Jihočeská filharmonie a Nezmaři

Jak správně někde v komentářích podotkla Iva Barjohovic, nebyl by to u mě ten pravý advent, kdybychom nevyrazili na vánoční koncert Nezmarů s Jihočeskou filharmonií :o). Pro letošek padl los na jejich poslední koncert ze čtyř budějovických v úterý 12. prosince 2017 v kostele sv. Anny (neboli Jeremiášově koncertní síni) a byl to zase naprosto znamenitý večer :o)

Písničky hráli tentokrát spíš novější a mně ne tolik známé (tzn. žádné "Bodláky ve vlasech" nebo "Písek"), ale vůbec mi to nevadilo (trochu jsme si zazpívali i tak, protože už jsme si přeci jen za ty poslední tři roky něco zapamatovali, takže třeba u "Kdo si zpívá má do ráje blíž" nebo "Zas mi scházíš" už jsme se chytali :o), naopak mi přišlo, že tentokrát měli nějaké nové aranžmá nebo jestli byli muzikanti po předchozích koncertech už tak rozjetí těžko říct, každopádně to znělo jinak, lépe a orchestr mi tentokrát přišel, že v písničkách víc vynikal, nemluvě o tom, že třeba takoví trumpetisti si sem tam vystřihli téměř jazzové sólo a nechyběl ani takový ten kovový třásňový "závěs", co vyluzuje onen vyloženě pohádkový zvuk a absolutně nemám páru, jak se mu říká :o). Zkrátka letošní koncert byl snad zatím nejkrásnější ze všech, co jsme byli, nefalšovaně mě naladil na vánoční pohodu (byť jsme opět neměli žádné vánoční čepičky či čelenky s parohy nebo svatozáří, na které jsem si vzpomněla až v momentě, kdy přišla na řadu první vánoční píseň a zapřísahala jsem se, že do příštího roku už musím opravdu něco pořídit :o( a hrozně jsem si při něm užívala takové to zastavení se v bláznivém kolotoči předvánočních příprav a shonu, doslova jsem se rochňala v tom, že můžu prostě jen tak sedět a poslouchat krásnou hudbu, protože co si budeme povídat s tím orchestrem je to vždycky nádhera :o)

Opět nechyběly ani vtipné průpovídky pánů Nezmarů, které začaly příhodou o tom, že každý chlap prý má potřebu (jak dámy dobře vědí) čas od času vypadnout z domu, ale málokterý vypadne z prvního patra jako jejich šestistrunný kytarista Tonda Hlaváč :o). Prý to bylo v létě, jemu bylo v noci horko a tak se chtěl jít projít, ale zapomněl, že ještě nedodělal balkón, což prý jen dokazuje, že když chlap řekne, že něco dodělá, tak to dodělá a žena mu to nemusí každý rok připomínat :o). Nicméně znáte to, u těchhle pánů si člověk nikdy nemůže být jistý, jestli jim to fakt může věřit, nebo jestli bohapustě kecají :o). Taky si nezapomněli rýpnout do technického pokroku poznámkou o tom, že iphone vyvinul nový mobil, který svého majitele pozná a odemkne se mu na základě rozpoznání jeho obličeje, ale že ho museli po několika týdnech stáhnout z prodeje, protože se ukázalo, že 80% ženských si po ránu nikam nezavolá :o), nebo do pana dirigenta Talicha, kterému po jedné vánoční písni řekli, že už může shodit parohy :o). Mimochodem panu dirigentovi to opět moc slušelo – na úvodní část přišel v té své lehce vypasované červené košili, co měl myslím na Cikánskou fantazii, a nechyběly ani jeho proslulé červené tkaničky, i když k těm nám Jim Drengubák hned na začátku řekl, že je má pan dirigent proto, že si na prvním koncertě některý z diváků stěžoval, když přišel bez nich :o). Po přestávce sice pan dirigent dorazil v ne příliš slušivé zlaté nařasené košili jako pro nějakého prince z pohádky, ale na přídavek to vylepšil tričkem Jihočeské filharmonie, ve kterém už zase vypadal mladistvě jako předtím a děsně mu to slušelo (nemůžu si pomoct, ale strašně se mi líbí jeho pohyby při dirigování, a když má k tomu na sobě ještě něco takhle slušivého, můžu na něm doslova oči nechat :o)

