Dívka ve vlaku
1. 11 2016 | 17.49
V úterý 18. října 2016 jsme se sešly čtenářky knižní předlohy, přibraly pár dalších a vyrazily jsme do kina opravdu ve velkém na jakousi soukromou dámskou jízdu :o). Dokonce jsem si po hodně dlouhé době dala v kině i nějaké to chroupání, protože mi v rámci Cinestar klubu přišla narozeninová poukázka na dětský (rozuměj: malý) popcorn zdarma a bylo mi ji líto nechat propadnout, když už jsme stejně do kina šly (měla jsem pak sice co dělat, abych ho vůbec dojedla, protože na to nejsem zvyklá, ale to je jedno – byl dobrý a to je hlavní :o)
Jinak co se filmového zpracování Dívky ve vlaku týče, musím říct, že se celkem povedlo a poměrně věrně knihu vystihuje nebo přinejmenším její stěžejní pojetí a zápletku. 
Dost věcí sice filmaři změnili, ale to je dáno řekla bych hlavně i stylem vyprávění, kdy se vnitřní myšlenkové pochody knižní hlavní hrdinky dají hodně těžko nějak vizuálně vyjádřit jen tím, že by seděla ve vlaku a popíjela alkohol :o). Líbilo se mi, že to servírovali postupně, podobně jako v knize (možná jsem v tomhle měla trochu výhodu, že jsem už měla načteno, a tudíž jsem nijak netápala), a že zachovali vyprávění z různých úhlů pohledu trojice ženských postav – pohřešované Megan, alkoholičky Rachel i její nástupkyně v jejím domě a u jejího manžela Anny. Ta mi teda ve filmu přišla ze všech postav nejslabší a chyběla mi tam taková ta její lehká frustrace z mateřské dovolené, že měla v knize přece jen ještě další rozměr než jen chorobně ochranitelskou matku, co neřeší nic jiného než dítě. Filmoví tvůrci taky trochu ošidili ono policejní vyšetřování a spíš se víc drželi Rachel jakožto hlavní postavy, ale ve výsledku to myslím až tolik nevadilo. Na druhou stranu moc nechápu, proč přenesli děj románu z Londýna do New Yorku, to mi přišlo jako zbytečné, ale možná by americké publikum na film odehrávající se v zahraničí vůbec nepřišlo, čert ví :o(. Oproti knize taky filmová Rachel překvapivě dobře kreslí a používá to jako "terapeutickou" pomůcku, aby se rozvzpomněla na svá opilecká okna (v knize si místo toho vedla deník, ale tady to zas byla celkem povedená berlička k tomu, jak se mohla dostat do Meganina života, protože ta dřív vedla galerii :o). A o poznání brutálněji byl podle mě ve filmu zachycen okamžik vraždy, z toho mě až mrazilo. No a asi poslední perličkou je fakt, že ve filmu si zahrála i Lisa Kudrow alias Pheobe z Přátel, která mi teda přišla, že neskutečně zestárla (ale možná to dělalo jen to velké plátno :o). Každopádně jsem měla z Dívky ve vlaku opět lehčí depresi (podobně jako po přečtení knihy) a pocit, že vlastně normální vztahy a láska ve skutečnosti vůbec neexistují :o(
Dost věcí sice filmaři změnili, ale to je dáno řekla bych hlavně i stylem vyprávění, kdy se vnitřní myšlenkové pochody knižní hlavní hrdinky dají hodně těžko nějak vizuálně vyjádřit jen tím, že by seděla ve vlaku a popíjela alkohol :o). Líbilo se mi, že to servírovali postupně, podobně jako v knize (možná jsem v tomhle měla trochu výhodu, že jsem už měla načteno, a tudíž jsem nijak netápala), a že zachovali vyprávění z různých úhlů pohledu trojice ženských postav – pohřešované Megan, alkoholičky Rachel i její nástupkyně v jejím domě a u jejího manžela Anny. Ta mi teda ve filmu přišla ze všech postav nejslabší a chyběla mi tam taková ta její lehká frustrace z mateřské dovolené, že měla v knize přece jen ještě další rozměr než jen chorobně ochranitelskou matku, co neřeší nic jiného než dítě. Filmoví tvůrci taky trochu ošidili ono policejní vyšetřování a spíš se víc drželi Rachel jakožto hlavní postavy, ale ve výsledku to myslím až tolik nevadilo. Na druhou stranu moc nechápu, proč přenesli děj románu z Londýna do New Yorku, to mi přišlo jako zbytečné, ale možná by americké publikum na film odehrávající se v zahraničí vůbec nepřišlo, čert ví :o(. Oproti knize taky filmová Rachel překvapivě dobře kreslí a používá to jako "terapeutickou" pomůcku, aby se rozvzpomněla na svá opilecká okna (v knize si místo toho vedla deník, ale tady to zas byla celkem povedená berlička k tomu, jak se mohla dostat do Meganina života, protože ta dřív vedla galerii :o). A o poznání brutálněji byl podle mě ve filmu zachycen okamžik vraždy, z toho mě až mrazilo. No a asi poslední perličkou je fakt, že ve filmu si zahrála i Lisa Kudrow alias Pheobe z Přátel, která mi teda přišla, že neskutečně zestárla (ale možná to dělalo jen to velké plátno :o). Každopádně jsem měla z Dívky ve vlaku opět lehčí depresi (podobně jako po přečtení knihy) a pocit, že vlastně normální vztahy a láska ve skutečnosti vůbec neexistují :o(