Jak mě chytla kreslící
26. 02 2017 | 18.36
Protože se o mě minulý týden pokoušel nějaký bacil a byla jsem celkově taková nějaká nanicovatá, unavená a prostě down, vybrala jsem si starou dovolenou a udělala si takové malé soukromé jarní ozdravné prázdniny :o). No a protože jsem k tomu všemu měla opět i lehce rozrochaná záda (aneb dobře míněná preventivní masáž od profíka nemusí být vždycky to pravé ořechové) a nechtěla jsem si je dlouhým sezením za počítačem nebo nad knihou dochroumat ještě víc (už i tak jsem měla kolem poledne problém, že moje zádové svaly protestovaly proti tomu, aby nosily celé tělo a bylo úplně jedno jestli sedím, stojím nebo ležím :o(, napadla mě spásná myšlenka, že bych mohla zkusit kreslit – člověk u toho totiž nesedí pořád v jedné pozici, musíte si odbíhat mýt ruce začerněné od tuhy a tak, zkrátka ideální rehabilitační volnočasová aktivita :o). Navíc jsem si u toho i krásně pročistila hlavu (třebaže nevím, jestli jsem opravdu používala výhradně pravou půlku mozku :o), neb když kreslím, nejsem schopná myslet na nic jiného, než na to, kde který kousek správně vystínovat, jak bude nejlepší udělat tuhle křivku či co si proboha počnu s blond vlasy :o)
Výsledkem mého snažení se vám samozřejmě za chvilku i pochlubím, ale dopředu říkám, že vlastně stejně nejsem s žádným ze svých výtvorů stoprocentně spokojená a nejradši bych spoustu věcí opravila nebo nakreslila jinak (což už samozřejmě nejde a znamenalo by to zkusit nakreslit celý obrázek znovu, i když to vlastně není tak úplně špatný nápad a docela by mě zajímalo, kdybych kreslila podle stejné předlohy několik obrázků, jestli bych dělala pořád stejné chyby :o). Každopádně jsem měla během své dovolené poměrně pevný režim, a jakmile jsem se dorůžova vyspala (rozumějte: do osmi, do půl osmé) a nasnídala, uklidila jsem stůl (tedy odstranila noťas a další každodenní nezbytnosti :o) a vrhla se na kreslení, přičemž jsem zpravidla vyprodukovala jeden obrázek dopoledne, pak jsem si dala pauzu na oběd a odpoledne jsem zvládla nakreslit výtvor druhý (zkrátka rozvrh skoro jako akademický malíř, haha :o)
Jinak pokud jde o výběr předloh, tak to byl taky celkem oříšek. Náležitě poblázněná seriálem Poldark (myslím, že by se na mě dalo použít přídavné jméno "poldarked" :o) jsem měla o dva obrázky hned postaráno :o). Samozřejmě jsem si nemohla odpustit nakreslit portrét Rosse Poldarka, ale vybrat si předlohu z onoho nepřeberného množství fotek, na kterých mu to sluší, byl téměř nadlidský úkol :o). Nakonec jsem se rozhodla pro tuhle promo fotku k druhé sérii s pronikavým pohledem, protože jsem si říkala, že takhle nějak by nejspíš vypadal jeho portrét v rodinné galerii :o). U Demelzy jsem to měla jednodušší v tom, že moc jejích obstojných fotek na internetu nekoluje, takže jsem ve výsledku vybírala asi jen ze dvou, a sice z té, kterou jsem nakonec použila (s rozpuštěnými vlasy), a z té, která je na přebalu knihy.
Další jistotou pak byl i obrázek Matta Bellamyho z mé oblíbené kapely Muse, kterého jsem se chystala kreslit už hned po skončení kurzu, ale vybrat tu jedinou a správnou předlohu bylo opět mučení :o(. Nakonec jsem se při rozhodování řídila tím, kde mu to podle mě nejvíc sluší, aka kde vypadá tak, jak to mám nejradši (tedy tak trochu jako kluk odvedle :o), sice s tou bradkou ho až tak moc nemusím, ale na jiných fotkách měl zase nic moc účes (nelíbí se mi, když má delší vlasy :o) a tady se tak hezky napůl usmívá, což je pro něj podle mě "v zákulisí" typické, že je takový smíšek, když teda nevystupuje nebo nepózuje coby drsnej rocker (obrázek podle nějaké takovéhle jeho drsňácké promo fotky možná taky ještě někdy nakreslím :o). No a pak jsem měla v pácu ještě Kade Hudson a Catherine Zeta-Jonesovou, u kterých jsem se snažila vybírat hlavně takovou předlohu, kde si budou aspoň trochu podobné, protože třeba taková Kate Hudson má sice spoustu fotek, kde jí to sluší, ale neřekli byste, že je to Kate Hudson, a Catherine Zeta-Jonesovou jsem chtěla nakreslit podle nějaké předlohy tak, jak si ji pamatuju ze Zorra s Antoniem Banderasem, kde jí to podle mě slušeno nejvíc :o)
