International Championship 2016

Posledním letošním říjnovým snookerovým turnajem, který kanál Eurosport přenášel, byl International Championship v čínském Ta-čchingu, na který jsem koukala opět od prvního dne, tedy od pondělí 24. října 2016 odpoledne po příchodu z práce. Viděla jsem tak hrát Ronnieho O'Sullivana proti mladinkému Xiao Guodongovi, kteří v tomhle prvokolovém zápase převedli nezvykle napínavý souboj. Začala jsem koukat za stavu 5-4 pro Ronnieho s tím, že se zápas hrál celkem na 11 framů (tedy na 6 vítězných), a Xiao Guodong nahrál v desátém framu slušných 53 bodů, včetně 4 bodů za faul z jistoty, když Ronnie potopil bílou. Potom se přetahovali o to, kdo potopí extrémně těžkou hnědou, která byla nalepená na krátkém mantinelu, přičemž nakonec se kvůli totožnému bodovému stavu (62-62) muselo pokračovat znovuvrácením černé koule. Los vyhrál Ronnie, ale ke stolu poslal Guodonga, aby situaci rozehrál, ten ale nakonec potopil bílou, a tak zápas vyhrál Ronnie O'Sullivan, aniž by vlastně onu poslední černou potopil :o). Komentátoři nezapomněli upozornit na to, že je Ronnie v Číně neuvěřitelně oblíbený, doslova prý kolem něj panuje fanouškovské šílenství, protože v Číně nebývá tak často, což bylo vidět i po zápase, kdy se na něj sesypali fanoušci kvůli autogramům a musela je dokonce krotit ochranka :o)

 

Potom jsem koukala v úterý 25. října 2016 zase po návratu z práce – ve všední dny jsem tak stíhala maximálně nějakých 30 až 45 minut hry, protože tím, že se hrálo v Číně, byly vysílací časy posunuté a snooker na Eurosportu běžel každý den od osmi ráno a pak od půl druhé odpoledne (na druhou stranu jsem se aspoň nemusela s nikým přetahovat o ovladač večer :o). Jinak v úterý jsem koukala na druhokolový zápas opět Ronnieho O'Sullivana tentokrát proti Kurtu Maflinovi, přičemž stav, když jsem zapnula televizi, byl 3-4 pro Maflina, ale v onom probíhajícím osmém framu už měl Ronnie slušný bodový náskok (63-37). Pak se postrkovali o žlutou, která byla pro Ronnieho frameballem, a pinkali si jistoty (když se Ronniemu povedla jedna obzvlášť pěkná a se skloněnou hlavou si křídoval tágo, měl na tváři moc spokojený výraz, až skoro na jednu vteřinku úsměv :o). Žlutou kouli ale nakonec potopil Kurt Maflin a nastala podobná jistotová přetahovaná o zelenou, kterou pak ale nechal Maflin nabídnutou před kapsou a Ronnie ji potopil a srovnal tak stav na 4-4 (hrálo se zase celkem na 11 framů). Mimochodem líbilo se mi, jak v levém horním rohu vyskakovaly výsledky ostatních probíhajících zápasů doprovázené hezkým zvukovým efektem (jako v nějaké videohře), v průběhu Ronnieho hry jsem se tak dozvěděla, že do dalšího kola postoupil Neil Robertson, Liang Wenbo nebo John Higgins.

V devátém framu se Kurt Maflin snažil potápět docela odvážnými strky, ale dvakrát skončil jen u potopené červené bez nějaké pěkné nahrávky na barevnou a pak dokonce nechal na stole šanci pro O'Sullivana, který ji samozřejmě využil a povedl se mu z toho krásný 82bodový náběh (barevná dohrávka spolu s růžovou už mu zůstala na stole, takže stovka z toho nebyla), kterým frame vyhrál a dostal se do vedení 5-4. No a v následujícím desátém framu nedotáhl na začátku jistotu pro změnu Ronnie a nechal tak soupeři nabídnutou červenou k potápění. Maflinovi se pak ale vyklepla červená a ke stolu šel zase Ronnie, ten ale po dvou potopeních raději zahrál jistotu, nicméně Maflin mu pak nechal nepotopenou červenou nabídnutou mezi čelistmi, kterou Ronnie bez problémů potopil a už soupeře ke stolu nepustil, přičemž z toho byl krásný náběh 101 bodů a vítězství nejen ve framu, ale i v zápase (a postup do dalšího kola).

