Víkendové výletničení
22. 06 2017 | 21.42
Tohle bude spíš taková fotoreportáž :o). Vzhledem k tomu, že byla předpověď počasí příznivá i na poslední květnový víkend (ten předchozí jsem vyrazila na hrad Bítov), rozhodly jsme se s mamkou, že nebudeme sedět doma, ale uděláme si v rámci relaxace a pročištění hlavy od nevítaných myšlenek nějaký ten výlet i bez auta, tedy za použití veřejné hromadné dopravy a především vlastních nohou, abychom měly taky nějaký ten pohyb a užily si sluníčka na maximum :o)
Na sobotu jsem nám proto naplánovala celodenní výjezd do Písku, protože to není daleko, jezdí tam pohodlný Student Agency (teď už vlastně RegioJet) a taky jsem tam chtěla vzít mamku do zdejší báječné řecké restaurace (přece nebudeme vařit, když jsme byly doma samy dvě ženské :o), kterou mi coby skoro rodák ukázala kolegyně z práce, když jsme tam byly před nějakou dobou na školení, jinak bych ji nikdy neobjevila, což by ale byla velká škoda, protože tam opravdu výborně vaří, nejmíň polovinu jídelního lístku mají přirozeně bezlepkovou (aneb proč kazit kvalitní maso nějakou moukou a podobnými sajrajty :o) a k tomu člověka cenově nezruinují :o). Restaurace Poseidon má navíc i moc hezký a řecky stylový interiér a udělalo mi moc velkou radost, že se tam mamce líbilo a především, že jí chutnalo :o)
Náležitě posilněné výborným obědem (v Poseidonu navíc ani zrovna nešetří porcemi, takže jsem byla ráda, že nás čekal ještě nějaký pohyb :o) jsme vyrazily na procházku ke Kamennému mostu a náplavce, kde měly být jako každý rok sochy z písku. Letos se prý dokonce jednalo už o desátý ročník, a tak se námětem vrátili k původnímu Cipískovišti, tedy k Rumcajsovi, Mance a jejich malému Cipískovi, což bylo naprosto super a sochy se mi moc líbily, byť už jsem na večerníčky trochu stará :o)
názvy soch (zleva): Jak se z ševce Rumcajse stal loupežník - starostova noha
Jak směli Rumcajs a Volšoveček starost se sumcem Holdegrónem
Jak si Rumcajs došel pro Manku
a Jak Cipísek přepral medvěda (vlevo :o)
Potom jsme se prošly podél řeky Otavy kolem starého píseckého hradu a na Parkány, kde jsem chtěla mamce ukázat ony krásně zrekonstruované hradby a prostor mezi nimi, kde se dá lebedit na lavičkách a kochat se krásným okolím, případně pozorovat ostražitý kosí pár, jak na střídačku svědomitě krmí svá mláďata někde za vašimi zády :o). Byla to neuvěřitelná pohoda a moc jsme si to s mamkou užily, přičemž jsem nám dokonce musela přerezervovat zpáteční jízdenky (to ještě v restauraci, kde měli free Wi-fi připojení :o), abychom skutečně nemusely nikam chvátat a prostě si jen tak vychutnávaly přítomnou chvíli :o)
V neděli 28. května 2017 už jsme se vaření nevyhnuly (přeci jen bylo potřeba udělat nějakou tu přípravu na nadcházející týden), ale odpoledne po jídle jsme se vypravily na další menší výlet, a sice do ZOO Ohrada v Hluboké nad Vltavou (tu máme ještě blíž než Písek a zvířátka jsou vždycky lákadlem, zejména surikaty :o). Abychom se víc prošly a taky proto, že v neděli ty autobusy až tak skvěle nejezdí, svezly jsme se na Hlubokou pod kostel a odtud šly po hrázi Munického rybníka k ZOO (přičemž jsem při té příležitosti ukázala mamce i pár kraslic, které byly pro letošek k vidění už jen zrovna ten víkend :o). Vstupné do zoologické je pořád poměrně vysoké, a sice 110 Kč/osobu, ale už jsem tam zase pár let nebyla, tak jsem si řekla, že se plácnem přes kapsu, a doufala, že zase uvidíme pózovat surikaty na skalním výčnělku uprostřed výběhu :o). Jenže v neděli bylo opravdu horko, a tak nás mělo už při vstupu varovat, že i australští klokani polehávali ve stínu (ještě jsme si dělaly legraci, že zrovna ti by měli být zvyklí, protože v Austrálii mají sakra horka, ale pravda bude asi taková, že tihle klokani už se narodili v zajetí a jsou tudíž "zhýčkaní" naším jinak mírným podnebím :o).
