počítačem, když bylo venku tak nádherně? Navíc v situaci, kdy horko těžko zvládám sepisovat zážitky z "aktuálních" akcí (už zase se běžně pohybuju na hranici 20 restů), je to opravdu silná utopie. Ještě že mám na jejich dopsání skoro dva roky :o) Ale teď už k věci – které že to cíle se mi podařilo splnit:
č. 31 – Upravit nějaký pěkný návrh obrázku k narození miminka
Splněno 7. července 2015, nějak mě se začátkem prázdnin chytla ruční tvořivá (viz. narozeninový dort apod. :o)
č. 38 – Přečíst si znovu Ohnivou bránu
č. 40 – Přečíst si znovu Stíny nad Alhambrou
č. 94 – Konečně si zkusit zahrát Scrabble, když už jsem ho vloni dostala k narozeninám
č. 95 – Zkusit si zahrát Mistra slova
Vše splněno během naší dovolené na italské Palmové riviéře :o) Navíc jsem si tam taky konečně zkusila zahrát Vrhcáby proti živému člověku (nejen proti počítači), což jsem si původně chtěla dát jako další z cílů mého seznamu, ale nakonec se mi jich zdálo moc "herních" a přišli jiné a lepší, takže se nakonec v mém finálním výčtu neobjevil, nicméně kdyby ano, byl by už teď taky splněný :o) Co se Vrhcábů týče, bylo celkem vtipné, jaké problémy nám dělalo posouvat kameny správným směrem (čili zorientovat se, kde má kdo z nás "domeček" :o) a měli jsme neustále tendenci pohybovat se oba stejným směrem místo proti sobě. Dokonce jsme kvůli tomu museli jednou přeskládat hrací plochu a začít hru znovu. Takže v tomhle ohledu je hra proti počítači jednodušší, protože ten vám nedovolí táhnout špatně (problém s pravidly jsme pak měli i při uklízení kamenů mimo hrací plochu, jakože jaké tahy jsou možné a byla jsem nařčena z toho, že švindluju :o). Kromě toho se ukázalo, že moje podezření, že si počítač schválně nahrává dvojité hody pro sebe (když vám padnou dvě stejná čísla, můžete posouvat kameny o dvojnásobný počet polí), zatímco já vždycky ostrouhám a potažmo prohraju, je zbytečně schizofrenní, protože k tomu docházelo i ve skutečnosti proti živému člověku :o(
Co se Scrabblu týče, byla to opravdu legrace, i když celkem fuška. To skládání slov vůbec není tak jednoduché, jak to ve všech těch filmech a seriálech vypadá, protože písmenka, která si vylosujete, vám málokdy dávají šanci vytvořit opravdu pěkné slovo. Nicméně pár se nám jich povedlo – nejvíc hrdá jsem na svoje "brusle" (18 bodů), "půlka" (16 bodů) a "jádro" (14 bodů), i když konkurenční "dolní" (12 bodů) a "lídr" (10 bodů) taky nebyla špatná, trochu mě zklamal takový "bez", který byl díky bonusovým polím za stejných 18 bodů jako moje těžce vydřené "brusle", ale takový už je život :o)
Mistr slova oproti tomu až tak zábavný nebyl a řekla bych, že je spíš pro menší děti. Asi nejvtipnější na něm bylo, že nás víc než česká slova napadala slova anglická :o). Nicméně mezi utvořené klenoty bych zařadila svoje "sprinty" (12 bodů), "menza" (8 bodů; původně to byl "zeman", ale na základě protestů spoluhráče jsme se domluvili na politicky korektní partii :o), "fretka" (8 bodů) nebo "efekty" (8 bodů) či spoluhráčovo "žáha" (10 bodů), "bicykl" (8 bodů) či "kmet" (6 bodů).
č. 52 – Podívat se na hrad Rožmberk
Na Rožmberk jsme se dokonce podívali hned dvakrát – poprvé v sobotu 8. srpna 2015, kdy jsme zvládli hlavní prohlídkovou trasu, a podruhé 1. září 2015, kdy jsem se vrátila na místo činu, abych blíže prozkoumala zdejší věž :o)
č. 60 – Navštívit zámek a zámecký park v Jaroměřicích nad Rokytnou, kam se chystáme už několik let
Uskutečněno ve čtvrtek 13. srpna 2015, kdy jsme prošmejdili opravdu úplně všechno, co může zdejší zámek nabídnout :o)
č. 61 – Podívat se na zámek ve Vranově nad Dyjí
Uskutečněno v pátek 14. srpna 2015 jako druhý výlet v rámci naší malé tuzemské dovolené :o)
č. 62 – Vidět Zlatou Korunu
Klášter ve Zlaté Koruně jsme navštívili v úterý 4. srpna 2015.
