Jihočeská filharmonie a Josef Špaček

Ve středu 13. září 2017 jsme vyrazili na další zahajovací koncert naší Jihočeské filharmonie, tentokráte v pořadí již 37. sezóny :o). Večer zahájil krátkým proslovem pan dirigent Talich, v rámci něhož se nás pokoušel navnadit na novou koncertní sezónu s tím, že se snažili utvořit různorodý program, ve kterém si prý vybere snad každý, a pár slovy naťukl i aktuální koncert, kdy prý společným prvkem všech zvolených skladeb jsou pastorální motivy :o).

První část koncertu tvořila skladba od současného autora Jiřího Lukeše s názvem Bukolika, ve které jsem sice tu snahu o vyjádření zvuků přírody, jakože zpěvu ptáků, poryvy větru (to tedy hlavně podle pana dirigenta :o), a možná i nějakého toho medvěda bych v tom našla, ale celkově ta skladba postrádala melodii :o(. Byla to spíš jen jakási změť zvuků bez ladu a skladu, byť jako ukázka toho, jaké všechny nástroje je možné ve filharmonickém orchestru objevit, to nebylo špatné, ale na mě osobně to bylo příliš experimentální, já raději líbivé melodie (a ve vážné hudbě obzvlášť). Celkově mám dojem, jako by současní klasičtí autoři pro samou honbu za něčím novým, nápaditým, neobvyklým a neotřelým zapomínali na to, že v hudbě je stěžejní melodie :o(. Takhle mi to trochu připomínalo jazz, protože jsem měla pocit, že všichni v orchestru vlastně improvizují (i když určitě hráli přesně podle notového partu), zkrátka to byl takový surrealistický a ultra moderní začátek, až jsem se skoro začínala bát, co přijde v průběhu večera dál :o(

Před druhou skladbou jsme se dočkali dalších pár slov od pana dirigenta, přičemž začal poměrně vtipně: "Nebojte se, máme sólistu." :o). Řekl nám opět něco málo o další skladbě, kterou byl Koncert e moll pro housle a orchestr od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Dozvěděli jsme se tak, že tuhle konkrétní skladbu psal Mendelssohn šest let, což bylo co říct, protože jinak prý patřil k oněm geniálním autorům, kteří takříkajíc sypou svá díla z rukávu rovnou na papír :o). Koncert složil pro svého přítele houslistu Fridricha Davida a je prý jedinečný především tím, že sólista v něm hraje už hned od první věty a že de facto nemá pauzy mezi jednotlivými částmi a plynule přechází z jedné do druhé (Mendelssohn byl prý ve své době výjimečný odlišným pojetím svých skladeb, což se mně osobně líbí víc než všelijaké experimentování s melodií :o). Celkově mám tyhle perličky a zajímavosti od pana dirigenta moc ráda, je to taková přidaná hodnota, a kdyby nás coby posluchače na podobné libůstky neupozornil, člověk by si jich asi jen těžko všiml, a to by byla škoda :o). Jinak sólistou našeho koncertu byl Josef Špaček, kterého pan dirigent představil s tím, že prý mimo jiné své úspěchy je koncertním mistrem České filharmonie, kde hraje první housle, a musím říct, že byl opravdu dobrý. Za celou skladbu si vážně moc neoddechl a hrál téměř v jednom tahu od začátku do konce, každopádně Mendelssohn byl pro mě na poslech mnohem stravitelnější než úvodní počin, některé pasáže byly vážně moc hezké a nefalšovaně pastorální, až jsem si u toho vzpomněla na své oblíbené Vivaldiho Čtvero ročních dob :o)

Po přestávce následovala ještě další skladba se sólistou, konkrétně Havanaise od Camille Saint-Saëns, která teda taky ušla, i když nebyla nic světoborného. No a na závěr byla na programu Symfonie č. 4 Arthura Honeggera, o které nám pan dirigent Talich zase něco málo prozradil, jakože je to skladba pocházející z doby po 2. světové válce a byla napsaná ve Švýcarsku, protože autor sice nikdy nebyl otevřeně obviněn ze spolupráce s nacisty, ale vzhledem k tomu, že i během války stále komponoval a byl hrán, nechtěli s ním doma ve Francii po skončení války nic mít, nikdo s ním nechtěl spolupracovat a nechtěli ani hrát jeho skladby, takže skončil v jakémsi nedobrovolném vyhnanství a řekla bych, že to na jeho práci bylo znát, protože tenhle kus byl takový hodně smutný a truchlivý a rozhodně náročnější na poslech a udržení pozornosti (zase jsem se občas přistihla, že bloudím v myšlenkách u práce nebo jiných úkolů, které mě čekají, jako co bych měla ještě udělat, až přijdu domů, co zítra nakoupit a tak, a to nikdy není dobrá zpráva :o(. Za mě osobně byl tudíž rozhodně nejlepším kusem večera Mendelssohn a samozřejmě pan dirigent Talich :o)