Puzzlemánie II – Oáza klidu na jezeře Como
18. 11 2017 | 11.08
Tohle puzzle s krásně poklidným výjevem jsem si koupila hlavně proto, že mám Itálii moc ráda a nějaká takováhle letní dovolenková idylka mi do mé puzzlové sbírky chyběla, nemluvě o tom, že mělo 2000 dílků a že zrovna u jezera Como měl dům (a nejspíš ještě pořád má) Matt Bellamy :o)
Skládat jsem ho začala někdy 21. října, protože jsem měla chuť si zase trochu zarelaxovat a navíc jsem si říkala, že je to svým způsobem i poslední šance, protože o pár týdnů později jsem se už měla učit na úřednickou zkoušku, a pak už budou Vánoce, a nebylo by tudíž vhodné mít uprostřed bytu rozkramařené puzzle, když bych spíš měla dělat adventní debordelizaci :o). Každopádně se mi jezero Como skládalo překvapivě dobře a ani jsem nemusela otáčet stůl, přestože je to taky velké puzzle se dvěma tisíci dílky stejně jako slunečnicové zátiší Trishi Hardwick :o). Sice jsem postupovala pomalu a složené celky mi přibývaly postupně (to pak i především proto, že jsem kvůli bolavému kráteru po vytrženém zubu u skládání nevydržela moc dlouho v kuse a pokaždé, když jsem z toho začala být unavená, jsem se zvedla a šla dělat něco jiného – zpravidla koukat na televizi :o(, ale bavilo mě to a řekla bych, že mi to šlo i tak nějak samo, přičemž opět nebylo potřeba žádné otrocké zkoušení jednoho dílku za druhým :o), ale vystačila jsem si se svým odborným odhadem podle barvy a tvaru, kam by asi tak mohl ten který dílek pasovat, a to i třeba u té souvislé modré plochy oblohy :o). Jinak se mi zase potvrdilo, že puzzle od Castorlandu jsou navzdory nízkým cenám kvalitní a že jejich dílky do sebe krásně zapadají a tím pádem navádí člověka, čím má pokračovat :o).
Jako už tradičně jsem zahájila skládání rámečkem z okrajových dílků, potom jsem pokračovala spodní částí (jakože terasou a zábradlím), pak přišlo na řadu smaragdové moře s loďkou a následně květináče a kus schodů vpravo. Potom jsem se vrhla na domy a vilky a nakonec jsem si nechala květinovou džungli, která mě přesně podle očekávání trochu potrápila, protože u onoho všemožného kvítí bylo těžké odhadnout, jaké barevné fleky přijdou coby další, ale pak jsem si to vynahradila u závěrečného zbytku nebe (kus jsem složila už dřív, protože se mi u toho dobře sedělo ze strany a nemusela jsem se nikde natahovat), které, jak už jsem se zmínila výše, mě hezky návodně vedlo podle tvaru dílků nebo odstínu modré :o)
No, teď jak jsem se o tom skládání tak hezky rozepsala, tak už se zase nemůžu dočkat, až se pustím do nějakého dalšího puzzle, možná ho přeci jen rozložím v průběhu vánočních svátků (když to bude po Štědrém dni, tak už by to tak vadit nemuselo, ne? :o)
