David Koller & Friends v Hluboké nad Vltavou
10. 11 2016 | 18.11
A jak už jsem se tu zmiňovala o onom říjnovém víkendu v Praze a že jsem to měla trochu hektičtější, tak proto, že mě kamarádka – velká fanynka Davida Kollera, která mě naučila chodit na jeho koncerty, přemluvila na další (už je z toho skoro každoroční tradice :o) z nich, a sice na koncert tzv. s přáteli, resp. s kapelami, které si předělaly Kollerovy písničky, který se konal v pátek 22. října 2016 v lehce netradičních prostorách Alšovy jihočeské galerie, tedy jízdárny zámku Hluboká nad Vltavou. Když jsem tudíž zvládla náročnou logistiku, co se týče dopravy z Prahy do Budějovic a pak z Budějovic na Hlubokou, přičemž všechno bylo doslova na chlup, sešly jsme se před sedmou večer u jízdárny a spolu s neskutečným davem lidí jsme čekaly, až nás pustí dovnitř. Upřímně řečeno byl trochu problém už se samotným začátkem koncertu, protože dopátrat se jeho skutečného času byl celkem nadlidský výkon, neb na Kollerových webovkách uváděli začátek od půl osmé, ale v rezervačním systému a na lístku samotném bylo od sedmi, tak jsme radši počítaly s tou sedmou, že si klidně chvilku počkáme, než abychom přišly pozdě :o)
Ve výsledku to ale bylo všechno ještě trochu jinak a místo toho, jak jsem si to představovala, že tam ty kapely (hosty) bude mít jakože v průběhu koncertu, měl David Koller vlastně dvě předkapely a koncert jako takový (resp. ten, na který jsme čekaly, že :o) začal až o půl desáté a trval pak jen asi hodinu :o(. Nicméně díky oněm dvěma předkapelám a faktu, že se lidi průběžně courali pro pivo apod. jsme se za tu dobu (tedy od sedmi večer) propracovaly až do první řady, což byl zase úplně jiný zážitek :o). Velkou ostudou ale je, že jsme té první lajny vůbec nevyužily a vlastně ani nic nenafotily, neb já jsem si zapomněla foťák v kufru z Prahy a kamarádka byla natolik u vytržení, že svůj chytrý mobil taky nevytáhla :o(
Jinak první předkapelou byla slovenská Katarzia (vlastně obě předkapely byli ze sousedního Slovenska a dělaly si legraci, že tím David Koller do puntíku dodržel název své poslední desky ČeskosLOVEnsko :o). Musím říct, že jsem o téhle kapele nikdy dřív neslyšela a že mě celkem překvapilo, jací jsou to mimoni :o). Zpěvačka (připadala mi jak v pokročilém stádiu těhotenství, ale nevím, nikde na webu o tom není ani zmínka) byla celou dobu happy jak dva grepy, až jsem si říkala, jestli v něčem nejedou, ale možná to byly jenom hormony :o). Hudebně bych řekla, že to nebyl úplně můj šálek kávy, nicméně měli aspoň zajímavé texty, třebaže taky hodně mimoňské (sražená srnka, krásné depky a tak), rozhodně to byla opravdová poezie a přiznám se, že jsem pak té hudbě až tolik pozornosti nevěnovala a poslouchala spíš, co zpívají, přičemž zpěvačka Katarzie má opravdu krásný hlas. Velkou pochvalu si taky zaslouží organizátoři za to, jak skvěle měli všechny interprety ozvučené (obě předkapely i samotného Davida :o), že to nebylo přehlušené a bez problémů jste jim odkudkoli v sále rozuměli, co zpívají – to mám ráda, takhle profesionálně odvedenou živou hudbu :o). Jo, a abych nezapomněla, z repertoáru Davida Kollera si Katarzia předělala písničku Záchranář a řekla bych, že i celkem zdařile :o)
Další předkapelou pak byli Korben Dallas, které jsem taky vlastně neznala (spíš jen podle jména, ale jejich hudbu ne), a musím říct, že jsem záhy došla k názoru, že jsem o nic nepřišla – jejich hudba totiž rozhodně nebyla nic pro mě a přestože v jádru nejspíš mají s Katarzií jisté společné prvky, chybí jim ony zajímavé texty. Zbývá tudíž jen hudba, která mi přišla taková hodně rádoby nezávislá až jazzová, spíš mi to připomínalo improvizaci než nějakou už hotovou melodii, de facto jen jakýsi sled (často nelibých) zvuků, všechny písničky pak byly vlastně stejné (těžko jsem rozeznávala, kdy některá skončila a kdy začala další) a zpěvákův hlas mi připadal nepříjemně ukňouraný :o(. Navíc jsem měla pocit, že je to všechno jen póza, že si na velké nezávislé umělce jen hrají, a proto jejich hudba nemá duši :o(. Předskokanský koncert kapely Korben Dallas jsem zkrátka vyloženě přetrpěla (hlavně kvůli tomu, abychom se mohly propracovat do té první řady) a nelíbila se mi ani jejich předělávka hitu Chci zas v tobě spát, ze kterého udělali unylou a utahanou baladu :o(. Sice přiznávám, že asi chápu, proč se David Koller rozhodl spolupracovat právě s těmihle skupinami – mají totiž v jistém ohledu celkem podobný styl jako on na svých sólových albech, ale i tak mi přijde, že si Koller pořád umí líp vybrat nebo napsat písničky, které mají alespoň nějaký výraznější refrén nebo částečně chytlavou melodii, zkrátka něco, čeho se může posluchač chytnout, co zaujme (což se Korbenu Dallasovi moc nedaří). Každopádně ale oceňuju originalitu celého tohohle projektu s covery, protože to je přeci jen něco, co se v našich českých luzích a hájích moc nevidí, a rozhodně je to zajímavý nápad :o)
Fotky jsem pro názornost posbírala přes google :o)
No a Davida Kollera, kvůli kterému jsme se na Hlubokou vypravily především, jsme se dočkaly kolem půl desáté. Nechyběl ani náš oblíbený basák Marek Minárik (tentokrát sice opět bez trička s lemurem a nezvykle vážný, ale pořád stejně roztomilý :o). Hned od začátku to vzali pěkně od podlahy a hráli jednu rychlou písničku za druhou (Koller se navíc už asi u druhé písničky posadil i za bubny), přičemž důvodem bylo nejspíš všudypřítomné chladno, protože hlubocká jízdárna není nijak vytápěná a navíc byli pořád otevřené dveře ven, takže jsem v pohodě vydržela celý večer v kabátě, aniž bych se potila (a David Koller byl jen v košili :o).
