Carl Hiaasen: Jak nám zobák narost
28. 06 2010 | 17.58
Divili byste se, co všechno se může stát v zákulisí zábavního parku na Floridě. Hlavní hrdina Joe Winder býval celkem úspěšným novinářem, teď už dva týdny pracuje v tiskovém oddělení Báječného království zábavy a za šéfa má pitomce, který si potrpí na světle modré oxfordské košile a spolehlivě u něj vyvolává migrény.
"Charles Chelsea si právě přehrával na videu tiskovou konferenci a sledoval sám sebe.
"Co tomu říkáš?" zeptal se a kývl směrem k televizní obrazovce ve skříňce.
"Propásl jsem to," řekl Joe Winder.
"Tys to propásl? Byl to přece tvůj proslov – jak jsi ho mohl propásnout?"
"Slyšel jsem, žes je úplně převálcoval."
Charles Chelsea se zazubil. "Jo? Kdo to říkal?"
"Všichni," lhal Joe Winder...
"No, je to taky trochu zásluha tvého proslovu."
Nebyl to proslov, pomyslel si Winder, bylo to prohlášení. Čtyřicet řádek, veledílo.
"Byl to skvělý proslov, Joe," pokračoval Chelsea. "kromě jedné části. Speciálně klimatizovaný habitat. Úplný jazykolam... Příště si dej lepší pozor, ano? Nepašuj nikam takové perly bez mého vědomí."
Joe Winder odpověděl: "Měl jsem naspěch." Vzadu v očích mu začala pulzovat bolest. Migréna: při rozhovoru s Chelseou ho chytala vždycky. Ale Winder musel uznat, že tenhle chlapík je skutečně fešák. V oxfordské košili vypadal jako viceprezident pro styk s veřejností, jímž ostatně byl.
Chelsea zrovna říkal: "Ani nevím, co to znamená, klimatizovaný habitat."
"To je na tom právě pěkné," poznamenal Winder.
"Tak to ne." Chelsea zahrozil opáleným prstem. "Nic takového, Joey. U nás v Báječném království není místo pro cyniky..."
"Nebuď bimbas, Charlie."
"Co je to bimbas?"
"To nemyslíš vážně."
"Opravdu, řekni mi to. Podle tebe jsem bimbas, rád bych věděl, co to přesně je."
"Jedna disneyovská postavička," řekl Joe Winder. "Bimbas Daffy." Otevřel kufřík a překotně zašátral po prášcích proti bolení hlavy." (str. 18-49)
Přestože mělo jít původně o nudnou práci zahrnující nezáživné chvalozpěvy na vymyšlené plyšové postavičky, Joe postupně zjišťuje, že ne všechno v parku je takové, jak to vypadá, a že se tam najde dostatek materiálu i pro investigativního reportéra. Všechno odstartuje krádež posledního žijícího páru mangových hrabošů modrojazyčných, ke které se později přihlásí Sbor pro záchranu zvířeny. Nedlouho poté beze stopy zmizí také doktor Koocher, který měl projekt vzácných hrabošů na starosti, a Joeovi se začíná lepit na paty steroidy nabušený šéf ostrahy parku Pedro Luz. Do celého případu se navíc montuje i FBI, takže Joe nějakou dobu váhá, jestli má zavřít oči a udržet si práci, nebo jestli má pustit své novinářské instinkty ze řetězu a vydat se po stopě čehosi shnilého v Báječném království. Rozhodnuto je více méně v okamžiku, kdy mu někdo zavolá jménem doktora Koochera, že se s ním chce o půlnoci sejít, a na místě schůzky na něj čeká párek latinskoamerických zabijáků, který mu dá slušnou nakládačku, a nebýt bezdomovce, který mu přispěchal na pomoc, byl by s ním stoprocentně ámen.
