Zhodnocení roku 2017
2. 01 2018 | 19.02
Shrnutí Projektu tisíce a jednoho dne už tu proběhlo, a tak nastal čas ještě na shrnutí celkové, blogové, a taky shrnutí toho, jaký vlastně byl ten rok 2017 :o)
Co se statistik a grafů týče, byl uplynulý rok poměrně úspěšný. Celkový počet publikovaných článků je lehce nadprůměrný (nebýt oněch osmi nesepsaných letních cestovatelských restů, tak mohl být dokonce nejplodnějším rokem mé blogerské kariéry :o), přičemž pořád přetrvává jakýsi prázdninový útlum, kdy v letních měsících raději jezdím po výletech a běhám po venku, než sepisuju články na blog :o). Z rubrik sice pořád zaostávám v překládání (přesněji řečeno už několik let vlastně vůbec nepřekládám), ale nebojte se, hodlám to v rámci svého nového projektu 101/1001 napravit :o).
No a s množstvím publikovaných článků souvisí i rekordně vysoké množství komentářů, kterých jsem za loňský rok opět nashromáždila víc než v letech předchozích (konkrétně téměř o 20% víc :o) a za které jsem hrozně ráda, protože mě mnohdy dovedou hodně pobavit, někdy i dojmout, zkrátka dodávají tomu našemu blogování tu správnou šťávu. Nemluvě o tom, že jsem se v komentářích za posledních 14 dní roku 2017 ocitla dokonce na úplně prvním místě ze všech píšáckých blogů, co existují (printscreen je z 1. ledna 2018, kdy jsem se v rámci přípravy na tenhle článek čirou náhodou koukla, jak na tom jsem oproti loňsku :o), což už je co říct (zdá se, že Tlapka měla pravdu v tom, že jsem se v roce 2017 stala královnou všech výzev :o) a nejspíš to i naznačuje, že moje blogerská hvězda zvolna stoupá, takže velké díky VÁM, moji milí čtenáři :o). Mimochodem, pomyslnou zlatou medaili za nejlepší loňský komentář na mém blogu si jednoznačně zaslouží náš nestydatý (ale zbožňovaný) kolečkář MoW, za své neotřelé blahopřání k svátku, které mě pobavilo i zahřálo u srdéčka a uvízlo mi tak na dlouho v paměti :o).
Zlatá medaile alespoň takhle improvizovaně :o)
Jupííí, jsem první !!! :o)
I tentokrát jsem udělala svůj vlastní žebříček čtenosti článků vydaných v uplynulém roce (přeci jen ona automatická statistika z píše.cz sleduje nejčtenější články obecně, bez ohledu na datum jejich publikování), a musím říct, že mě poměrně překvapuje, že se v top 15 objevily hned dva snookerové reporty – zdá se, že opravdu existuje jakási základna snookerově zaměřených čtenářů mého blogu a nejedná se o omyl, jak jsem se vloni domnívala (možná by stálo za to zřídit i samostatnou rubriku :o). A to jsem si myslela, že mé články o snookerových turnajích patří k mým nejnudnějším :o). Ostatní články v top 15 jsou pak celkem logickým důsledkem ne příliš šťastně zvolených názvů (jako jsou ty související s mým nuceným přechodem na chytrý telefon) či se odkazují na Čtenářskou výzvu nebo blogerské tagy, což samozřejmě zajímá širší spektrum lidí, než je u mého blogu obvykle běžné. Jinak průměrný počet přečtení jednoho článku mi vychází 39,5krát, což je o 3 víc oproti roku předchozímu, a celkový počet návštěv za loňský rok je prý podle statistiky píše.cz 7.928 (bohužel jsem nějak v předchozích letech zapomněla na tenhle údaj kouknout, takže nemám srovnání, jestli je to víc nebo míň).
A když už je řeč o Čtenářské výzvě, nesmí chybět ani moje obvyklé grafíky s počtem přečtených knížek za uplynulý rok, včetně porovnání počtu přečtených stránek, resp. průměrné tloušťky mnou přečtených knih v uplynulém roce (jen pro zajímavost, nejtlustšími tituly byly Winter se 765 stránkami a Dvůr mlhy a hněvu s 657 stranami), kterých bylo opět rekordně nejvíc (a tenhle rekord už se mi nejspíš zopakovat nepodaří, protože kdo by si mohl běžně číst knížky v pracovní době, že? :o). Oproti předchozím letům začíná trochu klesat podíl mnou čtených českých autorů (to je vždycky zajímavý grafík, protože v průběhu roku to nijak nehlídám :o) a stejný trend si myslím od letoška potká i podíl přečtených e-knih, který byl v loňském roce opět nejvyšší v historii (viz poznámka o čtení v pracovní době, kdy jsem si v předchozím zaměstnání četla na monitoru právě e-knihy, které byly z hlediska toho, aby to nebylo příliš okaté, bezpečnější než tištěné bichle :o). Jinak pokud bych měla takhle z hlavy vyjmenovat, které knihy se mi za uplynulý rok nejvíc líbily, určitě by to byla série Dvůr trnů a růží a taky Čáry života, na které mě přivedla Iva – ještě jednou díky :o).
