Mé milované Benátky

Ve čtvrtek 13. 5. se konečně zahájila moje "cestovatelská sezóna" roku 2010, a to návštěvou severu Itálie. V pátek ráno jsme připluli linkovou lodí z přístavu Punta Sabbioni (lístek na jednu cestu stojí 6,5 EUR) do Benátek, překrásného města vybudovaného na pilotech uprostřed malachitové laguny.

Pokud jde o obecné informace, o tom, že město Venezia bylo založeno v 5. století n.l. a že se rozkládá na 118 ostrovech se 177 kanály a 400 mosty, se dočtete v každém turistickém průvodci. Mě ale spíš než nudná čísla zajímají "drby" z historie. Třeba se mi líbí příběh o tom, jak v roce 828 přivezli benátští kupci uloupené ostatky svatého Marka z egyptské Alexandrie v sudu na maso, aby městu obstarali patrona. Od té doby si Benátky do svého znaku vypůjčily jeho symbol – okřídleného lva, na kterého při procházce městem narazíte prakticky na každém rohu (nechápu, proč motivem pro většinu suvenýrů zůstávají kýčovité karnevalové masky).

Na Benátky není podle mého názoru hezčí pohled než z mořské hladiny. Kromě toho má cesta vaporettem ještě jednu výhodu, a sice že vás doveze pouhých pár kroků od nejznámějšího a nejvíce navštěvovaného místa – náměstí sv. Marka, kde se mimo jiné nachází i Bazilika sv. Marka, která svým vzezřením připomíná byzantské chrámy. Za zmínku stojí čtveřice soch koní z pozlaceného bronzu na balkónu nad hlavním vchodem přivezená do Benátek z Konstantinopole jako součást kořisti ze čtvrté křížové výpravy, na které se Benátská republika v letech 1201-1204 podílela tím, že poskytla lodě pro přepravu křižáckých rytířů a jejich doprovodného vojska.

S Bazilikou sv. Marka sousedí podle mě nejkrásnější stavba celých Benátek – Palazzo Ducale neboli Dóžecí palác oděný do růžového a bílého mramoru seskládaného do kosočtvercového vzoru. Původní opevněný objekt z 9. století nahradila nynější vzdušná, krajku připomínající gotická stavba. Její jižní fasáda obrácená k zálivu je nejstarší (1340-1355), měří 71,5 m a vymyká se zejména svojí architektonickou smělostí, protože v druhém poschodí podepřeném dvěma řadami sloupů skrývá největší halu Benátek, Sala del Maggior Consiglio (Sál velké rady). Západní fasáda měřící 75 m je nasměrována k piazzettě (náměstíčku) s kampanilou. Elegantní arkádu v přízemí tvoří 36 sloupů s hlavicemi z istrijského vápence, jejichž krásu a jedinečnost (každá hlavice znázorňuje jiný motiv) obdivoval i anglický umělecký kritik John Ruskin.

Dóžecí palác sloužil jako oficiální sídlo 120 dóžat, jež vládla Benátkám od roku 697 do roku 1797, byl ale také sídlem vlády, soudního dvora a veřejného archivu, od kterého je odvozen i název jednoho ze dvou hlavních vchodů Porta della Carta (Papírová brána). Nad Porta della Carta se nachází sousoší znázorňující Dóžete Francesca Foscariho klečícího před lvem sv. Marka, což je alegorie podřízenosti dóžete zájmům města. Uvnitř Dóžecího paláce najdete nespočet podobných výjevů. Mně se nejvíc líbí obraz s názvem Benátky přijímající od Neptuna dary moře od Giambattisty Tiepola umístěný v Sala delle Quatro Porte, znázorňující Benátskou republiku, někdy nazývanou Serenissima (Nejvznešenější republika), jako ženu, a Lev sv. Marka od Vittora Carpaccia nacházející se v dóžecím apartmá v Sale Grimani, který představuje Benátskou republiku jako bojovné zvíře pokládající své tlapy na zem a vodu, dvě oblasti benátské dominance, s kouzelným pohledem na piazzettu v pozadí.

Prohlídka Dóžecího paláce sice stojí 13 EUR, ale místnosti s monumentální výzdobou, která vám dá pocítit bohatství a moc Benátské republiky, rozhodně stojí za to, stejně jako návštěva temných kobek vězení, do kterých vás prohlídková trasa přes proslulý Most vzdechů (Ponte dei Sospiri) zavede na úplný konec. Příjemnou stránkou je skutečnost, že si prohlídku můžete vychutnat bez těžkého batohu na zádech, který zdarma odložíte v šatně, a můžete si taktéž zdarma odskočit na WC (jinak vás přijde na 1,5 EUR).

Lístek z Dóžecího paláce vás navíc opravňuje k bezplatné návštěvě dalšího muzea, v mém případě to bylo Museo Civico Correr na náměstí sv. Marka shromažďující rozsáhlou sbírku předmětů a pamětihodností týkajících se Benátek. Kromě plánů města z nejrůznějších období, modelů galér, včetně krásné trojramenné lucerny z galéry ze 17. století, nebo fragmentů ze slavnostní zlacené lodi bucintoro, používané při obřadu Sňatku s mořem, při kterém dóže vhodil do moře prsten a symbolicky tak stvrzoval nadvládu Benátek ve Středomoří, jsou tu k vidění i zajímavé obrazy, např. Příjezd bývalé kyperské královny Catariny Cornaro do Benátek po své abdikaci od Antonia Vassilachiho v místnosti 6 (Sala dei Dossali).

Benátská šlechtična Catarina Cornaro (1454-1510), která se provdala za kyperského krále Jakuba Lusignanského, je pro mě osobně nejzajímavější postavou benátských dějin. Říká se, že svého manžela otrávila, a když se stala královnou, odstoupila v roce 1489 z trůnu a svěřila tento strategicky důležitý ostrov pod vládu Serenissimy. Její "dar" byl o to významnější, že Benátky od dobytí Konstantinopole Turky v roce 1453 začínaly ztrácet svá území. Její návrat do města si Benátčané dodnes každoročně připomínají první neděli v září slavností Regata Storica (Historická regata), kdy před samotným závodem proplouvá téměř čtyřkilometrovou nazdobenou "hlavní třídou" Canalem Grande velkolepé procesí člunů s posádkami v dobových kostýmech.

Přestože se v sezóně utápí v davech turistů a ze všech stran se na vás hrne neuvěřitelná změť jazyků, jsou Benátky nádherným místem, které stojí za to navštívit, posedět na schodech Piazzatte dei Leonini, bývalém zeleninovém trhu v těsné blízkosti Baziliky sv. Marka, na kterém se od roku 1722 krčí dvojice lvů z červeného veronského mramoru, nebo na nábřeží a pozorovat plující jachty, výletní lodě a gondoly. Já jsem letos byla v Benátkách už počtvrté a pokaždé mě uchvátí. Nevím proč, ale když se moje nohy dotknou nábřeží, mám pocit, že se vracím domů.