Ve čtvrtek 27. října 2016 odpoledne už se hrálo čtvrtfinále (ve středu jsem koukat nemohla, protože mám v práci dlouhou :o( a já měla od tří hodin možnost koukat na souboj Stuarta Binghama s Michaelem Holtem, který v předchozím kole vyřadil Ronnieho O‘Sullivana (stav byl 4-0 pro Binghama). Nicméně po Binghamově chybě na poměrně jednoduché modré, která mu zůstala blízko kapsy v horním levém rohu, se ke stolu dostal Michael Holt, ale kvůli uspěchanému rozstřelu balíku červených nahrál jen nějakých 39 bodů. Bingham potom ale nepotopil, přestože tam měl šanci na poměrně snadnou červenou, a pak tam seděl ve svém křesílku a tvářil se jako Jelimánek, zatímco Holt vyhrál frame jednoznačným bodovým rozdílem 5-102. V šestém framu nicméně dostal Bingham opět šanci poté, co se Michaelu Holtovi krátce po rozstřelu nepovedl útok, nahrál ale jenom a pak musel jít raději do jistoty. Jenže Holt pak zahrál mnohem hezčí jistotu a Bingham fauloval na žluté, kterou ťuknul místo červené, což ho stálo 4 body, a stůl se vracel zpátky. Potom první potápěl Michael Holt, ale nenahrál žádný velký bodový náběh (asi dvě potopení a pak zase jistota), Bingham to samé, no zkrátka se takhle chvíli střídali, větší motivaci a sílu vůle měl ale evidentně Holt (podle komentátorů by se vítězstvím na International Championshipu mohl poprvé v životě dostat do top 16), protože pak najednou začal tahat z rukávu skvělé strky a potápět, takže se mu podařilo nahrát náběh 81 bodů a vyhrát frame :o).

V dalším, sedmém framu potápěl první po rozstřelu Michael Holt, ale kvůli černé odražené blíž ke krátkému mantinelu nahrál jen 14 bodů a pak musel jít do jistoty. Ty mu docela šly, o něco později v zápase zahrál moc pěkný snooker, ze kterého Bingham dvakrát netrefil, a pak znovu, když schoval bílou za žlutou a poslední červená byla na opačném konci stolu – to Bingham taky netrefil a pak raději frame vzdal (Holtovi se tím podařilo stáhnout skóre už na 4-3). Vtipné bylo, že Michael Holt taky nenahrál bůhvíjak vysoké náběhy, ale přesto měl díky všem těm faulům o dost vyšší bodové konto :o). Osmý frame se nesl v podobně zdlouhavém duchu plném jistot a malých bodových náběhů jako ty předchozí (framy trvaly kolem 30 minut) a komentátoři to nezapomněli oglosovat slovy, že Bingham je od té svojí chyby na modré v pátém framu úplně marný :o(. I v osmém framu tak Holt nasbíral více bodů než Stuart Bingham, nicméně ten se snažil bojovat a šel ke stolu i ve chvíli, kdy by na vítězství ve framu potřeboval dva snookery, nakonec ale vyhrál opět Holt (už čtvrtý frame v řadě) a srovnal tak stav na 4-4, přičemž když dohráli, pomáhal rozhodčímu vyskládat potopené červené koule zpátky na stůl, což mi přišlo jako moc hezké gesto :o)