č. 63 – Nasbírat pět razítek do Prohlídkového pasu NPÚ a mít tak šestou návštěvu nějaké památky zdarma
Původně jsem si myslela, že tenhle cíl jen "rozpracuju", ale nakonec se mi ho v rámci tohohle čtvrtletí podařilo splnit kompletně, a to dokonce hned dvakrát :o). Každopádně svůj první vstup zdarma jsem využila při návratu na věž hradu Rožmberk, odkud nás při naší první návštěvě vyhnala bouřka a déšť.
č. 66 – Dát si kafe nebo něco dobrého na zub v Zámeckém hotelu Štekl
Splněno v úterý 15. září 2015 po návštěvě výstavy "Daleké blízké: Ilja Repin a ruské umění".
č. 76 – Vidět ještě jednou muzikál Fantom opery (protože se mi tak strašně moc líbil :o)
To se nám podařilo v pátek 25. září 2015, kdy jsme měli lístky do druhé řady a hlavní roli hrál Marian Vojtko :o)
č. 82 – Navštívit některou z akcí u příležitostí 750. výročí založení našeho města
Myslím, že můžu s klidným svědomím říct, že i tenhle bod už mám splněný. Zaprvé proto, že už proběhlo oficiální ukončení oslav onoho výročí, a zadruhé proto, že jsem konečně absolvovala akci, která se u nás nikdy předtím nekonala (žádná výroční obměna Mezinárodního dne památek či festivalu Múzy na vodě, i když to všechno bylo taky super) a opravdu byla čistě za účelem oslav 750. výročí založení našeho města. Konkrétně se jednalo o stylový středověký rytířský turnaj a trh, který jsme navštívili v sobotu 19. září 2015 a náramně si ho užili :o)
č. 96 – Po dlouhé době zase zkusit složit nějaké puzzle alespoň o 1500 dílcích
Při plnění tohohle cíle jsem si nejdřív naivně myslela, že prostě vyhrabu jedno staré puzzle a znovu si ho pro zábavu složím, ale zjistila jsem, že má pouze 1000 dílků :o(. No, složila jsem ho i tak (asi za 6 dnů), protože Sněhurka a sedm trpaslíků prostě neomrzí :o) a nádavkem jsem si jako dárek k narozeninám pořídila ještě jedno puzzle se 2000 dílků – Bitva o Porto Bello, které jsem doskládala na konci srpna po zhruba 10 dnech čisté práce a upřímně řečeno Sněhurka se skládala líp :o). Porto Bello totiž bylo pěkná fuška a spoustu času jsem strávila jen přehrabováním hromady dílků a hledáním toho jediného správného, který by se mi na inkriminované místo hodil. Jedním z prvních úkolů sice bylo dílky náležitě roztřídit (podle barvy nebo podle toho, jestli si myslím, že by mohlo jít o kus lodi nebo domu apod. :o), ale i tak jich pořád bylo nějak moc :o). Každopádně ze všeho nejdřív jsem si složila rámeček (najít koncové dílky bylo nejsnazší :o), potom budovy v přístavu, pak překvapivě moře (všechny tmavé dílky :o), potom vlajky a lodě a nakonec přišla na řadu ta nekonečná modromodrá obloha a všechny ty mraky :o). I tak to ale byla zábava a možná si to nějaké léto zase zopakuju :o) Mimochodem je ještě někdo další takový cvok, že skládá puzzle jen proto, aby je pak zase rozložil a tak pořád dokola?
