Každopádně ve čtvrtek večer jsem se pak o chvilku déle koukala na čtvrtý frame zápasu Ronnieho O'Sullivana proti Johnu Higginsovi. Na framy vedl Ronnie 2-1 a po Higginsově nepovedené jistotě zůstala na stole šance, které se Ronnie hned chytil. Až tady jsem si všimla, že Ronnie O'Sullivan hraje nezvykle v keckách – komentátoři říkali něco o tom, že ho zlobí kotník, ale nic víc konkrétního, a naopak ho nezapomněli pochválit, že je tím typem hráče, který se snaží řešit problémy na stole hned – po potopení nabídnuté červené od Higginse se totiž hned rozhodl vyřešit shluk červených kolem modré a zjednodušit si tak stůl, i když to nebyl vůbec jednoduchý strk a mohl si tím všechno pokazit a dát naopak šanci soupeři. Johna Higginse nezapomněli komentátoři taky pochválit za to, že je hráčem, který umí ocenit dobrý strk svého protivníka a to že je potřebná vlastnost, protože se tak hráči naladí na stejnou vlnu. Já si myslím, že se tak od sebe i trochu vzájemně učí, každopádně podle mě musí mít dobří hráči rádi snooker jako takový a obdivovat i to, co se povede někomu jinému prostě jen proto, že je to hezká hra, že to umí. Každopádně Ronnie O'Sullivan předváděl opravdu krásný snooker, sice z toho nebyl stovkový náběh (jen 78bodový), protože dvě poslední červené zůstaly u mantinelu a nepodařilo se mu je porozrazit, ale i tak z toho bylo moc povedené vítězství ve framu. Pátý frame potom začal hodně rozvlekle jistotovou přetahovanou, a protože už bylo celkem pozdě a druhý den jsem musela vstávat do práce, nevydržela jsem koukat dál a šla jsem raději spát. Jinak v téhle části turnaje se stejně jako předešlý den pořád hrálo celkem na 7 framů, tedy jenom na 4 vítězné, a komentátoři celkem hezky glosovali onen rozvleklý začátek, když už to začalo vypadat na patovou situaci, že Ronnie O'Sullivan nepatří k hráčům, kteří by holdovali přenastavování stolu, prý to nemá rád a raději se snaží si s ním nějak poradit.

V pátek 20. října 2017 jsem koukala i odpoledne po příchodu z práce, takže někdy od třičtvrtě na čtyři, kdy jsem vpadla do čtvrtfinálového zápasu Neila Robertsona s Anthony McGillem za stavu 3-3 (hrálo se na 5 vítězných :o). Neilovi bohužel spadla do kapsy bílá, takže faul za 4 body pro soupeře, pak ale McGill nepotopil červenou, přestože si mohl bílou do rozstřelového pole nastavit, jak chtěl, a nastala jistotová přetahovaná (stav na body byl 27-20). Potom padla bílá do kapsy pro změnu McGillovi, ale Neil Robertson nepotápěl a šel místo toho do jistoty, která se tak úplně nepovedla a ze které se pak Anthony dostal zpátky do hry, sbíral bodové vedení vždycky po částech, tak 17 bodů v kuse max. Nakonec si za stavu 31-68 pro McGilla dali oba hráči přestávku – domluvili se a oba položili tága na stůl a odešli (docela vtipné mi přišlo vrčení komentátorů, že to už mohli vydržet :o). Po pauze jejich zdlouhavá jistotová přetahovaná pokračovala, podle komentátorů vyčerpávající pro oba hráče, s tím, že frame nakonec vyhrál skotský hráč Anthony McGill a dostal se do vedení 4-3, přičemž se hrálo celkem na 9 framů, tedy na 5 vítězných. V osmém framu prý podle komentátorů bude muset Neil Robertson poprvé v zápase dorovnávat, jde o jejich zatím pátý společný zápas a dosud prý všechny vyhrál Robertson, nicméně tady první potápěl McGill, ale černá, na kterou byl hezky, mu do kapsy nepadla a zůstala mezi čelistmi. Neilovi pak nepadla červená do pravé dolní kapsy, ale haluzí nakonec zmizela v levé dolní kapse a bílá mu zůstala i hezky v pozici na černé, takže štěstí jako hrom :o). Jenže pak se mu moc nepovedl rozstřel balíku červených a musel jít do jistoty, McGill z ní ale rovnou potápěl, byť tam neměl moc kombinaci a následnou modrou nepotopil. Neil Robertson pak červenou potopil, ale pro změnu si špatně přihrál na černou, takže musel zase místo pokračování jít do jistoty. McGill mu oplatil také jistotou, ale Robertson pak místo červené potopil bílou :o(. Při další příležitosti se pak Robertsonovi vyklepla z kapsy dlouhá červená a zůstala tak na stole šance pro McGilla, který ji beze zbytku využil a dopotápěl se až přes frameball, čímž vyhrál nejen frame, ale i celý zápas 5-3 a mě upřímně celkem mrzelo, že jsem se to odpoledne koukala na snooker jen proto, abych viděla, jak porazí Neila Robertsona (přijde mi, že se mu teď už delší dobu tak úplně nedaří a vždycky na turnajích na můj vkus docela brzo vypadne, škoda :o(.

