Podzimní sběr
28. 10 2018 | 14.42
Štípněte mě někdo! Vážně už je skoro konec října a jediným zdejším publikovaným článkem je jakási prapodivná filozofická úvaha o mých posluchačských preferencích? Takže to znamená, že o svých letních dobrodružstvích jsem opět nesepsala ani čárku, resp. že celý měsíc neúspěšně sepisuju článek o Jindřichově Hradci, což je snad ještě horší varianta :o(. Na to už asi žádná omluva nestačí, a tak se o ni ani nebudu pokoušet :o(. Problém je v tom, že je toho na mě teď nějak moc. Dokonce se z toho možná i tak trochu začínám hroutit :o(. O tom, že už od září se nám v práci postupně zvyšuje pracovní tempo a bude gradovat minimálně do Vánoc, jsem se myslím už někde zmiňovala, no a aby toho nebylo málo, od října jsem začala intenzivně pracovat ještě na jednom soukromém "projektu", takže po dni stráveném za počítačem v kanceláři mě vždycky čeká ještě manuálně vydatné odpoledne mimo kancl, kdy jsem makám jako šroub (aneb kam se hrabe fitko :o), načež pak většinou večer po sprše padnu rovnou do postele a jen ve světlých chvilkách najdu sílu uvařit si šálek čaje a kouknout na nějaký ten díl Panství Downton nebo si třeba i chvilku číst, ale spíš si to nechávám na víkendy, kterými si chci vždycky nějak vykompenzovat to celotýdenní pracovní nasazení, takže se většinou jenom flákám a nic produktivnějšího než čtení, koukání na televizi nebo seriály a skládání puzzle ze mě nevyrazíte :o). Navíc se mi pořád nějak nemůže srovnat zažívání, kdy už od léta bojuju s neodůvodněnými ataky běhavky, které jsou s postupem času čím dál častější a spolu s celkovou nepohodou, jež je provází (jakože věčné škrundání a pochody v břiše, žaludek jako na vodě po čemkoli, co sním, únava, smutná nálada atd.), mě dokonce donutili zkusit vysadit z jídelníčku kromě lepku i mléko a vejce, ale účinek to zatím žádný razantní nemá, tak čertví, co to se mnou vlastně je :o(. Jestli to takhle půjde dál, asi mi nezbyde nic jiného, než navštívit lékaře :o(
Prosluněná Hluboká, kam jsme během babího léta vyrazili na procházku hned několikrát :o)
No ale teď konečně k tomu sběru v nadpisu. Nejen že jsem si minulé pondělí koupila diář na rok 2019 (letos jsem porušila tradici nákupu v Levné knize, protože tam v týdenních diářích měli jen smutně šedý a černý, a raději jsem si připlatila 20 Kč za vesele zelený diář z Penny) a okenní parapet mi zdobí malá dýně hokaido z Tesca (až udělá dost parády ve výzdobě, uvařím si z ní tradiční podzimní polévku; mimochodem letos na podzim jsem taky začala holdovat česnečce, což je u mě hodně neobvyklé, protože česneku a pálivým věcem obecně moc nedám a teď jsem na ni měla vyloženě chuť :o), ale od konce září, resp. vlastně až skoro do půlky října (zkrátka dokud bylo ono prosluněné babí léto) jsme byli i na několika sběračských výpravách :o). Letošní krásně vybarvené podzimní dny k vycházkám totiž přímo lákaly a připadalo mi škoda dřepět doma a psát články na blog, když jsem se mohla courat venku ve spadaném listí a kochat se přírodou zalitou možná už posledními slunečními paprsky. Na sv. Václava jsme už tradičně vyrazili na Hlubokou sbírat kaštany pro blatenské daňky, a i když jsme jich letos nasbírali podstatně méně než vloni, vynahradili jsme to množstvím megažaludů zpod jednoho letitého dubu v zámecké zahradě. No oni teda i ty kaštany jsou letos celkem mega, až mám trochu obavy, jestli se nám s nimi daňci na jaře nezadusí, neb kaštany o průměru 5-6 cm už jsou fakt hodně :o). Každopádně máme ve sklepě suma sumárum nachystáno asi 4,5 kg žaludů a možná 0,5 kg kaštanů, tak šikovní sběrači jsme byli :o)
Diář z Penny za 99 Kč :o)
Letošní nadrozměrné žaludy a kaštany :o)
Jinak jsem ale letos nezvykle sbírala i oříšky, a to jak lískové z tzv. turecké lísky, která má velké chlupaté chomáče oříšků pohromadě a jejíž jeden obrovský strom se nachází kousek od mé práce a letos byl doslova obsypaný plody, které padaly všude kolem, a přišlo mi prostě škoda nechat je ležet jen tak na chodníku, když by z nich mohlo být něco dobrého (rozuměj: jedlého, jako třeba medvědí tlapičky na Vánoce :o), tak i pár ořechů vlašských, opět ze stromu nedaleko práce, který letos taktéž přetékal plody (vloni jsem si ani nevšimla, že tam nějaký ořech máme), takže jsem ani neměla výčitky, že ubírám zásoby na zimu zdejším veverkám, o jejichž výskytu jsem se několikrát přesvědčila na vlastní oči :o)
Moje velká oříšková loupež :o)
A příspěvky od mého bratra - hub bylo letos opravdu hodně, takže v mrazáku nemáme šuplík, kde by nebyly :o)