Kromě haldy splněných cílů mi přibyli i nějaké další rozpracované a nesmím zapomenout ani na zpravodajství o plnění těch ostatních dlouhodobých cílů, které jsem rozpracovala už minule:
č. 24 – Každého čtvrt roku napsat zhodnocení, jaké cíle se mi podařilo splnit :o)
Splněno :o)
č. 25 – Splnit alespoň 80% z cílů, které si tímhle projektem stanovím
S celkem 20 splněnými cíli jsem se propracovala k 19,80% (z minulých 5,94% to je slušný pokrok :o)
č. 45 – Přečíst alespoň 6 knih z knihovny, které mám nasyslené v "Mých dokumentech" s tím, že si je jednoho krásného dne přečtu
Titulem číslo dvě, který jsem si půjčila k přečtení z knihovny, bylo Na Větrné hůrce Emily Brontëové. Vím, že je to "klasika", ale já ji vážně nikdy předtím nečetla a musím říct, že jsem dospěla k názoru, že jsem o nic extra skvělého nepřišla. Dokonce mi dalo dost práce tuhle knihu vůbec dočíst (nebýt výletů na Rožmberk apod., kdy jsem si ji brala na čtení do autobusu, asi bych se ke konci nikdy nepropracovala). Kupodivu mi ten konec martýrium aspoň trochu vynahradil (není nad šťastné konce :o), tedy ne že bych byla z celého toho příběhu bůhvíjak unesená, celé to vyprávění bylo poměrně nezáživné a hodně předvídatelné, rozčilovala mě ona neuvěřitelná naivita některých postav (např. mladé Katky), které nemohly pochopit, že někteří lidé jsou opravdu zlí bez ohledu na to, jak se k nim chováte, a taky rozmazlenost první Kateřiny. Navíc mi vadilo ono zprostředkované vyprávění, hraničící skoro s pomluvami či vesnickými drby. Sice chápu, že je to neotřelé a v době svého vydání asi budil tenhle styl a nejspíš i obsah poprask, ale já bych k němu potřebovala ještě nějaké další vysvětlivky, mám ráda, když vím, co se hlavním hrdinům, nebo přinejmenším alespoň jednomu z nich, honí hlavou... Zkrátka to bylo hodně zvláštní čtení, celkem smutné (takové to věčné ubližování a nesmiřitelná msta), které myslím, že bohatě stačí přetrpět jednou. Každopádně kdyby byl někdo z vás ochoten mi vysvětlit, proč že je tenhle román tak přeúžasný a všemi vychvalovaný, jsem jedno ucho :o)
č. 47 – Přečíst každý rok alespoň 20 knih
Prozatím přečteno 17 knih.
č. 59 – Vykoupat se v přírodním koupališti v Borovanech nebo v kterémkoliv jiném koupališti (zjišťuju, že se přes léto v Čechách vlastně vůbec nejezdím koupat a to je škoda)
Jak už jsem psala ve svém příspěvku opěvujícím letošní léto, zvládla jsem se letos v Čechách vykoupat hned dvakrát, a sice jednou v řece a jednou v soukromém bazénu, takže myslím, že celkem solidní začátek :o)
č. 68 – Podívat se aspoň jednou za 14 dní na film, který jsem nikdy předtím neviděla
Za tenhle cíl jsem opravdu ráda, protože mi pomáhá překonávat lenost, díky níž bych se jinak byla schopná koukat pořád dokola na ty samé filmy :o)
Tři bratři (dokonce shlédnuto v rámci Kinematografu bratří Čadíků)
Hotel Transylvania (animák spíš pro děti, mě až tak moc vtipný či výjimečný nepřišel, i když oproti takovým Mimoňům to bylo pořád super, celkem vtipné je, že jsem si uvědomila, že jsem tenhle film vlastně neviděla, až když v kině před Konečně doma dávali upoutávku na druhý díl :o)
Potkáš muže svých snů (viděno v letním kině; celkový dojem nic moc, jen se mi tím potvrdilo, že nad filmy Woodyho Allena neslintám blahem jako zbývajících 80% populace a konkrétně u tohohle filmu bych uvítala, kdyby to neskončilo tak blbě useknutě "uprostřed věty" :o(
Noční běžec (sice taky žádná hitparáda, ale upřímně řečeno jsem čekala, že to bude horší "cajdák" o napraveném zabijákovi, ale dalo se na to koukat a celkem mě to i bavilo, i když všechna ta korupce a tak působila dost depresivně)
Daleko od hlučícího davu (tenhle film se hodně tváří jako taková ta dobová romantika ve stylu Jane Austenové, ale navzdory de facto happy endu to má poměrně tragické prvky, kdy hlavní hrdinka Bathsheeba je skvělým prototypem osudové ženy, která zničí téměř každého muže, který se k ní přiblíží :o) Nicméně film jako takový se mi líbil, hezky natočené, hezky zpracované, dobře se na to koukalo a bylo to i celkem napínavé (když se provdala za "toho nepravého" tak jsem si říkala, že jsem vážně zvědavá, jak tohle dopadne :o)
