Nakolik si cením soukromí?

Poslední dny čelím poměrně vytrvalým útokům na mou osobu a nátlaku, kterým se mě mé okolí snaží nenápadně přinutit přejít z mého dosavadního hloupého mobilu značky Nokia na chytrý aparát s dotykovým displejem. Přiznám se, že vzhledem k tomu, že v mém okolí už vlastně zůstávám jediná takhle technicky zaostalá a všichni mí kamarádi už téhle vlně modernizace podlehli, byla jsem docela solidně nalomená. O to víc, když mamka dokonce dostala jeden chytrý přístroj ke svému neomezenému tarifu za pouhopouhou nanicovatou jednu korunu českou. Jenže to byl jen začátek. Chvíli trvalo vyřídit nějaké ty formality s operátorem a já se mezitím pozvolna duševně připravovala na to, že budu asi brzo obsluhovat dotykový mobil a dopředu jsem se obrňovala trpělivostí a snažila se hledat na tom spíš pozitiva – jakože budu teda konečně v kontaktu s přáteli přes Whatsup, protože momentálně naše komunikace přes mail trochu vázne, neb všichni visí na Whatsupu a nikomu se nechce číst maily nebo na ně odpovídat, že budu mít případně při ruce jízdní řády, kdybych se ocitla v nouzi, že si budu moct dohledat na internetu třeba i mapy, až budeme na výletě zase někde bloudit apod.

V úterý jsem konečně sebrala odvahu a plná tvrdošíjného odhodlání jsem se jala rozbalit krabičku a zprovoznit onen ďábelský přístroj. Hned po probuzení se přicucnul na wi-finu a pak už mi chvíli po zapnutí na displeji vrtěl tykadly zelený maskot Androidu při aktualizaci systému a já si naivně pomyslela, že je vlastně poměrně roztomilý a že to nebude taková hrůza. Jenže jakmile dokmital tykadly a začaly se objevovat úvodní obrazovky, nastal okamžitě problém, když po mě chtěl údaje k mému googlovému účtu, který samozřejmě nemám :o(. Budiž mi ke cti, že jsem byla natolik vstřícná, že jsem si teda řekla, že si ho zřídím, třebaže email mám na Seznamu a jsem s ním spokojená a o další rozhodně nestojím. Registrační obrazovka Gmailu mě ale dostala – nejen nick emailové adresy a heslo, ale rovnou i jméno a příjmení, datum narození a div že ne číslo bankovního účtu (místo bydliště nepotřebují, to si pak dopátrají sami díky sledování polohy, že?) – vzkypěla ve mně žluč a milý zlatý telefon jsem bez dokončení úvodního procesu zase vypla a uložila zpátky do krabičky. Doma jsem si sice vyslechla, že jsem to měla vyplnit, že je to prkotina a proč se vůbec vztekám, ale to jsme vážně došli tak daleko, že na sebe vyblijeme veškeré citlivé osobní údaje za mizivou cenu jedné koruny? Nebo ještě hůř za cenu toho, abychom mohli být součástí diskutabilní virtuální komunity?

Jsem asi jediná, komu to vadí. Komu vadí, že by si měl zřizovat další nadbytečný emailový účet, který vlastně k ničemu nepotřebuje a nebude ho k psaní mailů nikdy využívat, a to prosím jen a pouze kvůli tomu, aby mohl zprovoznit nový mobil. Jo a taky aby byl cool :o(. Kdyby po mě nechtěli celé jméno a datum narození a bůhvíco ještě, tak to možná udělám, ale takhle mi to přijde jako vydírání. To to vážně ještě nikomu přede mnou nevadilo? Nikdo si nestěžoval? Podle mě je to diskriminace, že si nemůžu zprovoznit mobilní telefon bez vlastnictví účtu na Googlu. Jako chápu, že je tohle všechno potřeba, pokud lidi chtějí využívat googlovské sledování polohy, facebook a všechny možné suprtrupr aplikace, ale měla by existovat možnost, že pokud tyhle věci nechci, ke svému životu nepotřebuji a hodlám si vybírat, co si do svého mobilu nainstaluju a jaké aplikace budu používat, že zprovozním telefon i bez toho. Tohle mi přijde jako solidní vymývání mozku. Jako ukázka myslím stačí, když se teď sejde naše obvyklá partička na každoměsíční sedánek (teď už všichni, až na mě, vlastníci chytrých telefonů) a začnou si vzájemně posílat fotky přes Whatsup nebo přes co vlastně a všichni koukají do displejů a vykřikují: "Jé, teď mi od tebe přišla zpráva!", zatímco vlastně sedí u jednoho stolu a mohli by si povídat tváří v tvář (pamatuju si, jak mě to minule zarazilo, že už tenhle blbý fenomén dorazil i mezi nás :o(

A já toho prostě nechci být součástí. Nechci, aby mě můj telefon sledoval a neustále zjišťoval moji aktuální polohu a sbíral veškeré možné zjistitelné informace o mých zvyklostech, jako na kterém webu nejradši nakupuju knížky, příp. jaké knížky jsem si prohlížela, že jsem koukala na lodičky u Deichmanna nebo džíny v Orsay (ne, že by na těch informacích bylo bůhvíco nebo že bych měla co skrývat a v nestřežených chvílích hledala, jak vyrobit domácí atomovku, ale prostě tak z principu). Možná jsem paranoidní, ale ráda bych si zkrátka ještě chvíli ponechala iluzi, že mám alespoň nějaké soukromí. Nejvíc ze všeho mě na tom ale štve, že mě moji přátelé, kteří by pro to mohli mít pochopení (někteří z nich byli ještě docela nedávno zarytými zastánci hloupých telefonů a dušovali se, že nikdy nepřejdou na "Temnou stranu"), dost zatvrzele přemlouvají se slovy "na to si zvykneš" a vůbec neberou v potaz možnost, že opravdu nechci a že se mi to z duše příčí. Mám u toho podobně odporný pocit bezpráví jako u Windows 8 :o(. Člověk by čekal, že mě alespoň mí přátelé budou brát takovou, jaká jsem, a respektovat můj postoj, i když jim to bude malinko komplikovat život zastaralým způsobem komunikace :o(. No, uvidíme, kdo projde tímhle sítem, protože už upřímně řečeno začínám být trochu stará na to, abych se přetvařovala před lidmi, kterým by na mě mělo záležet.