Každopádně se prý Nezmaři s panem dirigentem konečně dopočítali a usnesli na tom, že jejich vánoční koncerty s filharmonií mají letos už desetileté výročí a natočili prý přes léto (až se jim uzdravil Hlaváč) nové cédéčko, o které jsme pak mohli v průběhu večera dvakrát soutěžit, ale prý vzhledem k tomu, že jsme byli už poslední koncert a těch cédéček mají málo, rozhodli se dávat hodně těžké soutěžní otázky, takže prvním úkolem bylo poznat, co za druh tance/skladby nám to orchestr zahraje, což nevěděl nikdo (byla to jihoamerická habanera a Jim Drengubák to později okomentoval brbláním, že na nás pan dirigent beztak hraje nějakou habaďuru :o), a druhým soutěžním úkolem bylo spočítat takty v Dvořákově Humoresce, což už si někdo nakonec tipnul (ale jestli potom skutečně obdržel cenu nevím :o). Jinak nové cédéčko jsme si pak mohli prohlédnout (prý abychom nekupovali Zajíce v pytli :o) a případně koupit během pauzy, ale prý vzhledem k tomu, že jich je málo, tak si ho může koupit jen jeden člen rodiny a zbytek si ho od něj přepálí :o). A ještě před pauzou jsme jako jediní z dosavadních koncertů prý měli tu čest být přítomni křtu jejich nového CD, kdy pan dirigent Talich přinesl na pódium v náručí vedoucí marketingu Jihočeské filharmonie, Kateřinu Kyselovou, a ředitel filharmonie, Otakar Svoboda, nesl na podnose šampaňské se skleničkami, které však po cestě vyklopil a rozbil, přičemž kmotr cédéčka byl vybírán z publika velmi kvalifikovaným způsobem, a sice byl to ten z diváků, kdo chytil špunt od šampaňského :o). Cédéčko tak nakonec mělo paní kmotru, která si z pódia za svou statečnost odnesla zbrusu nové tričko Jihočeské filharmonie a dostali je i Nezmaři, včetně pana dirigenta (po přestávce v nich pak přišli na pódium a měli je schválně zády dopředu, aby byl vidět nápis, přičemž komicky naparovali hrudníky, abychom si toho všimli :o)

O přestávce jsem tudíž nelenila a došla si to jejich nové CD koupit, protože už i u toho prvního mě docela mrzelo, že ho nemám, neb bych si ho v předvánočním čase i sem tam klidně pustila (nemluvě o tom, že slibovali, že je pak budou po koncertě podepisovat :o). Navíc bylo jen za 300 Kč, což mi nepřijde nijak přemrštěná částka, a chtěla jsem je svou koupí podpořit a dát jim nějak hmatatelně najevo, že se mi líbí to, co dělají (stejně jako si kupuju originál cédéčka MUSE apod. :o). Ještě mě napadá, že se budu muset ostatních zeptat, jestli si ho ode mě chtějí přepálit :o). Každopádně jsem si po koncertě skutečně počkala a došla si pro podpisy (když už, tak už, ne?), a to nejen od kapely Nezmaři, ale nakonec i od pana dirigenta Talicha, jehož podpis se mi podařilo ukořistit de facto na poslední chvíli, protože nejdřív u podpisového stolku nebyl a sedl si tam až poté, co ho odchytila nějaká jiná fanynka, která chtěla také podpis a za kterou jsem si na férovku stoupla do fronty :o). Takže tentokrát koncertu nechyběla opravdová třešnička na dortu, ale i kdyby podpisů nebylo, stejně bych odcházela spokojená – na Nezmařích koncertech mě totiž asi nikdy nepřestane fascinovat, že nás vždycky aspoň na ty dvě hodinky nebo tak vtáhnou do svého světa se vším tím žertováním a láskyplným popichováním (např. když jsme měli hádat, kdo původně zpíval písničku "Vždyť jsou vánoce" a postupně se ozývali tipy a Jim Drengubák nás povzbuzoval slovy: "Ano, byla to Eva Pilarová! A to individuum vedle ní?", načež si Pavel Zajíc, představující ono individuum alias Waldemara Matušku, neodpustil tiché: "Hajzle." :o), to mně osobně v běžném životě trochu chybí a je to vždycky strašně fajn pocit, když se člověk aspoň na chvíli může stát součástí té jejich bezva party, zazpívat si s nimi a zkrátka nechat se dobře naladit, v tom jsou naprosto úžasní a já jim za to nikdy nepřestanu být vděčná :o). Takže příští rok se těším zas!