Ke své hanbě musím přiznat, že jsem pořád ještě neudělala žádný pokrok ve znalosti textů jeho nových písniček (už se sice občas chytám na refrénech, ale jinak je to bída), takže mi stání v první řadě pod pódiem (co bych za to dala u Muse :o) připravilo i nejednu horkou chvilku, nicméně čirá hrůza mě polila ve chvíli, kdy se Koller rozhodl, že popojde blíž k okraji pódia a začal pochodovat z jedné strany na druhou a mě napadlo: panebože, teď sleze dolů z pódia a vrazí mikrofon před pusu nějakému fanouškovi, aby si zazpíval s ním, a byla jsem skálopevně přesvědčená, že nějakým Murphyho zákonem nebo zákonem schválnosti by si klidně mohl vybrat mě (už předtím totiž sem tam kouknul naším směrem, ale počítám, že jsem si to jen tak moc brala a že to zkrátka patřilo k všeobecné strategii komunikace s publikem :o) a trapas jako trám by byl na světě (až by se ozvalo jen lálalá nánaná :o). Naštěstí měl David Koller rozum a nic z toho neudělal (raději nechával zpívat celý dav :o), ale i tak jsem se v té první řadě necítila úplně nejlíp (původní plán byl totiž takový, že tam hlavně vmáčknu kamarádku jakožto pravověrnou fanynku, ale nakonec bylo místa dost, tak jsme stály vedle sebe :o).
Koncert Davida Kollera se mi ale jinak zase líbil – obdivuju, že je takový profík (začátek pěkně na čas, všechno perfektně ozvučené, žádné zbytečné proslovy a k tomu hraje na spoustu nástrojů – na šesti i dvanáctistrunnou kytaru, na bicí a perkuse... tentokrát navíc moc hezky ztlumoval rozezvučený gong svým pozadím, aby byla nějaká show :o) a že si zachovává pokoru. Líbí se mi, jak evidentně zmoudřel (oproti mladým letům) a že se nijak nepovyšuje nad svůj hudební doprovod (spíš naopak), tím je mi hrozně sympatický – výsledkem pak je, že třebaže jeho hudbu normálně neposlouchám (proto ta neustálá neznalost textů :o), na živé koncerty chodím moc ráda. Na staré hitovky jako Černí andělé, Šrouby do hlavy nebo Troubit na trumpety by se nám líbilo jsme si dokonce i zazpívaly a zatancovaly, až mi bylo skoro líto, že koncert skončil tak brzy :o)
Jediné, co mě trochu deptalo, byl fakt, že pořadatelům dovolili v takových krásných historických prostorách udělat stánky s pivem a jiným občerstvením (v místech, kde je za normálních okolností galerie!) a že tam celý večer smrděl cigaretový kouř (byly sice otevřené dveře ven, ale i tak museli lidi hulit už v tom skleníku před vchodem, kde je normálně všude kouření zakázané, jinak by to tam tolik nesmrdělo :o(. Přišlo mi to jako strašné barbarství a říkala jsem si, jak to, že nikdo z provozovatelů nemá strach, aby se tím budova a její vnitřní výzdoba a vůbec všechno nezničily (podle mě bohatě stačily ten hluk a vibrace z decibelů :o(. Mám hlubocký zámek i jeho okolí moc ráda a tohle mi bylo opravdu líto, protože je podle mě vzácnou památkou a všichni bychom se ho měli snažit chránit. Příště bych si proto asi koncert v hlubocké jízdárně pořádně rozmyslela. Nemluvě o tom, že to bylo na stojáka, takže mě za ty tři hodiny pak solidně bolely nohy, a vzhledem k tomu, že jsem předtím ještě celý den běhala po pražských obchodech a tak, měla jsem toho fakt plný brejle a byla ráda, že jsme si mohly při zpáteční cestě autobusem sednout a pěkně v teple se nechat odvézt domů :o)
