Projekt 101/1001: Osmé čtvrtletní zhodnocení
31. 03 2017 | 17.16
Tak přátelé, tohle bude hodně smutný report :o(. Co se týče plnění cílů, dostala jsem se totiž na historicky nejnižší hodnotu, a sice takovou, že se mi za celý čtvrt rok podařilo vlastně splnit jen jeden jediný cíl, a to ještě nemít jakési pseudojarní prázdniny, tak nejspíš nebyl ani ten a byla bych na nule :o(. Jakože absolutní :o(. Jo, kdepak jsou ty moje předsevzetí, že se budu snažit pracovat na cílech průběžně a po malých krůčcích, abych nic nedoháněla na poslední chvíli jako minule (to jsem se tu vlastně ani nepochlubila, co? Že jsem dva z pěti cílů honem rychle sfoukla až na samém konci prosince :o)
Ale jako zase jsem se chvílemi vážně snažila :o). Stanovovala jsem si termíny a snažila se bičovat svou pevnou vůli jako vloni touhle dobou, kdy jsem dopisovala neskutečné množství blogových restů a tehdy se mi to opravdu dařilo, takže nevím, co je letos špatně :o(. S vyšíváním vánoční baňky jsem to skoro stihla, tam už mi fakt chybí jen kousíček (a samozřejmě pak celé dílo nějak sestehovat), ale vzhledem k tomu, že jsem teď posledních několik dní nemocná, a to jakože opravdu celkem dost (ještě předevčírem pro mě bylo vrcholným výkonem dne, že jsem si došla uvařit čaj, jinak jsem jen spala, smrkala a sem tam se napila nebo něco malého pojedla – třeba pomeranč), tak se mi samozřejmě nic dovyšít nepodařilo, neb jsem neměla sílu ani číst :o(. Svým způsobem je vlastně solidní výkon i tenhle článek vydaný v termínu, neboť ještě donedávna mi mozek sužovaný horečkou vypovídal službu při snaze o nějaké hlubší formulování vět či myšlenek :o). Ani ty tři články (o koncertě a dvou přečtených knihách) jsem proto ještě nesepsala :o(. No ale nebudu se vymlouvat, že ano. Třeba takový fyzicky nenáročný cíl "týden nenadávat" by se býval možná splnit dal, ale na to jaksi zatím asi nejsem nemocná dost dlouho :o). Ne, teď samozřejmě žertuju, nicméně je pravda, že jsem s tímhle sebevylepšovacím cílem měla za normálního provozu celkem problémy a ten týden se ukázal jako poměrně dlouhá doba, zatímco teď, když marodím, tak to docela jde, tudíž uvidíme :o)
Trochu jsem pokročila i se sledováním seriálů a s hledáním nového objevu, ale zatím to taky není ve fázi, že bych se s tím tady mohla pochlubit. A tak je to vlastně se vším, zkrátka ani žádný rozpracovaný úkol se mi nepodařilo dotáhnout do konce a projektová bilance k dvouletému výročí má prostě na svém počítadle onu smutnou jedničku :o(. Ale tak třeba o to víc mě to bude motivovat v tom dalším čtvrtroce (nehledě na to, že to už snad vážně konečně dotáhnu nějaké ty rozpracované položky a bude to vypadat líp :o). Takže za osmé čtvrtletí splněno – fanfáry prosím :o)
č. 97 – Zavzpomínat si na kurz kreslení pravou hemisférou a nakreslit alespoň ještě jeden další portrét
Splněno koncem února, kdy jsem se tři dny věnovala víceméně jenom tomu a bylo to moc fajn :o)
Jediným pozitivem budiž, že letos nejspíš nebudu mít problém se čtením, tedy s č. 47 – Přečíst každý rok alespoň 20 knih, neb za tyhle první tři měsíce se mi jich podařilo přelouskat neuvěřitelných 13 kousků, a to to nebyli žádní hubeňouři :o). Jestli to takhle půjde dál, mohl by dokonce padnout můj osobní rekord v přečtených knihách za jediný rok, ale necháme se překvapit (nechci to zakřiknout :o). Každopádně je to fakt lahoda číst opravdu jen to, na co mám právě chuť (žádné plnění Čtenářské výzvy :o), a neskutečně si to užívám :o). A kde že na to čtení beru letos čas? Ani se mě neptejte, nebo bych ještě mohla přijít o práci :o)
č. 68 – Podívat se aspoň jednou za 14 dní na film, který jsem nikdy předtím neviděla
Další z věcí, která mi jde bez ohledu na kondici a počasí, je sledování filmů :o).