V devátém framu došlo to jejich pinkání jistot tak daleko, že se dokonce přenastavoval celý stůl znovu od začátku :o(. Režii ta jejich hra už taky nejspíš nebavila, protože během oné vynucené pauzy dali na obrazovku i druhý stůl, kde spolu hráli Mark Selby a Joe Perry poslední jedenáctý frame, přičemž stav byl 5-5 a přetahovali se o potopení zelené. To bylo podstatně jiné kafe, napínavější, akčnější a byla jsem moc ráda, že nám umožnili jejich hru aspoň chvíli sledovat. Zelenou kouli nakonec potopil Joe Perry, ale následující hnědou už nedal, tu pak potopil Selby a po ní i růžovou a vyhrál tak frame i celý zápas, díky čemuž postoupil do semifinále. Po návratu k Binghamovi s Holtem se ukázalo, že se mezitím Stuart Bingham trochu probral a rozehrál, protože se mu podařil 131bodový náběh, kterým frame vyhrál a znovu se ujal vedení 5-4. V desátém framu ale Stuart Bingham uhrál jen 36 bodů a pak, přestože měl hezky rozehráno a vypadalo to, že frame bude jeho, nepotopil a bezproblémový stůl si od něj převzal Michael Holt, který s menšími přestávkami nahnal slušný bodový náskok a frame mu nakonec ukradl, čímž srovnal stav na 5-5. V posledním jedenáctém framu bylo znát, že na oba hráče už solidně doléhal tlak situace a oba kazili i vyloženě jednoduché koule – v úvodu to byl Bingham, který podle komentátorů prostě příliš přemýšlel a ještě ve chvíli, kdy odehrával strk, tak si vlastně nebyl jistý, co chce hrát, a výsledek pak podle toho vypadal, takže červená zůstala na stole a dostal šanci Holt, ten ale nahrál jen asi nějakých 23 bodů a pak dal moc síly při strku na modré do středové kapsy, dokonce až tolik, že mu přeskočila mantinel a vyběhla ze stolu pryč :o). No, zkrátka to bylo docela martýrium, ale nakonec to dopotápěl Bingham a vyhrál tak frame i zápas a postup do semifinále, z čehož jsem upřímně řečeno měla tak trochu smíšené pocity – na konci jejich dlouhého souboje jsem byla vlastně už jen ráda, že konečně dohráli, ale předtím v průběhu jsem spíš držela palce Holtovi, protože bojoval opravdu pěkně a některé jeho strky byly faktu super, zatímco Bingham mi připadal, že spíš jen tak jako přežíval :o(

V pátek 28. října 2016 jsem pak koukala na semifinálový zápas Judda Trumpa s Dingem Junhui, a to prosím od desátého framu, kdy byl stav 2-7 pro Dinga, ale Trump měl poměrně výrazný bodový náskok 52-0. Bohužel se mu pak ale nevydařila jistota a červená zůstala nabídnutá před kapsou, přičemž ani růžová pro pokračování nebyla ničím krytá, takže ho Ding za jeho chybu hned ztrestal a kombinoval pak pěkně s černou, takže mu body naskakovaly jako na běžícím páse. Nakonec se ale zasekl na těžké žluté, kterou nepotopil, ale Judd si s ní později poradil, potopil i zelenou, nicméně frameballová hnědá mu zůstala na stole. Ding ji pak sice potopil, ale následující růžovou už ne, ta se naopak povedla Trumpovi, který díky ní frame vyhrál (byl to boj doslova o každou kouli :o) a snížil tak Dingův náskok na 3-7 (v semifinále už se hrálo celkem na 17 framů, tedy na 9 vítězných). V jedenáctém framu Trump ve své snaze pokračoval, a přestože měli podle komentátorů oba hráči trochu problém uhlídat si bílou kouli (na turnaji byly prý neuvěřitelně rychlé stoly), podařilo se Juddu Trumpovi moc pěkně rozehrát stůl a získat frame v jediném náběhu 70 bodů. Ve dvanáctém framu hrál pro změnu dobře Ding (jakoby na oplátku :o) a taky frame získal jediným vysokým náběhem, dokonce úctyhodným 134bodovým, čímž se začal nebezpečně blížit k vítězství (stav byl 4-8). No a ve třináctém framu se situace naneštěstí opakovala a Ding vyhrál 72bodovým náběhem nejen frame, ale i zápas a postup do turnajového finále :o(. Rozumějte: ne, že bych to Dingovi vyloženě nepřála, mám ho celkem ráda, ale z těchhle dvou hráčů mám prostě radši Trumpa, i když tentokrát zas až tolik úchvatně nehrál, pořád věřím, že má před sebou zářnou budoucnost :o)