vlevo klokani, vpravo ledňák obrovský taky z Austrálie :o)
kdo mohl, tak se snažil všemožně ochladit :o)
V ostatních výbězích to pak vypadalo podobně a jedním z mála aktivních zvířat byly překvapivě želvy, které lozily po venkovním výběhu jako pominuté a drhly krunýřem o padlý kmen, jak se urputně snažily co nejrychleji přes něj přelézt :o). Dokonce ani surikaty, na které jsme spoléhaly, se moc nepředvedly – jen sem tam proběhly venkovním výběhem, párkrát na sebe tiše štěkly a jinak nic :o(. Až jsem si říkala, že teda celkem riskují, když nemají nikoho postaveného na hlídce, protože co kdyby na ně chtěl zaútočit nějaký dravec? Vždyť by ho ani nezahlédly! No prostě anarchie už i mezi surikatami :o)
Na chvíli jsme nakoukly i do pavilonu Matamata, kde vládne tropicky teplé a vlhké klima – když jsme vešly, zrovna byly malé drápkaté opičky sprchovány iluzí deště a schovávaly se všude možně :o) – jsou tu k vidění tamaríni vousatí a vzácní brazilští lvíčci zlatí a za sklem pak nějaká ta anakonda či kajman. Následně jsme zase měly trochu problém najít cestu do druhé části ZOO k tygrům a chvíli jsme bloumaly u sov a jiných voliér, až jsme přešly přes "ptačí" oblast u hráze Munického rybníka a pokračovaly dál.
Zjistily jsme, že vlci mají fungl nový výběr, ve kterém je ale coby návštěvníci nemáte přes všechnu zeleň a houští šanci zahlédnout, přibyl taky výběh s medvědy a navíc byly všude po ZOO k vidění modely koster pravěkých předchůdců současných zvířat. Zahlédly jsme slušně vychovaného kozoroha, kterému nedělalo problém zapózovat nám na fotoaparát (na rozdíl medvědů, kteří se cpali trávou – prostě se pásli, i když v souvislosti s medvědem mi to přijde zvláštní slovní spojení – a neobtěžovali se k nám obrátit jinou částí těla než svojí zadnicí :o)
vlevo smilodon, šavlozubý předchůdce dnešních jihoamerických "koček", vpravo medvěd jeskynní, žijící ve čtvrtohorách i u nás :o)
Poměrně dobře spolupracovali i syslové, kteří měli příliš mnoho práce s přetahováním se o nory a vzájemným vystrkováním se ze vchodů, takže si ani nevšimli, že je někdo fotografuje (docela se divím, že jim ta jejich protunelovaná hrouda hlíny ještě nespadla na hlavu, protože soudě podle počtu vchodů musí být provrtaná chodbami skrz naskrz :o)
Pak jsme si u dětské ZOO s minikozičkami koupily zmrzlinu, při zpáteční cestě (tygra jsme bohužel neviděly) jsme se prošly i lávkou nad hladinou rybníka kolem plameňáků a při čůrpauze u pokladen jsem se ještě odběhla mrknout na nosála a na chvíli jsem uvízla u taky velmi aktivních psounů, kteří měli mladé a dováděli vedro nevedro (resp. se svědomitě snažili napodobovat chování svých rodičů :o). No a pak už jsme se vydaly na pěší cestu k autobusové zastávce a odtud domů zpátky do reality, ale příjemně vysluněné a zrelaxované :o)
vlevo holandské domácí kozy zakrslé, vpravo svišťové :o)
zoborožec šedý a vpravo nosál :o)
psouni prérioví :o)