Inferno – vzhledem k tomu, že jsem předtím četla i knižní předlohu jsem se neubránila srovnávání a byla jsem z filmu celkem zklamaná, protože dost převrátil původní myšlenku a motivy většiny postav a celé to pak vyznělo jen jako nepovedený pokus o teroristický útok, navíc trochu moc zběsilý a zmatený, no zkrátka nic moc, Šifru mistra Leonarda asi jen tak něco od Dana Browna nepřekoná (a to jak ve filmové, tak i v knižní verzi :o)
Jack Reacher: Nevracej se – první Jack Reacher se mi hodně líbil a dvojka je naštěstí podobně dobrá, sice už hlavního hrdinu v podání Toma Cruise trochu znáte a víte tudíž, co od něj můžete čekat, přesto to bylo správně napínavé a akční :o)
Čapí dobrodružství – upřímně řečeno jsem po všech těch nadšených reakcích a pěkném traileru čekala trochu něco víc, jako ano šéf Hrabiš na Čapí hoře a všechno to okolo byl celkem vtipný, ale úplně na zadek jsem si z toho nesedla, navíc když všechny ty legrácky už znáte z upoutávky, nemá celý moc co nabídnout :o(
Dítě Bridget Jonesové – po druhém pokračování Bridget Jonesové jsem z tohohle třetího dílu měla celkem strach, takže jsem na něj rozhodně odmítala jít do kina, ale nakonec to dopadlo relativně dobře a rozhodně se mi film líbil víc než právě zmiňovaná dvojka, bylo to vtipné, třebaže je Bridget nepoučitelná mucholapka na trapasy a ve spoustě okamžiků je vám jasné, že z toho bude zase jen další průser, ale což, pro zasmání dobré, třebaže se u toho nemůžu zbavit lehce hořkosladkého dojmu, že mi Bridget připomíná jednu moji kamarádku :o) Jinak kvituju i poměrně vtipnou scénu s Edem Sheeranem, kterého Bridget s kamarádkou ve VIP zákulisí nepoznaly a chtěly od něj vyfotit s někým slavným – to byla milá náhoda, když zrovna teď Eda Sheerana docela poslouchám :o)
Zúčtování (s Benem Affleckem v hlavní roli) – podle upoutávky to vypadalo na poměrně dobrý film a opravdu tomu tak je, třebaže jsem od toho čekala malinko něco jiného, jakože víc zaměřeného na fakt, že je hlavní hrdina autista, bylo to originální, drsňácké a občas i vtipné (teda tak jako akčně vtipné :o), takže rozhodně doporučuju
Příchozí – sci-fi, na které všude pěli chválu, a tak jsem byla samozřejmě taky zvědavá, ale ve výsledku mě film celkem zklamal (nebo byl na mě možná příliš složitý, čertví :o), jako ano, byla jsem připravená na to, že to tentokrát nebude žádná řežba s mimozemšťany, ale že to má být zaměřené spíš na problematiku komunikace a překladu, to by bylo ještě v pořádku, ale celkovou zápletku s tím jazykem a viděním nebo neviděním budoucnosti prostě nechápu :o(, mělo to světlé chvilky s tím lidským tíhnutím k tomu raději preventivně zničit všechno čemu nerozumíme, ale to je tak asi všechno :o(, ve výsledku vlastně takový hodně smutný a překvapivě osobní příběh :o(
Tajný život mazlíčků – tak tady mě upoutávky spíš odradily, než navnadily (připadalo mi to jako další nemastný neslaný animák plný klišé) a dlouho jsem se zkouknutím váhala, ale nakonec mě mazlíčci příjemně překvapili, bylo to sice předvídatelné, ale ne nijak extra, navíc vtipné (líbilo se mi, jak si tvůrci pohráli s takovými těmi klasickými neduhy jednotlivých zvířecích miláčků) a barevné, zkrátka jsem se bavila a dovedu si docela dobře představit, že se na to někdy kouknu znovu :o)
Mary Shelley's Frankenstein – vlastně už klasika s Kennethem Brannagh v hlavní roli, která rozhodně nezklamala, na osamělý večer s bacilem je to sice možná až moc smutné, ale budiž, navíc se mi líbí, že tím špatným tady byl de facto doktor Frankenstein a nikoli jeho výtvor, protože byl prostě mladý a fanaticky posedlý výzkumem a nedomýšlel důsledky svých činů, přičemž v kritickou chvíli se vlastně zřekl i odpovědnosti za to, co vytvořil (myslím to, že nechal Roberta De Nira, který byl jen tak mimochodem téměř k nepoznání, kvůli vlastní uspěchanosti napospas světu a ničemu ho nenaučil), no zkrátka skvělý film, který nechává i pár otázek k zamyšlení :o)
č. 87 – Chodit víc pěšky (v úplně ideálním případě si pořídit krokoměr a dostat se za hranici deseti tisíc kroků denně :o)
Když už jednou bída, tak se vším všudy, a to i s chozením :o(. I když teda na svoji obhajobu musím říct, že jsem byla dost často nachcípaná – bohužel sezení v kanclu propojeném se dvěma dalšími, tudíž vlastně v šesti lidech, je docela bacilové riziko, obzvlášť když máte za kolegy takové experty jako já, kteří podceňují venkovní počasí a teploty, neléčí se a všechny své neduhy s radostí a nadšením prskají na všechny okolo, ať už se to těm dotyčným líbí nebo ne :o(. Od začátku roku jsem tak stihla přecházet asi třikrát nebo čtyřikrát lehčí nachlazení (jakože rýma, kašel, bolení v krku pořád dokola a na střídačku) a teď to jedno pořádné na závěr :o(. Ve výsledku jsem tak pořád byla jaksi unavená, nedoléčená a prostě k ničemu, což se projevilo i na průměrném počtu ujitých kroků, který je opět historicky nejnižší od doby, co to počítám, konkrétně ubohých 4.848 kroků za den, což je o nějaké zhruba dva tisíce kroků méně než můj dosavadní nejnižší průměr :o(. Za zázrak se dá myslím považovat dvojnásobné překročení desetitisícového limitu a jedna devítitisícovka k tomu...