V sobotu od osmi ráno (ano, nebyla jsem líná si kvůli snookeru i přivstat :o) jsem ještě od úplného začátku (byl to asi jediný zápas, na který jsem koukala opravdu od začátku do konce) sledovala druhý semifinálový zápas mezi Markem Selbym a Stuartem Binghamem. Selby na začátku nevypadal v dobré formě a předvedl několik hodně nepovedených strků (nejen že nepotopil, ale nevedly se mu ani jistoty) a tipla bych si, že podle toho, jak se tam tak protahoval s tágem za krkem, ho možná zase bolela záda :o(. Bingham tak první dva framy vyhrál (hrál opravdu moc pěkně a po tom, co předváděl proti Michaelu Holtovi jsem ho skoro nepoznávala :o), ve třetím framu ale začal Selby trochu vystrkovat růžky a po Binghamově nepovedeném pokusu o potopení využil svoji šanci k opravdu krásné hře, jen měl smůlu, že mu po nějakých 66 bodech skončila bílá moc blízko černé a nemohl tudíž pokračovat v náběhu, na stole zbývalo 67 bodů, a tak musel jít do jistoty. Ta se ale moc nevyvedla a Binghamovi tam zůstala nabídnutá červená na střed, po které však potopil černou hodně velkou haluzí a zase skončil, párkrát se vzájemně prostřídali u jistot a nakonec opět potápěl Selby, čímž získal první frame v zápase.

Ve čtvrtém framu se první k potápění dostal Bingham, ale po několika nedotažených strcích, kdy se mu bílá dvakrát zastavila poblíž jiné koule a musel tak hrát přes ní, nepotopil černou (ta mu zůstala u dolní pravé kapsy přímo mezi čelistmi) a ke stolu se dostal Selby, který si tam našel červenou k potopení a po ní mohl pokračovat přes tu inkriminovanou Binghamovu černou dál a hrál zase suprově, tak, jak ho znám, že byla radost na něj koukat :o). Jenže pak mu frameballová červená zůstala stát mezi čelistmi (byla to trochu těžší nahrávka, ale zase nic tak hrozného) a Bingham tak dostal šanci nahrát si taky slušný bodový zisk, takže ve výsledku skončili na shodném skóre 68 bodů a o výhře ve framu opět rozhodovala znovuvrácená černá, kterou nakonec krásně odvážným strkem potopil Selby a srovnal tak stav před přestávkou na 2-2.

Komentátoři celkem vtipně upozornili, že v tomhle zápase proti sobě vlastně hraje snookerová světová jednička (tedy Mark Selby) se světovou dvojkou :o). Mě osobně pak ještě přišlo zajímavé pozorovat rozdíly mezi jednotlivými hráči – v Selbyho podání vypadá snooker tak trochu jako balet, jak tak všelijak elegantně kříží a pokrčuje nožky :o), zatímco Bingham mi připomíná spíš Budhu, zvlášť když si napůl "sedá" na stůl s nohou pokrčenou před sebou v jakémsi polovičním tureckém sedu :o). Každopádně po přestávce se Selby vrátil ve skvělé kondici, a jakmile se dostal ke stolu, už tam Binghama nepustil a uhrál krásný stovkový náběh (i když mu poslední černá koule před barevnou dohrávkou vyskočila ze stolu :o). V šestém framu se, jako by to chtěl Selbymu vrátit, Bingham taky předváděl v tom nejlepším světle a taky si uzmul frame stovkovým náběhem, takže se zase dostali na remízu 3-3.

V úvodu sedmého framu se pak Selbymu povedla skvělá jistota, ze které vůbec nebylo vidět na červenou a kterou od Binghama získal 8 bodů za dva "foul and a miss", protože to musel hrát přes několik mantinelů. A krátce nato potrápil Selby Binghama další suprovou jistotou, kdy bílou schoval za žlutou kouli tak dobře, že nebylo vidět na žádnou z červených, čímž získal další dva fauly a potom dokonce freeball, tzn. že si mohl vybrat libovolnou kouli a ta se mu bude počítat jako červená, díky čemu se dostal opět ke stolu a mohl pokračovat ve hře. Pak ale Selbymu podařil "touching ball" na modré, který vyřešil jen lehýnkým ťuknutím a nechal Binghama, ať si to po něm vyžere :o). Načež potom Selby perfektně potopil pekelně dlouhou červenou přes celý stůl (podle grafiky byla vzdálenost nějakého dva a půl metru mezi koulemi a pak dalšího půl metru do kapsy), zkrátka se konečně rozehrál a byla opravdu radost se na něj koukat :o). No a nakonec vyhrál Selby i poslední osmý frame z dopolední session s tím, že po Binghamově nepotopené červené využil šance a povedl se mu i moc pěkný rozstřel balíku červených z modré koule (musel to hrát hodně silně), pak ale přetáhl bílou a kvůli téhle špatné nahrávce nepotopil růžovou a jen po nějakých 7 bodech musel od stolu. Bingham pak ale sám sebe tak trochu zasnookeroval a musel jít po pár bodech taky od stolu, načež Selby předváděl doslova mistrovskou hru a potápěl i hodně těžké koule z neuvěřitelně krkolomných pozic, takže onen ne příliš šťastně rozehraný stůl nakonec dohrál dočista a první část svého souboje se Stuartem Binghamem zakončil slušným náskokem 5-3.

