O dubech
29. 10 2015 | 16.43
Zase tu máme podzim, a tak si myslím nastal nejvhodnější čas na mé pojednání o dubech a jejich druzích, na které se chystám už od loňska :o). Nápad vznikl při jedné z mnoha loňských podzimních vycházek, kdy jsem se pustila do sbírání žaludů a listí s tím, že si aspoň udělám jasno v tom, jaké duby že nám to tu rostou. Dost dlouho jsem totiž žila v iluzi (nejspíš zakořeněné hodinami přírodovědy na prvním stupni :o), že se u nás vyskytují pouze dva druhy dubu – dub letní a dub zimní. A vzhledem k tomu, že i v "našem" lese, který máme za humny sídliště, rostou de facto dva druhy dubu, resp. dva druhy dubu, které jsem schopna od sebe odlišit, neměla jsem důvod se domnívat, že by tomu bylo jinak. Když jsem ale udělala průzkum na webu, zjistila jsem, že dubů je celá hromada a že podle toho, co se uvádí ve wikipedii, u nás v lese rostou druhy dubu známé spíš ze severní Ameriky (konkrétně dub šarlatový nebo dub červený :o).
Čert ví, jak je to doopravdy, každopádně v našem lese odnepaměti, resp. co si od svého útlého dětství pamatuju, rostou dva navzájem snadno odlišitelné druhy dubů. Jedním z nich je dub letní, který má listy s předpisově zaoblenými laloky, jež se na podzim vybarví do jásavě žluté, maximálně okrové, přičemž jeho žaludy jsou podlouhlé a hladce lesklé, s jemnou čepičkou na dlouhém řapíku (v závislosti na tom, jak moc mají listy vykrojené laloky, resp. jestli se náhodou listy směrem k řapíku nezužují, by se u nás mohl taky vyskytovat opět severoamerický dub bílý, tvářící se jako dub letní :o). Druhým je pak (podle mých původních domněnek dub zimní :o( dub s ostře řezanými listy, které se na podzim barví nejčastěji do červena, až skoro krvava, v mírnějších případech do oranžova, a má kulaťoučké, drsně sametové žaludy připomínající lískové oříšky s masivní mělkou čepičkou.
No, a kdyby vás zajímalo, jak že se vlastně pozná dub letní od dubu zimního, tak poměrně těžko :o). Jediným trochu směrodatným znakem je asi to, že dub zimní má kratší řapíky žaludů, ale toho si člověk při procházce lesem nejspíš ani nevšimne. Takže vzhledem k tomu, že si myslím, že by bylo krásné, kdyby alespoň některé věci v životě zůstaly prosté a jasné, hodlám se tvrdošíjně držet své teorie o dvou druzích dubu a klidně je budu i nadále nazývat dub letní a dub zimní :o). Tímto končím své botanické filozofování a přeji všem náležitě barevný podzim...