Velká šestka (další "standartní", celkem pěkný animák, ale nic z čeho bych byla na větvi, opět asi určeno spíš pro menší publikum)
Mimoni (tak ti mě bohužel přesně podle mých neblahých očekávání hodně zklamali, film čistě pro dětské publikum, jinak tihle žluťáci zatím nemají na to, aby utáhli celovečerní film a udrželi pozornost dospěláckého publika :o(
Hitman (kvůli upoutávce na pokračování s podtitulem Agent 47, která se mi celkem zalíbila, jsem se rozhodla kouknout nejdřív na první díl a musím říct, že navzdory mizerným recenzím se mi film docela líbil, čekala jsem propadák, ale ten se nekonal, možná i proto, že jsem nikdy nehrála počítačovou hru, která sloužila jako předloha (podobně jako u Maxe Payna :o), každopádně bylo to místy i hodně vtipné (např. když netečně uspal svoji krásnou osudovou dívku, když se ho pokoušela svést :o), prostě taková nenáročná střílečka :o)
Hvězdy nám nepřály (ano, konečně jsem sebrala odvahu kouknout i na tohle slzavé údolí a bylo přesně tak depresivní, jak jsem čekala, ale kupodivu mi film pořád přišel lepší než knížka, jakože měl větší nadhled a humor a tak)
č. 70 – Dohlídnout zbývající série Teorie velkého třesku (skončila jsem asi u třetí řady)
Už jsem zvládla zkouknout celou 4. sérii a pár dílů z páté a kupodivu mě to pořád ještě baví :o)
č. 87 – Chodit víc pěšky (v úplně ideálním případě si pořídit krokoměr a dostat se za hranici deseti tisíc kroků denně :o)
Zatímco první čtvrtletí mi sloužila spíš jen ke zmapování toho, kolik kroků zhruba nachodím při "běžném provozu", ve druhém čtvrtletí už jsem se snažila svůj průměr cíleně zvyšovat a opravdu víc chodit :o) Výsledek se myslím docela povedl, průměrný počet kroků za den se mi podařilo navýšit na nějakých 8.800 kroků, což je o 1.700 kroků víc, přičemž onu magickou hranici deseti tisíc kroků se mi podařilo překročit hned 17x (a dokonce jsem to zvládla i celých pět dnů v řadě) oproti minulým šesti případům a své absolutní maximum jsem z 14.488 kroků posunula na 16.906 kroků :o). A jen pro upřesnění podotýkám, že se svým krokoměrem měřím jen ušlé trasy venku (tzn. po cestě z/do práce, pochůzky během polední pauzy nebo cestou domů a tak), žádné pochodování doma po bytě :o)
č. 88 – Alespoň 1x ročně vytřídit oblečení, které nenosím, příp. i boty
Prozatím jsem dala tuhle položku do rozpracovaných cílů, protože místo nějakého generálního debordelizačního třídění jsem zvládla jen projít svou velkou šatní skříň a "vyházet" z ní povětšinou saka a nějaké ty společenské kalhoty, abych měla kam důstojně uložit nově nakoupené košile v Budapešti :o) Na pořádný úklid a třídění pěkně od podlahy se teprve chystám a doufám, že ho zvládnu zrealizovat ještě do konce roku.
č. 89 – Alespoň 1x měsíčně strávit jeden celý den bez PC
V červenci to byl hned celý týden, když jsme byli na dovolené v Itálii. V srpnu jeden den díky výletům a v září další osamocený jeden den, když jsme vyrazili na rytířský turnaj.
Jinak z tzv. dodatkových cílů pořád pokračuju ve své snaze chválit a celkově být pozitivní (takže například i dělat dobré skutky, jako když jsem jela na Rožmberk a v autobuse na sedačce před sebou jsem našla pánské hodinky, tak místo, abych se tvářila, že je nevidím, jsem je odnesla panu řidiči :o). I když s tím chválením je to občas docela těžké, protože například na zámku v Jaroměřicích, kde jsem chtěla vychválit jejich moc šikovnou a hodnou paní pokladní, díky které jsme vlastně stihli všechny prohlídkové trasy, nebo naše oblíbená Jihočeská filharmonie mají kontakt či komentáře možné jen přes Facebook, kde nemám účet a tudíž si ani neškrtnu :o(. Ale pochválila jsem alespoň svoji dentální hygienistku na známýlékař.cz za to, že je tak milá a nehubuje mi, když nepoužívám mezizubní kartáčky :o). Takže tak. Myslím, že na jedno čtvrtletí je toho až dost, snad mi to podobně dobře půjde i nadále :o)