Druhý den visí na mostě, u kterého měl Joe své rendez-vous, tělo jednoho z útočníků, shodou okolností člena ostrahy Báječného království, a z bezdomovce, který si říká Scink a běhá po floridské divočině s panteřím lokačním obojkem na krku, se vyklube bývalý guvernér Clinton Tyre.
"V osm ráno se pod mostem Card Sound shromáždil dav lidí a zvědavě okukoval mrtvého muže, který visel z prostředního oblouku. Z dálky vypadal jako voskový panák s protaženým krkem. Zblízka se jevil rozhodně jinak...
Za svítání jedna šalupa dloubla stěžněm do viselce a strhla mu při průjezdu pod mostem kalhoty. Touhle dobou si už všichni všimli, že mrtvola nemá spodní prádlo...
Zástupem se prodíral opálený mladík v nažehlené modré košili a červené kravatě. Přišel ke koronerovi a vážně natáhl ruku. K opasku měl přicvaknutou placku z umělé hmoty. Koroner věděl, že opálený mladík není policajt, protože odznak měl tvar hlavy nějakého zvířete, asi mývala nebo malého medvěda.
Charles Chelsea máchl rukou směrem k mrtvému muži, aniž se na něj podíval. Hlasem přetékajícím znechucením pravil: "Copak s tím, chlapi, nemůžete něco udělat?"
"Pracujeme na tom," odpověděl koroner.
"No tak pracujte trochu rychleji."
Zástupce soudního lékaře pohlédl dolů na odznak ve tvaru zvířecí hlavy na Chelseově opasku a usmál se. "Tyhle věci se nedají uspěchat... Musíme pořídit pár fotografií. Provést nějaká měření. Zajistit místo činu, pro všechny případy."
"Pro jaké případy...?" Chelsea vypadal dotčeně. Zajišťování místa činu bylo to poslední, po čem toužil... Potom tišeji dodal: "Upřímně řečeno, rádi bychom se obešli bez takového divadélka." Zlatou bradou ukázal na obnaženou mrtvolu. Potom kývl palcem přes rameno směrem ke štěbetajícímu zástupu čumilů.
"Všichni ti lidé jedou do našeho parku."
"Jak to víte?"...
"Rozhlédněte se – kam jinam by jeli? Co jiného je tu k vidění?"
"Jinými slovy chcete říct, abychom co nejrychleji odstranili zesnulého."
"Ano, přesně tak," přisvědčil Charles Chelsea.
"Protože vám dělá konkurenci."
Oči tiskového mluvčího se zúžily. Mrazivě řekl: "Tak jsem to vůbec nemyslel." (str. 107-110)
Joe díky Scinkovi odhalí, že mangoví hraboši modrojazyční jsou podvrh a že majitel Báječného království, pan Francis X. Kingsbury, je ve skutečnosti mafiánský práskač v programu na ochranu svědků. Situace se začne ještě přiostřovat, když se v parku při pitvě uhynulé kosatky jménem Orky najde v jejím žaludku tělo zmizelého dr. Koochera a vedení parku trvá na tom, že šlo o sebevraždu.
"Charles Chelsea prohlásil, že v článku pro tisk by nemělo být o dr. Willu Koocherovi ani zmínky. "Drž se Orkyho," radil Joeovi Winderovi. "Maximálně tři sta slov."
"Ty po mně chceš, abych lhal."
"Ne, chci po tobě, abys vynechal několik nepodstatných detailů. Kosatka v noci náhle zemřela, vědci provádějí šetření, bla bla bla..."
"Charlie, Koochera sežrala desetimetrová velryba. Tohle naše malé tajemství se dlouho neudrží."
Chelsea zkrabatil čelo. "Ano, nakonec asi budeme muset učinit nějaké prohlášení. Vzhledem k tomu, že to byla naše kosatka."
Joe Winder se opřel o loket a naklonil se dopředu. "Charlie, budu upřímný."
"To oceňuju."
"V nejbližší době tě nakopu do prdele."
Chelsea ztuhl.... "Chceš říct, že bys mě praštil? Doopravdy praštil?"
