Sousto pro grafologa
6. 02 2018 | 20.28
Při studiu na úřednickou zkoušku a všem tom ručním vypisování poznámek jsem se neubránila vzpomínce na jeden článek, který kdysi dávno vydala Tlapka o svém rukopisu a který mám od té doby schovaný jako případnou inspiraci k vlastnímu zamyšlení (aneb v rámci prokrastinace jsem dělala i menší úklid ve složkách v počítači a tuhle perlu tam objevila, přičemž teď o víkendu mě napadlo, že právě moje poznámky ke zkoušce by mohly být dobrým materiálem na analýzu, protože v době, kdy jsem je psala, jsem nevěděla, že by mohly být k něčemu takovému použity, takže se jedná o text, který jsem psala de facto přirozeně, a navíc se nejedná o nic "závadného", tedy o nic pracovního či příliš osobního, co bych nerada někde veřejně šířila :o). Takže pokud je grafologie váš koníček, teď si přijdete na své :o)
Co se rukopisu týče, jsem tak trochu chameleon a za svůj život jsem vystřídala spoustu stylů, včetně nejrůznějších náklonů. V první třídě jsem si nesčetněkrát vyslechla, že píšu kostrbatě a vůbec prostě špatně, a ať jsem se snažila sebevíc, vlastně jsem si nikdy za psaní nevysloužila hvězdičku nebo kytičku nebo prostě takové to kladné razítko (na černý puntík to sice taky nebylo, ale doteď si pamatuju ten pocit křivdy, že jsem se TAK snažila a vlastně to pořád není ono a mamka mě mohla utěšovat, jak chtěla, protože paní učitelka byla v té době prostě Bůh, a jestli řekla, že to takhle není správně, tak to tak prostě je :o(. A právě někde v tomhle bodě vidím důvod, proč jsem pak celou základku a vlastně ještě i na střední škole měnila písmo jak na běžícím pásu a napodobovala (více či méně úspěšně) rukopis ostatních spolužáků a kamarádek podle toho, který se mi zrovna v té době nejvíc zalíbil. Každopádně do dospělosti jsem si zachovala de facto dva druhy písma (schválně mi pak do komentů můžete napsat, jestli je znát, že všechno psala jedna a tatáž osoba, protože já svůj rukopis vždycky – nebo skoro vždycky – poznám a nejsem tudíž schopná to posoudit, ale docela by mě to zajímalo :o).
První vysoce reprezentativní psací krasopis používám, když chci, aby to k něčemu vypadalo. Na úřednickou zkoušku jsem si jím vypsala úplně první, delší verzi poznámek, aby se mi látka líp vstřebávala a učila (rozčilovalo by mě, kdybych se měla učit z nějakých nahrabaných poznámek :o). Jinak tenhle psací styl používám třeba i k zapisování receptů do mé rukodělné bezlepkové kuchařky, kterou jsem ještě pořád nedokončila (tzn. pořád v ní nemám zaznamenané všechny dosud známé a ozkoušené recepty) nebo k nadepisování jmenovek vánočních dárků, na přání k narozeninám apod.
Druhou verzi písma, která je něco mezi psacím a tiskacím (já bych ho nazvala anglofonním, protože v anglicky mluvících zemích prý psací styl neznají) a připomíná spíš písmo počítačové, tedy něco jako onen nový druh písma, co se teď vyučuje na školách, používám nejčastěji a píšu s ním většinu běžných poznámek, včetně těch do diáře nebo z pracovních porad a tak, přičemž podle toho, kolik času na psaní poznámek mám, resp. jak moc stíhám či nestíhám, vypadá více či méně uhlazeně a čitelně :o)
No a pro zajímavost a na dokreslení mé osobnosti (a abyste věděli, že taky umím psát jako čuně, byť se tím nikde, pokud je to jen trochu možné, nechlubím :o) vám sem dám ještě svůj těžce pracovní škrabopis, který používám výhradně pro interní potřebu a objeví se jako takový můj pan Hyde pokaždé, když potřebuju v rychlém sledu nadrásat co nejvíc slov (zachytit své myšlenky a okamžité nápady k článkům sem na blog nebo opsat co nejvíc možných poznámek z nařízení Evropského parlamentu a Rady na potítku :o). V krizových momentech píšu dokonce i bez háčků a čárek, a to je potom teprve radost zpětně luštit, co že jsem to vlastně napsala :o)
Takže tímto jsem zase o fous poodhalila závoj tajemství své kouzelné osobnosti a jsem zvědavá, jestli se někdo z píšáků přidá a podělí se s ostatními o své vzorky ke grafologické analýze :o)