č. 89 – Alespoň 1x měsíčně strávit jeden celý den bez PC
Tohle bylo sice s odřenýma ušima a s intenzivním soustředěním, abych si opravdu každý měsíc vyčlenila nějaký den, kdy se zřeknu počítače, ale podařilo se :o). Samozřejmě vždy o víkendu, protože při práci v kanceláři bych se počítači těžko vyhýbala, ale dobrý. Většinou jsem se zabavila nějakými domácími pracemi, vařením a tak, příp. jsem zadala počítači domácí úkol v podobě scandisku, defragmentace a dalších blbinek, které ho zpravidla zabaví na celý den :o)
A na závěr, vzhledem k tomu, že je tohle zhodnocení po dalším celém roce, si dovolím ještě menší obměnu několika cílů, aby mě jejich plnění pořád ještě bavilo:
Nakonec jsem se rozhodla vyměnit tuhle knihu za jinou, protože Srdce netvora je sice skvělá kniha, která se mi moc líbí, ale už jsem ji četla nejmíň třikrát a teď mám opravdu knihovnu nabitou novými tituly, takže si myslím, že není tak úplně ideální čas. Naproti tomu se už dlouhou dobu chystám, že si znovu přečtu celou Tasovskou sérii, než se pustím do jejího čtvrtého pokračování (abych to jako měla všechno čerstvě v hlavě), takže nové zadání bodu č. 41 zní:
č. 41 – Přečíst si znovu Čtvrtého králova psa
Vzhledem k tomu, že Talichovo kvarteto teď jako na potvoru s koncertováním nějak přestalo – poslední koncert u nás (a dokonce přímo v Českých Budějovicích) byl v březnu 2015, kdy jsme už měli koupené lístky do divadla – mám obavu, že by stejně z objektivních důvodů nebylo možné si tenhle cíl splnit, třebaže by se mi to pořád líbilo (naopak si dělám naděje, že v momentě, kdy ho vyřadím ze svého seznamu, možná zase začnou koncertovat :o), rozhodla jsem se, že mi bude muset stačit Čtvero ročních dob s panem Talichem coby sólistou v červnu a že tenhle cíl nahradím něčím reálnějším, co mi udělá taky radost:
č. 81 – Upéct si narozeninový dort
Bohužel se mi za ony poslední dva roky stále nepodařilo najít nikoho, s kým bych mohla tenhle cíl zrealizovat a nebyl z toho trapas, takže ho odkládám na někdy příště a místo toho si dám raději nějaké to intelektuální cvičení:
č. 98 – Vyluštit aspoň 5 sudoku z mého sudokuhajzlpapíru
K tomuhle už jsem se vloni v rámci návštěvy zámku v Třeboni málem odhodlala, ale prostě to nějak nebylo ono, neměla jsem z toho ten správný pocit dobrodružství, který jsem čekala, takže to spíš nechávám taky otevřené a možná se naskytne ta správná příležitost s těmi správnými lidmi i bez výzvy, ale co se projektu týče, cíl vyškrtávám a místo něj dávám raději tenhle, na který se opravdu těším a jsem si jistá, že si ho užiju:
č. 99 – Podívat se na Petřínskou rozhlednu
Víc položek si myslím, že měnit nepotřebuju, naopak se docela těším na všechno to cestování, třebaže mi ho na tenhle poslední rok zůstalo trochu víc, než jsem si původně myslela, a ze všeho toho plánování mě zhruba tak měsíc dva zpátky mínilo hrábnout :o). Ono totiž, když jako já neřídíte auto, je to docela slušný logistický oříšek vychytat odjezdy vlaků a autobusů (někdy totiž nebylo ani tak otázkou kdy, ale jestli vůbec něco pojede a jestli pak budu mít dost času na prohlídku toho, co mě zajímá :o), otvírací doby prohlídkových okruhů v jednotlivých měsících, hotely (které byly na konci ledna už dost často plné) a kam dát kufry v odjezdové dny, zásobování (pro bezlepkáře taky zrovna nic jednoduchého), no zkrátka masakr motorovou pilou, ale aspoň už mám hrubou kostru a zbývá mi to jen trochu doladit :o)