Navnaděná Selbyho pěkným snookerem jsem koukala na pokračování jejich boje i v sobotu 29. října 2016 odpoledne, kdy se v devátém framu hrálo dál i poté, co Selby potopil frameball a na stole zůstala už jen poslední problematická červená nalepená u žluté na dlouhém mantinelu, ke které Selby zahrál jistotu. Binghamovi by totiž stačil jeden snooker, a tak to šel ještě zkoušet, ale nakonec další koule dopotápěl opět Selby a pokračoval tak ve svém vedení 6-3. V desátém framu potápěl po několika úvodních jistotách jako první opět Selby, nicméně neměl před sebou zrovna lehký stůl, protože si červené vzájemně dost překážely, každý jeho strk a přihrávka tudíž musely být opravdu přesné. Když se pak musel Selby při jednom strku obzvlášť natahovat a na zemi měl víceméně jen špičku levé nohy, neodpustila si komentátorka pěknou glosu o tom, že proto prý snookeroví hráči nosí boty s dlouhými špičkami, protože se podle regulí musí při odehrávání dotýkat země alespoň jednou nohou, resp. se počítá i špička jedné boty, takže je prý každý milimetr dobrý :o). Každopádně Selby si nakonec ten složitý stůl pěkně rozebral a kouli za koulí postupně potápěl, až se opět dostal na další velký bodový náběh, přičemž se dokonce úspěšně pokusil o další stovku v kariéře (konkrétně prý 434.) a pokračoval ve svém vedení 7-3.

V úvodu jedenáctého framu se Selbymu povedla krásně přesně zahraná dlouhá červená následovaná skvělou jistotou, za kterou získal na Binghamovi jeden faul. Potom si chvíli pinkali jistoty a po Binghamově nedotažené bílé v jistotě do rozstřelového pole u krátkého mantinelu se zase dostal ke stolu Selby a potrestal svého protihráče dalším stovkovým náběhem (konkrétně 125 bodů :o). Moc se mi jeho hra líbila, byly to takové pěkné svižné framy, i když chápu, že pro Binghama to asi tak radostně nevypadá, mě se na to koukalo moc dobře :o). Ve dvanáctém framu se Bingham snažil útočit hned po rozstřelu, ale moc se mu to nepovedlo, nicméně Selby pak při pokusu o jistotu ťuknul místo červené růžovou kouli a "daroval" tak Binghamovi rovnou 6 bodů. Bingham pak ale taky chyboval a po nepotopené červené na střed nechal Selbymu na stole hodně jednoduchý začátek pro slušný bodový náběh. Selby sice zezačátku sám sebe zasnookeroval, ale pak se hezky opravil na modré (přes shluk červených neviděl ani na černou ani na růžovou) a nahrál nějakých 67 bodů, než mu kvůli horší nahrávce zůstala červená na stole. Bingham samozřejmě ještě šel zkusit svou šanci, ale nebyl příliš úspěšný a Selby se pak nakonec ke stolu ještě vrátil a frame i celý semifinálový zápas vyhrál stavem 9-3. No, a protože díky tomu skončili docela brzo, stihla jsem v sobotu ještě i vyžehlit a kouknout při tom na Harryho Pottera, když už se blížil ten Halloween a poslední dobou ho pořád dávají v televizi :o)