Co se filmových kinovýletů týče, těch bylo v roce 2017 méně než v předchozích dvou letech, ale vlastně je to spíš jakýsi návrat k mému běžnému ročnímu průměru (jednak to leze do peněz a jednak teď nějak není moc na co do toho kina vyrazit :o(, každopádně z loňských kinopremiér se mi nejvíc líbil Baby Driver a čeští Špunti na vodě. Krom toho jsem se taky vloni poměrně intenzivně věnovala seriálům, z nichž rozhodně na nejvyšší příčce stojí Poldark, ale mám tam i slušnou řádku dalších, ve kterých budu doufám pokračovat i letos (snad budu mít kdy :o).
V loňském roce jsem si pak užila i pár opravdu pěkných koncertů, a i když jich bylo na počet míň než v předchozích letech, rozhodně to vynahradily svojí kvalitou, přičemž jednoznačnými klenoty bylo Čtvero ročních dob a vánoční koncert s Nezmary :o). A krom hojných jarních procházek po Hluboké (za betonovými kraslicemi apod.), které byly doslova balzámem na duši, jsem si v loňském roce udělala i báječný výlet na hrad Bítov a na zámek v Blatné (na ty vzpomínám nejraději :o), ostatní z mých mnoha loňských dovolených (celkem jsem měla vlastně čtyři delší pobyty někde) už měly vždycky nějaké to ale, které mi to trochu kazilo :o(. Ať už to byla neochota personálu a špatná organizace na královédvorském safari, kvůli níž jsme některé věci propásli nebo si je jednoduše mohli užít víc, což celkem zamrzí, nebo neplánovaný pasažér navíc na dovolené u moře v italském Tortoreto Lidu, kvůli čemuž to nebyla taková pohoda jako před dvěma lety, neb jsem si musela víc hlídat případné ohrožení lepkem a celkově se víc přizpůsobovat a starat se "o zábavu", na což už jsem asi trochu morous a docela těžko jsem to snášela, protože jsem si prostě malovala poklidnou dovolenou v zajetých kolejích a chtěla jsem si ten týden užít co nejvíc, když už se tam člověk táhne takovou dálku, či jednoduše jakési podvědomé výčitky svědomí na Křivoklátě, že si užívám a jezdím po výletech, když je doma dusno, nebo nepříjemné davy lidí na Petříně :o(. Ale i tak budu mít na co vzpomínat, a to je myslím hlavní účel (nemluvě o tom, že hodlám ze svých chyb poučit :o).
Taky jsem se vloni vrátila ke kreslení a fakt jsem si to užívala, takže se chystám, že si to, jak nejdřív to půjde, zase zopakuju a moc se na to těším (původně jsem si myslela, že se k tomu dostanu v průběhu roku 2017 ještě aspoň jednou, ale pak prostě nějak nebyl čas), skládala jsem puzzle, což je další z mých znovuobjevených koníčků, který mě hrozně baví a ve kterém hodlám pokračovat, vyzkoušela jsem si Chytrý kvíz, zase jsem se potkala s panem spisovatelem Františkem Niedlem, neodvratně jsem vstoupila do světa dospělých trháním prvního zubu moudrosti, čehož jsem se vždycky hrozně bála, ale nakonec jsem to ale zvládla, a po dlouhých letech jsem konečně sebrala odvahu a od července opravdu změnila práci, což byl velký krok do neznáme, ale vyplatil se a tak trochu vlastně rozhýbal i další kolesa osudu, takže mě v letošním roce nejspíš čekají další životní milníky, přičemž doufám, že budou jen a pouze pozitivní, byť ten proces sám o sobě asi nebude úplně jednoduchý a bezbolestný :o). No a taky jsem si vloni víc než kdy jindy uvědomovala, jak skvělé mám přátele a jak jsem ráda, že je mám, neb bez nich bych vlastně ani neměla žádnou oslavu mých obludných půlkulatin – takhle mě kromě výborného dortu, který jsem si sama připravila, čekalo i skvěle strávené odpoledne, které bylo překvapením a z něhož jsem odcházela s obrovským pugetem květin, za kterým jsem skoro nebyla ani vidět, a taškou narvanou dárky :o)
Tak to by bylo zhodnocení roku 2017 :o). A co si počít s rokem novým? Za sebe můžu říct, že se budu snažit pořád tvrdě pracovat (ať už na sobě, na blogu nebo prostě na životě jako takovém :o), radovat se z maličkostí, jíst víc ovoce a zeleniny atd. (vždyť to znáte :o) a nám všem společně přeju, ať to dobré, co máme, trvá i nadále (a nejlíp navěky :o) a s tím zlým ať máme sílu se poprat :o). Držte se, vaše rebarbora
Poslední dobou se nemůžu nabažit sušených banánů, takže tohle je teď stálá součást mého pracovního stolu :o)
PS: Jen pro úplnost, na Silvestra jsem byla jako už tradičně doma, ale aspoň jsem ukuchtila slavnostnější řecký oběd, a sice vepřové maso naložené v gyros koření s olejem a trochou citrónové šťávy, k tomu pečené brambory, osmahnutá cuketka a domácí tzatziki ze zakysané smetany, špetky česneku a strouhané okurky, mňam :o). Zbylo nám i na novoroční oběd :o)