Původně jsem si pohrávala s myšlenkou, že vám sem hodím jen svoje kresby a vy budete muset uhádnout, koho že jsem se to pokoušela zvěčnit, ale po nepříliš povedené rekognici u nás doma, kdy byl úspěšně identifikován jenom Matt, jsem se rozhodla to neriskovat :o). Mimochodem myslím, že Matt se mi povedl ze všech nejvíc, na druhém místě bych viděla Rosse alias Aidana Turnera a pak asi Catherine Zeta-Jonesovou, Demelzu a Kate Hudson (nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že ty ženské mi prostě nejdou :o(. Jinak jste si nejspíš všimli, že většinou zvítězilo moje tíhnutí k viditelným tahům tužkou, tedy že jsem se tak úplně nesnažila vyplnit každou bílou plochu, jak nás to učila lektorka v kurzu – to stínování do jemných nuancí mi zkrátka nejde, takže raději nechávám bílého až až a spíš se jen snažím přidat sem tam nějaký stín, protože mi to jaksi vyhovuje líp, než "vybarvovat" celou plochu a maskovat jednotlivé tahy tužkou. Ano, někdy něco rozmažu, ale většinou mi nevadí, když jsou tahy vidět – že by to byl můj "styl"? Pokud si teda vůbec můžu troufnout tvrdit, že v kreslení nějaký styl mám :o). Krom tahů pak můžete na některých obrázcích taky vidět, jak jsou otlapkané a malinko pokroucené od mých upocených prstů (občas nechybí ani nějaké ty šedé otisky :o(, což je způsobeno částečně i tím, že jsem neměla vyloženě papír na kreslení, který bývá o něco silnější než ten obyčejný do tiskárny, a částečně pak tvůrčím zápalem a lehkou nervozitou, aby se mi výtvor podařil :o).
Každopádně to, jak se mi ten který portrét nakonec povedl/nepovedl posuďte raději sami...
Závěrem jen pro doplnění uvedu, že časově nejnáročnější byly většinou vlasy, neb zahrnovaly hodně vybarvování a ne nadarmo se říká, že u žen jsou korunou krásy (u Matta to pak byly ještě i vousy :o), a pokud se vám na jednotlivých obrázcích něco nezdá, prozradím vám, že u Rosse Poldarka jsem nakreslila moc velkou pusu a málo jsem mu vystínovala oči (u vlasů jsem se držela víc než jakýchkoli zásad svého instinktu a místo nějakého rozmazávání jsem kreslila vyloženě podle sebe a dělala fakt kudrlinky :o). Naopak u Demelzy jsem se nechala příliš unést vzpomínkami na instrukce z kurzu kreslení pravou hemisférou o tom, že je potřeba každou bílou plochu "ušpinit", takže ve výsledku vypadá její tvář trochu jako umouněná Popelka :o(, a taky se mi nepovedlo tak úplně vystihnout její rysy :o(. Mattovi jsem zas trochu odflákla uši (mohla jsem je víc vystínovat) a Kate Hudsonové jsem udělala moc velké levé oko (nebo jsem ho možná měla líp vystínovat, čert ví), navíc jsem si pořádně nevěděla rady s těmi jejími blond vlasy (ono je celkem těžké nakreslit na bílý papír bílé pramínky vlasů, že... :o( a ruku a prsty jsem kreslila de facto poprvé v životě (na kurzu jsme se totiž soustředili pouze na portréty, kresba zbytku lidského těla byla součástí pokračovacího kurzu, na který už jsem pak nešla), ale její předlohu jsem si částečně vybrala taky kvůli tomu, protože jsem si to chtěla vyzkoušet :o). No a u Catherine Zeta-Jonesové jsem si moc nevěděla rady s jejími vlasy, na předloze totiž byly převážně v černočerné tmě, takže jsem celkový tvar jejího účesu hodně odhadovala a nebyla jsem si úplně jistá, jak udělat světelné odlesky, aniž by to vypadalo, že šediví :o(
No ale ve výsledku se mi to kreslení moc líbilo a doufám, že se k němu zase ještě někdy vrátím, třebaže mám trochu problém s motivací, protože kreslit vyloženě jen sama pro sebe mě tak úplně nebaví a není to pro mě dost pádný důvod, proč sklidit všechny věci ze stolu a vytáhnout tužky a papír, když je spousta jiných aktivit, které nevyžadují tak náročnou přípravu :o). Spíš bych k tomu potřebovala nějaký vnější stimul (tak jako u vyšívání), jakože kreslit pro někoho, na zakázku nebo v rámci nějakého dalšího Projektu tisíce a jednoho dne :o). Ale třeba se teď po osvěžení toho, jak je to fajn relaxace, dokopu ke kreslení dřív než za čtyři roky :o). Krom jiného bych si totiž docela ráda zkusila nakreslit nějakého koně (po všech těch portrétech lidí) nebo nějaké jiné zvíře a mám v záloze ještě i jednu moc pěknou předlohu s Rossem Poldarkem, tak uvidíme :o)
PS: Nesmím ještě zapomenout na fotky mojí druhé sekané – tentokrát byla ještě o půlku větší, aby vydržela alespoň do druhého dne, a hned po upečení jsem všechny sveřepě odháněla, dokud jsem vám tu krasavici nevyfotila :o). Podávala se opět s bramborovou kaší a tentokrát s kupovaným zelným salátem s koprem a s červenou řepou z Billy :o)