"Opakovaně," ujistil ho Winder. "dokud bys neztratil vědomí."
Hlas tiskového mluvčího zazněl žalostně, ale beze strachu. "Víš, jaký den jsem dnes měl?"...
Joe Winder prohlásil, že je rozumný člověk. Že si tu nakládačku rozmyslí, jestli mu Charles Chelsea ukáže dopis na rozloučenou, který dr. Will Koocher údajně napsal.
Chelsea odemkl šuplík a vytál z něj list papíru popsaný tiskacím písmem...
Byl to nejprůzračnější dopis na rozloučenou, jaký kdy Joe Winder viděl. Velkými písmeny v něm stálo: KAMARÁDI, RODINO, OTPUSŤTE MI, ALE NEMŮŽU DÁL, KDYŽ SKONČILA MOJE PRÁCE, SKONČIL JSEM TAKY...
"Je to podvrh... Nebyla to sebevražda a nebyla to nehoda."
"Tak co teda, Joe?"
"Podle mě Koochera zavraždili."
"Ach, pane Bože. V Báječném království?"
Winder znovu ucítil šepotavý sykot ventilu, který ulevoval tlaku kdesi hluboko v jeho lebce. Natáhl se přes stůl a zplna, oběma rukama popadl Chelseu za modrou oxfordskou košili. "Otpusťte mi, ale nemůžu dál?... Ten chlap měl doktorát." (str. 130-133)
Když pak Joe najde své oblíbené rybářské místečko zplanýrované kvůli výstavbě nového golfového hřiště, rupnou mu nervy, vyhodí do vzduchu oba bagry, které to měly na svědomí, a začne osnovat ďábelský plán, jak nyní už svého bývalého zaměstnavatele, zábavní park Báječné království včetně pana Kingsburyho, zlikvidovat. Začne psaním falešných tiskových prohlášení - o epidemii žloutenky mezi elfy, štědrém odškodném pro manželku doktora Koochera apod., ale nakonec se to neobejde bez trochu invazivnějšího zásahu.
"Šoubyznys je můj život," liboval si Joe Winder. Jeho slova se uvnitř plastové hlavy rozlehla jako ve sklepě.
Pokud měl kostým nějakou závažnou chybu (kromě nefungující klimatizace), byl jí zásadní nedostatek periferního vidění. Štěrbiny, umístěné několik palců pod veselýma plastovýma očima Mývala Robíka, byly moc úzké. Kdyby byly o něco širší, Winder by masitou bledou ruku zahlédl včas a vyhnul by se jí.
Byla to ruka slavného moderátora počasí Willarda Scotta a zatáhla Joea Windera před kameru NBC. Danny Pogue, Bud Schwartz a Charles Chelsea se v chůzi zastavili: Mýval Robík se ocitl v pořadu "Dnešní show". Živě. Willard popadl jednou masitou rukou Windera kolem ramen a druhou objal babičku z Hialeahu, která tvrdila, že je jí sto sedm let. Stařenka vyprávěla o tom, jak jezdila železnicí Henryho Flaglera až na Key West...
Probouzející se národ slyšel, jak slavný moderátor počasí hlaholí: "Tenhle rošťák s pruhovaným ocasem patří k nejpopulárnějším postavám Báječného království zábavy. Pověz nám, jak se jmenuješ."
A Joe Winder vysokým pištivým hlasem vesele odpověděl: "Ahoj, Willarde! Jmenuji se Mýval Robík."
"Jsi pěkně urostlý chlapík, Robíku. Soudě podle toho, jaké ti narostlo bříško, prohrabal ses už pořádnou řadou popelnic!"
Na což Mýval Robík odpověděl: "Od tebe to sedí, špekoune."