Po přestávce pak vysílali další čtvrtfinálový zápas, tentokrát od samého začátku, který měli v režii Kyren Wilson a Hossein Vafaei. Ten byl prý podle komentátorů překvapením letošního roku, je to hráč z ĺránu, který se letos dostal až do semifinále China Open, což je prý zatím jeho největší úspěch (jako profesionál hraje od roku 2012). Kyren zahájil směle hned po rozstřelu od Hosseina a hezky si rozehrál stůl, ale pak se kvůli těžké černé, kterou nepotopil, dostal po jeho 15 bodech ke hře soupeř a šlo mu to celkem dobře, zahrál nakonec 62bodový náběh, ale o framu ještě nebylo rozhodnuto a Kyren to šel ještě zkoušet zvrátit ve svůj prospěch, moc toho ale neuhrál a frame nakonec skutečně získal Hossein. Bylo to docela zajímavé, poměrně hodně nováčků (nebo alespoň pro mě to byli hráči, které jsem před tím neznala), takže bylo vážně znát, že je to "open" :o)

Ve sledování snookeru jsem pak pokračovala v sobotu 21. října 2017 od dvou hodin odpoledne, kdy vysílali semifinálový zápas Kyrena Wilsona a dalšího nováčka, dle komentátorů švýcarské jednadvacetileté naděje Alexandera Ursenbachera, který celkem jednoznačně a bez větších potíží vyhrál první frame. Druhý frame vypadal hodně podobně – když Kyren Wilson nechal po nepovedené jistotě na stole šanci, Alexander ji hned využil, hezky si poradil i s těžší modrou a ještě si u toho zvládl porozrazit balík červených, pak potopil i frameballovou černou a pokračoval dál, stovka se mu sice nepovedla (byla by to prý jeho třetí v turnaji), ale vedení 2-0 ano. Komentátoři nezapomněli zmínit, že už proti sobě tihle dva hráči v minulosti jednou stáli a že tehdy zvítězil Ursenbacher. Třetí frame si pro změnu uzurpoval Kyren Wilson a nadějně pro něj vypadal i frame číslo čtyři, ale pak měl hodně velký kopanec na růžové na střed a do kapsy mu místo ní spadla bílá, takže musel od stolu za bodového vedení 55-53. Švýcar pak ale nepotopil hnědou a nechal ji svému soupeři nastavenou před kapsou, Kyren ji potopil a po ní i modrou a růžovou, takže dorovnal na 2-2. Pak byla pauza a já přišla o ovladač a šla dělat něco jiného.

K televizi jsem se dostala zase až večer, když skončila Tvoje tvář má známý hlas, a to jsem stihla závěr osmého framu druhého semifinálového souboje Ronnieho O'Sullivana s Anthony McGillem, kdy byl stav 4-3 a na body 42-63 a Anthonymu se zrovna vyklepla hnědá, načež Ronniemu stačilo na výhru ve framu dopotápět čtyři barevné na stole, aniž by potřeboval snooker, což taky udělal a zvítězil doslova s chlupem 64-62 :o). V devátém framu si Anthony McGill trochu spravil chuť a Ronnieho téměř nepustil ke stolu, aby vyhrál 71bodovým náběhem. Desátý frame měl pak ve své režii Ronnie O'Sullivan, který útočil hned po McGillově rozstřelu a dohrál celý frame na jeden zátah 133bodovým náběhem, který byl podle slov komentátorů už jeho 890. v kariéře a který mu zároveň vyhrál postup do finále English Open :o)

Ve třetím framu hned po Ronnieho rozstřelu Kyren znovu útočil a potápěl, ale naneštěstí uhrál jen 17 bodů, po kterých si hůř nahrál, takže měl špatný úhel na modré a nemohl pokračovat. Po jistotové přetahované Kyren moc pěkně potopil červenou z Ronnieho jistoty, ale po čtyřech bodech se mu vyklepla modrá z pravé dolní kapsy a ke stolu šel Ronnie. Ten však po 54 bodech, kdy mu k získání framu stačila už jen červená a barevná, nepotopil červenou a hodně se u toho zlobil (nejdřív zakmital jazykem jako Lucifer a pak při odchodu od stolu dvakrát naznačil bouchnutí pěstí a evidentně se na sebe zlobil ještě ve svém křesle), koneckonců ani se mu nedivím, oddřel totiž všechnu těžkou práci na stole rozbordeleném z jistot a Kyren už šel k poměrně bezproblémové tabuli. Naštěstí ale musel řešit modrou u dlouhého mantinelu a tak úplně si s ní neporadil, takže musel do jistoty, které si s Ronniem chvíli vyměňovali, načež Kyren modrou konečně potopil, ale při potápění růžové mu zmizela v kapse bílá. Ronnie pak ale frameballovou růžovou taky nepotopil, naštěstí to ale hrál s pojistkou, takže mu bílá skončila u mantinelu v jakés takés jistotě. Kyren Wilson však růžovou i tak potopil, neměl pak ale moc dobrý úhel na černou, nicméně do toho stejně šel a černá mu pak zůstala mezi čelistmi, takže jakoby nachystaná pro Ronnieho, který ji pak potopil a vyhrál tím frame – podle komentátorů napínák do poslední koule (bodově totiž o vítězství rozhodla opravdu až ona poslední potopená černá :o).