V neděli 30. října 2016 pak od sedmi ráno (kvůli změně času :o( hráli finálový zápas Mark Selby s Dingem Junhui, takže jsem koukala až od osmi (nechtělo se mi kvůli tomu schválně vstávat dřív, když byla přeci jen ta neděle), kdy byl stav 3-0 ve prospěch Selbyho. Ve čtvrtém framu se ale zasekli na poměrně patové situaci a celý frame se přenastavoval znovu od začátku, přičemž následně Dingovi padla do kapsy bílá a Selby měl možnost potápět. Nedostal se ale až k frameballu a Ding se pak přes několik chyb a hodně těžkých koulí (povedla se mu i moc pěkná jistota na zelené, kterou schoval na krátký mantinel u černé pěkně do řady za ostatní barevné a bílou poslal do rozstřelového pole na opačném konci stolu, takže pak Selby musel hrát přes dva mantinely a přišlo mi obdivuhodné, že na tu vzdálenost zelenou trefil napoprvé :o) propracoval k bodovému rozdílu 6 bodů a vítězství ve framu si ukradl až potopením poslední černé koule za 7 bodů (stav tudíž snížil na 3-1). Komentátoři nezapomněli zmínit, že tohle je už šesté finále, ve kterém se tihle dva hráči potkali (naposledy to bylo na jaře na letošním Mistrovství světa), přičemž prý skóre výher je 3-2 pro Dinga.

V pátém framu pak Ding zahrál krátce po rozstřelu hodně nepovedený strk, do kterého dal málo síly, takže se mu bílá zastavila uprostřed stolu a nedokutálela se ani k červeným, na což reagoval jen tím, že tak jako smutně svěsil hlavu :o(. Byl z toho totiž nejen faul, ale především krásná šance pro Selbyho potápět, kterou samozřejmě využil. Moc pěkně si vyváděl z balíku červených přesně ty koule, které potřeboval – nejdřív růžovou, pak černou, nakonec se ale zablokoval u červené těsně vedle černé koule a musel jít do jistoty, která se mu ale moc nepovedla. Jenže Ding svou šanci nevyužil a červenou nepotopil, naštěstí mu alespoň bílá skončila v celkem slušné jistotě, každopádně to bylo až takové smutné koukat se na Dinga, když mu to takhle moc nejde :o(. Ding pak sice ještě trochu zabojoval, ale frame nakonec stejně vyhrál Selby.

V podobném duchu se pak nesly i všechny ostatní framy – Ding sice bojoval a snažil se, ale většinou potápěl málo (třeba jen jednu červenou nebo tak) a nedařilo se mu uhlídat bílou, takže pak neměl nahrávku pro pokračování, kdežto Selby hrál řekla bych v životní formě, a nejen že krásně potápěl, ale nastražoval i hodně povedené jistoty a se všemi složitostmi stolů si uměl bravurně poradit a otevřít si cestu k dalšímu potápění :o). Zkrátka Selby předváděl, jak má správný snooker vypadat, zatímco Ding proti němu vypadal jak zpráskaný pes a nejspíš celý zápas už někdy na začátku v duchu vzdal, což byla škoda :o(. Komentátoři nechápavě připomínali jeho předešlou formu proti Juddu Trumpovi, kde prý do zápasu vtrhl jako uragán a porazil ho 9-4, proti Selbymu ale ztrácel hodně propastným skóre :o(. A v posledním jedenáctém framu to nebylo jiné – Dingovi se nepovedl moc ani rozstřel, takže Selby mohl hned potápět a dokonce se pustil do kombinování červených jenom s černou a pokoušel se o maximum (evidentně neměl důvod být pod nějakým velkým tlakem, takže proč ne :o), pak ale hůř dotáhl bílou a musel kombinovat s modrou – v tu chvíli se tak hezky usmál a bylo jasné, že už si jde "jen" pro vítězství v turnaji a nebude se trápit s výší bodového náběhu :o). Svoji krasojízdu zakončil 78bodovým náběhem a neuvěřitelným skóre 10-1. Dingovi pak ale moc pěkně gratuloval a možná ho i trochu utěšoval nebo povzbuzoval, což bylo moc hezké :o)

 

Takže to by bylo z International Championship všechno, ale když tak teď koukám, jak je tenhle článek dlouhý a nejspíš i nudný, budu se muset snažit pro příště své snookerové zpravodajství nějak zkrátit nebo rozdělit a dávat ho pokud možno třeba i trochu aktuálněji a ne až dva tři týdny poté :o(. Každopádně všichni čtenáři, kteří se pročetli až sem, se můžou v komentářích hlásit o speciální diplom za příkladnou výdrž u mých snookerových výžblebtů :o)