Willardovi na okamžik zmizel úsměv z obličeje a jeho oči zoufale zabloudily mimo kameru k režisérovi... moderátor se statečně pokusil výstup vylepšit: "Nu, nálada je před Letní slavností každopádně výtečná, takže sbalte rodinu a přijeďte na" – zde se Willard odmlčel, aby se chytil nápovědy – "Key Largo na Floridě a užijte si zábavy! Můžete si zaplavat s opravdovým delfínem, po hlavě se sklouznout Mokrým Willym nebo si protřást kostrč s Divokým Billem Hýkokem. A vy, děti, se můžete nechat vyfotit se svými oblíbenými postavičkami, dokonce s Mývalem Robíkem."
Joe Winder poslušně nachýlil hlavu a zavrtěl ocasem. Willard patrně znovu získal své blahovolné způsoby. Šťouchl do čehosi, co bylo schované pod chlupatou mývalí paží. "Vypadá to, že náš kamarád Robík má pro strýčka Willarda překvapení, nemám pravdu?"
Winder neklidně zapištěl: "Bohužel ne, pane Scotte."
"Ale no tak. Co máš v té tlapě?"
"Nic."
"Podíváme se, ty malý darebo. Je to lízátko? Hračka? Co to tam máš?"
A sedmnáct milionů Američanů slyšelo, jak Mýval Robík říká: "Byla by to pistole, Willarde."...
"Ach jéje," uchechtl se nervózně Willard Scott. "Dokonce vypadá jako opravdová pistole."
"Viď že jo," přisvědčil obrovský mýval.
Prosím vás, pomyslel si Bud Schwartz, ne na celostátní televizi. Zrovna když se dívají malý děti." (str. 394-396)
Kromě Joe Windera se kniha hemží spoustou dalších barvitě líčených postav, jejichž osudy se postupně vzájemně víc a víc proplétají - povedeným párkem zlodějů Budem Schwarzem a Danny Poguem, kteří dostali zaplaceno za krádež mangových hrabošů, počínaje, přes nebezpečnou stařenku angažovanou v nejrůznějších spolcích na ochranu zvířat Molly McNamarovou, bývalého guvernéra Scinka, černošského policistu Jima Tilea, který pracoval v jeho ochrance a teď kryje jeho "výstřelky", a Carrie Lanierovou, která se ve svém mývalím kostýmu připlete ke krádeži hrabošů a posléze i do Winderových plánů, až po šéfa tiskové kanceláře parku Charlese Chelseu a jeho panickou hrůzu z pana X, šéfa ostrahy Pedra Luze, který si v anabolickém rauši ukousne nohu, profesionálního golfistu, který schytá kulku místo Kingsburyho, a samotného Francise X. Kingsburyho alias Frankieho Kinga, jehož vyjadřovací schopnosti stojí za starou belu a má neustálé mindráky z Disneylandu.
"Kingsbury na Charlese Chelseu zamručel: "Sbor pro záchranu zvířeny?" Zvedl ruce. "No?"
Chelsea spustil: "To hnutí existuje, ale mohl taky telefonovat nějaký cvok. Prověřujeme to."
"Co to využívání těch – do prdele, mluvíme o nich, no, hlodavců nebo takovejch potvor."
Ani náznak věty, která by se dala citovat, pomyslel si Chelsea. Bylo to úžasné – ten muž mluvil v nesouvislých zlomcích vět přeplněných obscénními výrazy, které dávaly dokonalý smysl. Charles Chelsea vždy přesně věděl, o čem Francis X. Kingsbury mluví.
Tiskový mluvčí řekl: "Nebojte se, pane, situace se uklidňuje. Jsme připraveni na veškeré eventuality."
Kingsbury zaťal pracku do malé pěsti. "Pohlídat škody," zavrčel." (str. 53-54)
Jak nám zobák narost je čtivá knížka nabízející příjemně satirický pohled na obyvatele státu Florida a tzv. americký sen, která mě svým nadhledem a nadsázkou dobře pobavila, i když jsem ji četla už podruhé (poprvé jsem ji četla před více než deseti lety poté, co jsem ji koupila ve výprodeji kvůli roztomilému myšákovi na přebalu :o)