Ve čtvrtém framu potápěl první Ronnie O'Sullivan krásnou dlouhou červenou, kterou zahájil své sólo u stolu – protihráče ke hře vlastně vůbec nepustil a hrál zase ten svůj ukázkově krásný snooker, přičemž zvítězil 131bodovým náběhem (osmnáctým v letošní sezóně) a Kyren zůstal s nulovým bodovým kontem a stavem na framy 3-1. Komentátoři se při Ronnieho hře konečně rozpovídali o jeho kotníku, prý je krom snookeru i velmi dobrý běžec a taky si prý pak občas ublíží, tentokrát si prý podvrtnul kotník, který údajně ještě začátkem týdne vypadal strašidelně (měl prý nohu nateklou jako konev), musí nosit ortézu, se kterou se samozřejmě nevejde do předepsané společenské obuvi, a tak dostal výjimku na kecky. Prý také píše knihy – vydal už své dva životopisy a vloni začal prý psát i detektivky a jeho druhá detektivka má vyjít teď v listopadu.

Do sedmého framu rozstřeloval zase Ronnie O'Sullivan, a i když červené na levé straně tentokrát uhlídal, zůstala mu volná červená vpravo, na kterou hned Kyren taky zkoušel útočit, ale nepotopil ji, a přestože na stole zůstala šance pro Ronnieho potápět, nezúročil ji a chvíli si pinkali jistoty. Jako první pak potopil Ronnie (Kyrenovi ty jistoty moc nešly, neuhlídal si bílou) a zahájil zase svou snookerovou spanilou jízdu (na English Open byl opravdu hodně rozjetý a lačný potápět :o), sice z toho zase nebyla stovka (jen 87bodový náběh), ale zase v závěru předvedl hezky exhibiční strk, kdy jakoby haluzí potopil červenou, byť bez pokračování na další barevné (zelená se mu z pravé horní kapsy vyklepla a tím jeho náběh skončil). V osmém framu Ronnie opět útočil hned po Kyrenově rozstřelu a byl to vskutku hodně rychlý frame, kdy zase krásně potápěl jednu kouli za druhou (v jednu chvíli vyběhla na obrazovku i lehce frustrující statistika, že je to od Kyrena už 217 bodů bez odpovědi), pak se mu ale do skutálela bílá, takže z toho zase nebyla stovka a Ronnie z toho byl celkem dost naštvaný – ani si pořádně s nikým nepotřásl rukou, nic, jen prostě pelášil pryč do zákulisí, což jen potvrzuje to, že je na sebe zbytečně přísný, protože skončil první část finálového zápasu stavem 6-2 (celkem hrají na 17 framů, takže na 9 vítězných).

Finálová dohrávka pak byla v neděli od osmi večer, kdy se nade mnou doma slitovali a nechali mě koukat naživo, čímž mi udělali velkou radost :o). V devátém framu potápěl první Kyren Wilson, ale po 22 bodech musel jít kvůli špatné přihrávce do jistoty, ty si chvíli pinkali a potom Kyren zase potápěl, následně ale něco málo potopil i Ronnie, který se nakonec ke stolu ještě vrátil a frame dohrál – to už začínalo s Kyrenem vypadat špatně. Desátý frame zase zahájil potápěním Ronnie hned po Kyrenově rozstřelu a už ho ke stolu nepustil, frame vyhrál dalším stovkovým náběhem (konkrétně 127bodovým), který byl prý už jeho 893. v kariéře (prý by jich chtěl mít tisíc), a dostal se tak do vedení 8-2. Komentátoři taky nezapomněli poznamenat, že tahle jeho současná hra na kvalitu a ne na kvantitu, kdy si turnaje vybírá, mu svědčí a dělá se pak prý zároveň i vzácnější pro soupeře, že z něj mají vlastně pořád respekt a trošku strach, když proti němu nikdo z nich nehraje příliš často, zkrátka takový trochu wow efekt, který mu pak hraje do karet :o). Snad prý jen s Johnem Higgnsem mají asi společných šedesát zápasů a taky to prý s ním byla hodně napínavá hra :o). Jinak režie v pauze, než se připravil stůl pro další frame, ukázala přehled zahraných stovek v letošním English Open a Ronnie jich má na kontě už jedenáct, maximální možný 174bodový náběh se na letošním ročníku podařilo zahrát Liangu Wenbovi a dostane prý za ní rovných 40 tisíc liber, což je ještě o deset tisíc víc, než kolik dostane hráč za účast ve finále. Komentátoři se taky bavili o tom, že pokud by někdo vyhrál všechny čtyři turnaje tzv. Home Nation Series, získá odměnu neskutečných milion liber.

A ještě pár twitterových fotek k tomu podvrtnutému kotníku :o)