Vánoční Nezmaři a filharmonie
22. 12 2018 | 18.18
Na letošní vánoční koncert Nezmarů s Jihočeskou filharmonií už jsem konečně byla připravená a pořídila jsem nejen vánoční čepičku, ale taky naprosto dokonalé sobí parůžky s rolničkami :o). Koncert nás čekal ve čtvrtek 6. prosince 2018 a byl prvním z celkových čtyř vystoupení v Jeremiášově koncertní síni nebo bývalém kostele sv. Anny, které letos Nezmaři s filharmonií plánovali (přijde mi, že každý rok počet těchhle jejich vánočních koncertů navyšují, což je jenom dobře :o)
Pan dirigent měl letos obzvláště velkou vánoční čepici :o)
A nechyběl ani Čárdyho montáž :o)
Zpěvačce Šárce Benetkové to letos opravdu hodně slušelo, změnila totiž účes a místo své obvyklé patky měla ofinu, díky čemuž mi přišlo, že vypadá mnohem mladší. Pak opět nechyběly nové vtípky a průpovídky zbývajících chlapů, např. o manželství, kdy údajně jeden jejich kamarád říkal, že se obě jeho manželství nevydařila, neb první žena od něj utekla a ta druhá ne :o), nebo z nás páčili, jaké letos slavíme významné výročí, načež se z publika ozývalo, že vznik republiky apod., a Pavel Zajíc to utnul s tím, že jsme zapomněli, že letos je to už 103 let od smrti doktora Alzheimera :o). No zkrátka klasika :o). A na řadu přišly i šprýmy a šprťouchlata, které si dělali ze sebe navzájem, přičemž tentokrát překvapili basáka Drengubáka, kterého pan dirigent Talich přemluvil, aby si sednul k base do orchestru a zahrál si s nimi Mozartovu Malou noční hudbu, což nakonec po slovech Tondy Hlaváče, jestli nikdy neviděl playback, i udělal, ale bylo vidět, že to fakt nečekal a moc se mu tam nechtělo :o). Prý to vymyslel pan dirigent jako přátelskou pomstu za to, že mu vloni do notového partu vlepili prázdné stránky (Pavel Zajíc dodal: No, prázdné, ony tam byly různé malůvky :o). Prostě jako malí kluci, ale právě proto je máme tak rádi a nadšeně chodíme na jejich živá vystoupení :o)
Jinak si pro nás v mezičase po sólovém vystoupení orchestru připravili naprosto boží (pro mě) novou písničku o mamutech, která byla jednoduše dokonalá a jejíž refrén si pamatuju ještě teď :o)
Mamuti, mamuti,
na kořínky na bobule seru ti,
kolem běhá hora masa,
jó, to bude krása,
přežerem se zase k prasknutí.
Přišlo mi to de facto i hezky vánočné tematické, vzhledem k tomu přežírání a zimní krajině ve slokách, nicméně vánoční čepičky (v mém případě úžasné parůžky) jsme si nasazovat neměli, tak možná příští rok :o)
Co se ostatních písniček týče, řekla bych, že hrají čím dál míň starších písniček (letos mi třeba vyloženě chyběl Písek), koneckonců chodíme na ně už čtyři roky, tak je to asi přirozený vývoj, ale zabékala jsem si i tak, ne že ne :o). Moji další oblíbenci jako Hej, člověče boží, Kdo si zpívá má do ráje blíž nebo vánoční Haleluja totiž naštěstí zazněli ještě spolu s Zas mi scházíš a Bodláky ve vlasech, byť je pravda, že jsem si říkala, že letos vlastně nebylo až tolik těch vánočních písniček, což mi přišlo jako dvojnásobná škoda, když už jsem měla patřičné propriety (nebo jsem si možná v uplynulých letech ty vánoční songy víc pamatovala, protože mě mrzelo, že nemáme žádnou ozdobu :o). Každopádně to bylo moc fajn a jsem ráda, že tuhle naši speciální vánoční tradici dodržujeme. Upřímně řečeno už si bez tohohle koncertu ani nějak nedovedu představit advent, nemluvě o tom, že si pak vždycky po koncertě několik dní jejich písničky cíleně pouštím (z cédéčka, co jsem si koupila vloni) a mám to jako náladovou vánoční hudbu k balení dárků apod. Během roku je vlastně vůbec neposlouchám, ale s adventem je budu mít už asi spojené navždycky :o). Tak krásné svátky, moji píšáci, přežijte je ve zdraví (hlavně duševním) a po svátcích zase na přečtenou, vaše Rebarbora
